Bitka o poplatky
Zavedení poplatků ve zdravotnictví rozdělilo společnost v Česku do dvou táborů. Jedni zastávají názor, že poplatky jsou nutné, aby se lidé odnaučili zneužívat nemocenskou a léky, ti druzí poukazují na nesmyslnost vybírání poplatků od nevýdělečných dětí a důchodců. Na kterou stranu se přikláníte Vy? Tuto otázku jsem položil komentátorovi deníku Právo Alexandru Mitrofanovovi.
Někteří lékaři a zdravotnická zařízení odmítají poplatky od dětí a důchodců vybírat. Nevystavují se tím nebezpečí postihu za porušování zákona?
"Samozřejmě, že ano, ale tito lidé nebo tato zařízení to patrně dělají s vědomím toho, že takto postihovány být mohou. Zdá se mi ale, že tady dochází k prazvláštnímu úkazu, jak současná vláda, řekl bych, popírá vlastní ideové základy, protože tady sice je zákon, který takto zakazuje lidem, soukromým lékařům nebo zařízením, soukromým nemocnicím, sponzorovat, dotovat nebo charitativně pomáhat lidem, kteří sami nemohou zaplatit poplatky, a to jsou děti a důchodci. Zákon to samozřejmě zakazuje, ale z hlediska prostého selského rozumu je to poněkud divné. Zákon by měl zakazovat zacházet s majetkem nebo s podnikáním kterémukoliv soukromému majiteli pouze v případech, kdy to poškozuje společnost. Tady tento účel nevidím. To za prvé. A za druhé - jak to, že pravicová vláda zakazuje majitelům, soukromým vlastníkům, aby zacházeli s vlastním majetkem, s vlastním podnikáním tak, jak uznají za vhodné? Nerozumím tomu."
"Kdybych porovnával tyto dvě akce, myslím tu občanskou neposlušnost a to, že jednotliví soukromí lékaři a soukromá zdravotnická zařízení odmítají vybírat poplatky od dětí a důchodců, pak se přikláním spíše k té druhé formě. Ta forma je svým způsobem i vtipnější, neboť ukazuje této vládě, že proti ní se dá použít její vlastní zbraně. A zdá se, že ona si naprosto nekompatibilně nechá tyto zbraně z ruky vyrazit, protože jestliže pravicová vláda, jak už jsem říkal, zakazuje lidem, aby zacházeli se svým soukromým majetkem tak, jak uznají za vhodné, pak je něco shnilého ve státě dánském."
Oprávněnost vybírání poplatků ve zdravotnictví dle zákona schváleného Poslaneckou sněmovnou prozkoumává z podnětu opozice Ústavní soud. Není v poslední době tento soudní orgán ochrany ústavnosti zaměstnáván ústavními činiteli a členy vlády až příliš často? Mám na mysli různé přílepky k zákonům či několik sporů předsedkyně nejvyššího soudu s prezidentem republiky a ministrem spravedlnosti.
"Neumím to posoudit, nemám právnické vzdělání, ale z hlediska politického se mi zdá, že tato instituce je používána jako poslední instance, která má rozhodnout v některých případech, zda věci, které se odehrály v politické sféře, ještě odpovídají ústavnosti České republiky nebo ne. Zdá se mi, že v tomto smyslu je to v pořádku. Pak je samozřejmě věc polemiky, debaty, ale nikoliv zpochybňování, že do tohoto Ústavního soudu byli vybíráni členové podle klíče politického. A nezdá se, že jsou to lidé, kteří jsou naprosto nestranní ve smyslu ideovém nebo politickém."
Je podle Vás na místě brát v případě poplatků ve zdravotnictví v úvahu i morální pohled, nebo je třeba se držet výhradně podstaty věci?
"To je debata na strašně dlouhou dobu, protože se tady dostaneme ke kořenům nazírání světa. Zda svět má být místem, kde, trochu to přeženu, působí zákony džungle, anebo zda má být i s přihlédnutím k tomu, že život, jak se říká, není peříčko, přece jenom bráno v potaz to, že existuje jakási morálka a spravedlnost. Zdá se, že současná vláda se spíše přiklání k první variantě."
