Historikové řešili "mýty naše československé"

V Praze se tento týden sešla Česko-slovenská komise historiků. Komise vznikla v roce 1994. Historikové, donedávna žijící v jednom státě se domnívali, že by nebylo od věci dále spolupracovat. Komise se schází dvakrát do roka, vždy na jaře na Slovensku a na podzim v Čechách. Tentokrát se historikové sešli v Praze na konferenci s názvem Mýty naše československé.

Na programu měli nejen samotné vymezení pojmu mýtus, ale i to, jak byly mýty v průběhu dějin zneužívány pro politické účely a samozřejmě také některé konkrétní mytizované osobnosti a události. Mluvilo se třeba o husitech, Velké Moravě, Tomáši Garrigue Masarykovi nebo o Milanu Rastislavu Štefánikovi.

Některé mýty jsou podle předsedy slovenské části komise historiků Ivana Kamence pro Čechy a Slováky společné, některé jsou naopak vlastní jen jednomu z národů. Pro Slováky je takto typická představa Andreje Hlinky jako otce národa, která vyústila v nedávné spory o tzv. Lex Hlinka, zákon, který tento mýtus jen podporoval. Mytizovanou osobností je také Milan Rastislav Štefánik.

Milan Rastislav Štefánik

Po jeho smrti se záhy vynořila řada legend. Otázky vyvolávala zvláště nehoda jeho letadla. Řada pověstí se také týkala Štefánikova velmi kladného vztahu k velmi mnoha ženám. Některé z nich žijí ještě dnes. Tak třeba: Na kterémsi francouzském ministerstvu prý mají speciální oddělení, jehož jediným úkolem je sledovat početné Štefánikovy potomky a zabránit jim ve vzájemných manželstvích. Mnohem romantičtější pověst připomíná také Ivan Kamenec.

"Naposledy před svou tragickou smrtí měl Štefánik velmi blízko k italské šlechtičně markýze Benzoni. Markýza Benzoni byla po jeho smrti ještě mladá žena v plném rozpuku, ale dokonce života zůstala svobodná. Tvrdilo se, že tím chtěla projevit svou náklonnost ke Štefánikovi. Takové trošku romantizující představy o našich osobnostech vždy vyvolávají určité hypotézy. Ale je to úplně v pořádku, abychom neupadli do toho, jak je tomu v totalitních systémech, kde se o osobním životě veřejně činných osob vlastně nic neví. A vytváří se jen ten mýtus, že je to ten nejlepší vzor."

Husité

Jak říká předseda české části komise Vilém Prečan, také Češi mají své mýty.

"To je takový mýtus, že jsme byli zrazeni, že Češi byli vždycky ve svém dějinném vzepětí zastaveni nepřátelskou cizinou nebo někým, kdo nás zradil." Takovéto mýty podle něj pomáhají lidem omlouvat své vlastní selhání. Češi si dále rádi mytizují dobu husitství, národního obrození nebo osobnost Tomáše Garrigue Masaryka.

Celou dobu mluvíme o mýtech, ale co vůbec mýty jsou? Na tuto otázku existuje mnoho různých odpovědí. Jednu z nich podává i Vilém Prečan.

"Ne všechno, čemu lidé věří nebo se udržuje je mýtus. K mýtu patří to, že je masově nebo velkou skupinou lidí akceptován. On totiž podává srozumitelný a přijatelný výklad událostí ve velmi složitém světě."