Vítejte v 3+1 na sídlišti: výstava designu 70. let
Ve středu skončila úspěšná výstava studentské instalace nazvaná Husákovo 3+1. Během tří týdnů trvání vyvolala značnou odezvu a v prostorách Vysoké školy umělecko-průmyslové v Praze ji shlédlo asi 5000 návštěvníků. Mezi diváky se s mikrofonem vmísil i kolega Vilém Faltýnek, aby zaznamenal jejich názory. Vítejte v průměrném českém bytě ze začátku 70. let...
Anketa:
"Je to opravdu takové, jaké to bylo, ale ještě možná o trochu víc... je to absurdní. Člověk vzpomíná na zážitky z dětství. Ta koncentrace věcí člověka překvapí."
"Z těchto bankovek a mincí si pamatuju jenom tu zelenou stovku. Je mi 21 let a jsou to jedny z nejstarších vzpomínek."
"My jsme v tom žili řadu let a já mám spoustu z toho ještě doma. Máme doma kuchyňskou linku z roku 1963. Je z krásného lehkého dřeva a v ledasčem by se možná dnešní výrobci mohli učit."
"Jsme studenti oboru teorie designu a nových médií a v rámci studia jsme měli uskutečnit společný projekt. Rozhodli jsme se, že se budeme věnovat 70. letům. Popud dali studenti Pavel Vančát a Jan Freiberk, kteří dělali už dříve v Klenové výstavu fotografie 70. let. A my, protože studujeme design, jsme si zvolili design té doby,"
říká Michaela Jehlíková, členka desetičlenného týmu, který instalaci připravil.
Návštěvník přichází do výstavního prostoru a zde ho čeká věrná replika panelákového bytu včetně vybavení a předmětů denní potřeby. Kuchyň s umakartovou linkou, nádobím a dobovými obaly od potravin, obývací pokoj s nábytkovou stěnou, sedací soupravou a televizí. Na stolku leží rozečtené Rudé právo z roku 1973.
"Všechno, co jsme hledali, mělo být pro tu dobu dost typické. Typický byl byt 3+1 na sídlišti, vybrali jsme typický půdorys a začali jsme hledat typický nábytek, typické vybavení toho bytu."
Recenze v Lidových novinách označila instalaci kvůli důrazu na fakticitu a autentičkost za skanzenovitou. Velká část exponátů byla získána sběrem od dobrovolných dárců.
"Každý z nás se věnoval trošku jiné části té bytové kultury, někdo si vzal na starost oděvy, někdo elektroniku, někdo přímo nábytek. Dělali jsme rozhovory s pamětníky, studovali jsme dobové materiály, hlavně časopis Domov, který v té době vycházel a byl velmi oblíbený."
Kterých exponátů si nejvíc ceníte?
"Ceníme si všeho, co bylo těžké sehnat. Úžasná je určitě obyváková stěna, která je z leštěného mahagonu, a hodně si ceníme minitesly, to byla malá červená televize přenosná, takový hodně designový výrobek té doby."
"Dokonalým ztělesněním tepla rodinného krbu husákovské doby byla televizní místnost - obývací pokoj. V dobové brožuře o stolování se doslova dočtete, že pozvání na televizi bylo jednou z nejčastějších forem návštěv. Pokoj s televizorem měl proto jasně daný reprezentativní charakter a v mnoha domácnostech byl velmi podobně sestaven z tzv. skříňové stěny, čalouněné sedací soupravy a konferenčního stolku. Bytové nábytkové stěny vytvářely v podstatě nesmyslnou architekturu - skříňový oltář pro televizor,"
píše se v katalogu k výstavě Husákovo 3+1. Jaký byl normalizační design po stránce kvality?
"Normalizace okleštila všechny formy volného, ale i užitého umění. Byly snahy o dobrý design, aby zároveň existoval velký rozdíl mezi tím, co se navrhovalo, a tím, co se produkovalo. A to, co se produkovalo, mělo hodně masový charakter, proto se ti návštěvníci v těch věcech poznávají. Člověk měl strašně malou možnost koupit si něco jiného, než měl jeho soused. Takže výstava těží trošku i z toho, že tenkrát byl tak malý sortiment výrobků, že dnes většina návštěvníků, kteří procházejí, si říkají: tak tohle jsem měl taky, tohle měl kamarád... Samozřejmě se čerpalo ze zahraničních námětů, byla spousta dobrých designérů i u nás, ale měl potom velmi malou možnost prosadit to do výroby."
Anketa:
"Ten byt vypadá, jako by tu právě někdo bydlel. A shodly jsme se s kamarádkou, že většinu věcí má asi 60 procent rodin..."
"Je to povědomé, to se mi líbí. Ale asi dneska by v tom nikdo bydlet nechtěl."
"Zase se musí říct, že je to sice stísněné, ale prostor byl dobře využitý."
"Teď mám v pronájmu právě takový byt. Já jsem z Ruska a ruský byt vypadá jinak. Nemá tolik koberců, tapet, věcí, které dělají byt tajemnější, měkčí, příjemnější..."
"Často si designéři stěžovali na kvalitu výrobku, protože byla snaha udělat ho co nejmasovější a co nejlevnější."
Sledujete reakce publika?
"Nejde nesledovat, protože nás oslovují, píší do návštěvní knihy, ale když jsme na místě, tak nás i oslovují, takže reakce máme přímo na místě."
A jaké ty reakce jsou?
"Kupodivu hodně pozitivní. Starší lidi si chodí zavzpomínat, mladí se chodí divit, přicházejí dokonce i školy. A opravdu negativní reakce jsme slyšeli spíš od lidí, to bylo spíš na internetu od lidí, kteří nepochopili, o co se jedná, kteří si mysleli, že se té době chceme vysmívat. Ale tak to samozřejmě není. My jsme to dělali jako nezávislou studii té doby. nesnažili jsme se to ani nijak zesměšňovat, ani adorovat, snažili jsme se ten byt prostě udělat tak, aby byl co nejtypičtější pro tu dobu."
Výstava Husákovo 3+1 sice ve středu skončila v Praze, ale už dnes o ni mají zájem i další galerie v republice. Momentálně autoři jednají o zapůjčení instalace do Brna.
