Náš host: Fatima Cvrčková: Zakládám si na tom, že nejsem feministka

S docentkou Fatimou Cvrčkovou jsme se už setkali v listopadovém vydání Kaleidoskopu, když se hovořilo o tom, zda rostliny mohou mít inteligenci. Fatima Cvrčková působí jako zástupkyně vedoucí katedry fyziologie rostlin na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Je autorkou řady odborných publikací a členkou redakční rady prestižního časopisu Vesmír, který přináší odborně fundované články z mnoha vědeckých oborů už od roku 1871. Také, mimochodem, kreslí a ilustruje knížky. Za své křestní jméno prý vděčí otci a jeho fascinaci Orientem. Fatima Cvrčková je dnešním hostem Kaleidoskopu.

Fatima Cvrčková, foto: autor

Paní docentko, jak se pracuje ženě ve vědě? Je podle vás žena handicapována tím, že je žena?

Ti pánové v zemích, kterým se někdy říká rozvinuté západní, jsou nějak zhýčkaní. Onehdy jsem potkala na konferenci jednoho takového docela výrazného amerického vědce, který si stěžoval, že je to hrozné, že vůbec nic nestíhá, že staví barák. Pak se ukázalo, že ono ´já stavím barák´ rovná se tomu, že má firmu, která mu na klíč postaví hrubou stavbu, a pak se zvlášť shání firmy, které mu na klíč udělají jednotlivé dílčí práce k té hrubé stavbě. Čili ono ´já stavím´ znamená, že nesvěřil dohled nad těmi firmami další firmě, která by mu to opravdu postavila na klíč, také by na to staveniště ani nemusel. Myslím, že pamětníci z mé a o málo starší generace vědí, jak to bylo s řadou českých vědců, kteří v lepším případě v době, kdy by si měli dokončovat doktorát a pracovat na své kariéře, tak se dobrali nějakého rozděleného bytu se záchodem na chodbě a rozpadající se elektřinou. A v podstatě od sekání kanalizace až po natahování drátů si to opravdu dělali vlastníma rukama. V jistém smyslu chápu, že ve světě se hovoří o tom, že by u žen mělo být bráno v potaz, že strávily sedm neúrodných let praním plínek. Tam bych ale řekla, že prostě není možné očekávat, že za dobu, kdy měly dítě u prsu, budou mít také tolik publikací jako v době, kdy dělaly na svém projektu. A tím to hasne! Ne nějaké kvóty pro ženy! Naopak, zejména v našich poměrech, v generaci, která popsaný způsob zařizování se zažila, bych to považovala za poněkud nefér vůči těm pánům, kteří třeba přebudovávali ty pastoušky na obyvatelné byty. A žádnou úlevu za těch sedm neúrodných let nechtěli.“

Paní docentko, z vás by asi feministky neměly moc velkou radost.

„Jistě, že by neměly! Já si zakládám na tom, že se mi nikdy nedostalo žádných nepříjemností kvůli tomu, že jsem ženská. A dostalo se mě jen mírných a v podstatě úsměvných nepříjemností kvůli tomu, že nejsem feministka.“

Co pro vás tedy znamená práce ve vědě?

„Nebudu předstírat, že mě jde o to nějak sloužit lidstvu. Mě to hlavně strašně baví. Myslím si ale, že by mě to nevydrželo bavit, kdybych si neuvědomovala, že je to v nějakém ohledu i užitečné. A dokonce možná ne v úplně malicherném ohledu. Myslím, že je důležité udržovat jakési povědomí o tom, jakým způsobem se kladou otázky, chceme-li dostat jistý typ prakticky užitečných odpovědí, chceme-li dostat použitelnou mapu řekněme světa, ve kterém žijeme. Abychom si uvědomovali, že otázky, které věda řeší, nejsou nějaké otázky dané zvenčí, které by někde byly, a my jsme na ně jen jakoby vytahovali odpovědi, jako když si koupíte ten balíček sušenek, ve kterém je v každém tisícím balíčku nějaká výherní poukázka. Není to tak, že by ve světě byly hotové otázky a hotové odpovědi a na vědě by bylo dát to dohromady. To, jak budou otázky kladeny, závisí na vědcích. To, jak si svět nastrukturujeme, závisí na nás. Já se utěšuji tím, že se můžu bavit vědou, protože společenskou užitečnost si docela příjemně odpracovávám tím, že učím. A zjistila jsem, že mě učit baví. Tím pádem nemám nějaké výčitky z toho, že třeba neprodukuji patenty. Také možná proto, že sleduji, na co všechno se produkují patenty. Mám jisté podezření, že přinejmenším nějaká část patentů není vůbec kvůli aplikacím, ale kvůli vykazování toho, že se produkují patenty, protože se to například politicky nosí.“

Vy se paní docentko zabýváte molekulárními mechanismy při stavbě tvaru rostlinných buněk. K čemu to je?

„Fascinuje mě opravdu krásná biologická otázka, jak je možné, že velice podobná molekulární stavebnice v molekulách, ze kterých jsou buňky udělány nebo ze kterých samy sebe staví, vytváří vlastnosti různých těl. Je mnoho molekul, které nejenže vypadají podobně, třeba u kvasinky, u člověka, u rostliny, ale dokonce, když vezmete příslušnou molekulu z rostliny, bude vám fungovat v kvasince. Někdy, ne vždy! Čili co, když ne vlastnosti těch molekul samotných ovlivňuje vlastnosti těl. Co způsobuje rozdíly vlastností těl. Tím, že studujeme rostlinnou buňku a současně vyhmatáváme jakýsi prostor možných funkcí, nějakých starých regulačních drah, starých proteinových domén, se možná takto dobereme některých příčin rozdílu mezi stavbou a funkcí jednotlivých druhů buněk u různých organismů.“

Zkoumáte tedy i různé sekvence genetického kódu, které by byly shodné u rostlin i živočichů?

„Shodné nebo podobné a pak se dostaneme k otázce, co to vlastně znamená ta podobnost. Teď právě můj doktorand Michal Grund finišuje na našem společném článku, ze kterého by měl vyplynout takový docela hezký příběh o tom, jak se v rámci evoluce eukaryotních buněk

Foto: Evropská komise

- tedy buněk, které mají pravé jádro a jsou z nich složeny houby, rostliny, živočichové i celá ta sběrná skupina, které se na střední škole a vůbec mezi lidem říká prvoci – proměňovalo u zmíněných organismů propojení mezi cytoskeletem, což je skupina vlákínek, které určují tvar buňky, a buněčným povrchem. Tam se dá vytvořit na základě porovnání organizmů takový hezký scénář, kde máme nepřetržitou posloupnost střídajících se technických řešení téže úlohy v rámci buňky.“

Paní docentko, myslíte si, že 21. století bude stoletím molekulární biologie, potažmo molekulární genetiky?

„Myslím, že už konec 20. století byl ve znamení molekulární genetiky. A to dál trvá. Někteří zase tvrdí, že to bude století nanotechnologií, jiní za uvádějí něco jiného, na co zrovna potřebují sehnat peníze. A takové heslo dobře vypadá. Myslím, že takové generalizace, co bylo stoletím čeho, se dají dělat pouze ex post.“