Schwarzenberský palác v Praze

Schwarzenberský palác je neodmyslitelnou součástí panoramatu Hradčan. Patří k nejvýznamnějším renesančním stavbám Prahy a většina lidí si ho vybaví, když se řekne: budova, na které jsou psaníčková sgrafita. Bývalo zde vojenské muzeum, pak prošel palác nákladnou rekonstrukcí a nyní tu své místo tu našla expozice baroka v Čechách.

Na místě paláce stála do 16. století řada domů, které byly postupně přestavovány a vystřídali se v nich významní majitelé. Pak přišel ničivý požár Hradčan a Malé Strany a na spáleništi domů tu Jan ml. z Lobkovic nechal postavit palác. Jak uvedl můj průvodce Stanislav Marchal, dostal se však do sporu s tehdejším císařem Rudolfem II.

"Ač byl sám katolík, tak se dostal do vzpoury proti císaři a byl zatčen, dokonce přímo v tomto paláci, na příkaz samotného Rudolfa II. a až do konce svého života už nikdy neopustil vězení. Rudolf II. pak tento palác vyměnil s Petrem Vokem z Rožmberka za tzv. Rožmberský palác, který se nachází na Pražském hradě, konkrétně v areálu tzv. Ústavu šlechtičen."

Po smrti Petra Voka se v paláci střídali další majitelé, až přišli Schwarzenberkové, po nichž nese palác dodnes své jméno. I když tu udělali dílčí, především vnitřní úpravy, palác se zachoval tak, jak ho v 16. století postavil italský architekt Agostino Galli zvaný Vlach.

Karel VI.

"Roku 1723 byl císař a král Karel VI., korunován českým králem a u příležitosti jeho korunovace tehdy kníže Adam František Schwarzenberk nechal tento palác upravit, protože předpokládal, že bude celý rok pobývat v Praze. O 9 let později se zúčastnil známého císařského honu nedaleko Brandýsa nad Labem, a došlo tam k tragické události, kdy ho sám císař Karel VI. nešťastnou náhodou na lovu zastřelil. Objevily se fámy typy, že Karlu VI. se líbila Eleonora Schwarzenberková, takže se prý trefil úmyslně."

"Ale během dlouhého pobytu v Itálii přechází na katolickou víru a současně se v Itálii seznámil s díly tehdejších nejvýznamnějších italských mistrů, takže už do Prahy přichází jako hotový umělec. Získal takové renomé, že ve své době neměl v Praze, ani v okolí konkurenci. V obecném povědomí máme představu, že Karel Škréta byl člověk nesmírně solidní, ale ono to není docela přesné, protože Karel Škréta v Itálii získal pověst člověka velice prudkého, který nešel daleko pro souboj. Dokonce se říká, že se Karel Škréta zúčastnil souboje i poté, co přišel sem do Prahy. Zřejmě neproběhl zcela podle tehdejších pravidel a Karel Škréta se musel uchýlit do azylu."

A tam namaloval slavný Svatováclavský cyklus. Ten se dochoval pouze částečně a jedna z lunet je i ve Schwarzenberském paláci. Zachycuje narození knížete Václava. Na jednom z obrazů je zachycen i Karel Škréta. Pokud by jste ho při návštěvě paláce hledali, pak se podívejte na obraz, kdy svatý Karel Boromejský navštěvuje nemocné morem v Miláně. A Karel Škréta je vyobrazen hned za ním, i když v té době ještě nebyl na světě. Upoutá i Podobizna řezače drahokamů Dionysia Miseroniho a jeho rodiny. Dílnu, kterou měl v areálu Pražského hradu po něm převzal syn Ferdinand Eusebius, který se na obraze jako malé dítě natahuje po křišťálové váze.

"Ta byla vyrobena pro císaře Ferdinanda II. a dnes se nachází v Umělecko-historickém muzeu ve Vídni. To znamená, že váza z obrazu se dodnes zachovala. Mizeroni měl také na starosti Rudolfinské sbírky. Jemu švédové vyhrožovali mučením a smrtí a až po těchto výhrůžkách jim vydal klíče od tzv. kunstkomory a Švédové podstatnou část sbírek odvezli do Stockholmu."

Miseroni z vděčnosti za to, jak ho Karel Škréta zobrazil, mu vyrobil erb, který je v paláci také vystaven. Kopii erbu najdete i v kostele sv. Havla na Starém Městě, kde je v boční kapli Škrétův hrob. Ve Schwarzenberském paláci jsou i další díla - je tu například sál slezských mistrů Willmanna, Lišky a Neunhertze, kteří byli v příbuzenském vztahu. V sále monumentálních pláten je i dílo od nejvýznamnějšího představitele české barokní malby 18. století Petra Brandla - Uzdravení slepého Tobiáše.

"Na rozdíl od svého předchůdce Karla Škréty Brandl po celý svůj život nikdy neopustil české království. Měl velké problémy pokud se týká autorských honorářů, celý život měl značné hmotné potíže. Dokonce v Kutné Hoře byl vězněn ve vězení pro dlužníky. Část literatury uvádí, že tam zemřel, část říká, že zemřel krátce po té, co byl z vězení propuštěn."

Obrazy Petra Brandla vynikají jakýmsi zvláštním světlem, které neomylně přitáhne pohled právě na osvětlené místo na obraze. Brandl často spolupracoval s dalším významným portrétistou 18. století a to byl Jan Kupecký. A právě za srovnáním portrétů obou umělců, můžeme podle podle Stanislava Marchala uvidět důvod, proč měl Bradl problémy s placením honorářů.

"Asi ten portrétovaný když se tady viděl příliš nadšený nebyl, protože tu jsou všechny ty vady jako dvojitá brada a podobně spíše zdůrazněny, než potlačeny. Tak si docela dovedu představit, že potom se mu nechtělo příliš platit tu sjednanou částku, protože se zřejmě na tom portrétu bezprostředně poznal. To Jan Kupecký byl zcela jiný diplomatický a ten maloval tak, jak si to člověk představoval."

A tak bychom mohli v představování zajímavých děl i umělců ve Schwarzenberském paláci pokračovat. Ale už jsme v přízemí. To je zejména kvůli statice věnováno kamenným plastikám. Hned u vchodu vás uvítají díla dvojice českých umělců 18. století - Matyáše Bernarda Brauna a Maxmiliána Brokofa.