Jindřišská věž v Praze nabízí výstavní síně i muzeum
Věž ve věži, tak by se také dalo hovořit o dnešní Jindřišské věži v Praze. 400 let stará zvonice farního kostela svatého Jindřicha a svaté Kunhuty byla zrekonstruována tak, aby vyhovovala návštěvníkům třetího tisíciletí. A tak tu v deseti patrech najdou výstavní prostory, restaurace, muzeum věží, vyhlídku i desátý nejstarší zvon v Praze.
Jindřišská věž je se svými 65 metry a 70 centimetry nejvyšší volně stojící zvonicí v Praze a patřila i s celým okolím řádu Křížovníků s červenou hvězdou. Postavena byla na konci 15. století. Později ji poškodila švédská dělostřelba, pruské obléhání i vichřice. V roce 1801 se věži za silného větru zlomila její štíhlá gotická střecha.
Důkladné obnovy se věž dočkala na konci 19. století podle návrhu architekta Josefa Mockera a nyní ve třetím tisíciletí. V roce 2001 začala společnost Jindřišská věž s důkladnou rekonstrukcí, která nebyla jednoduchá. Je to vlastně věž ve věži. Památkáři schválili rekonstrukci tak, aby nezasahovala do původního zdiva. Vestavba věže, provedená podle projektu architekta Jiřího Vrzala, má docela malou plochu půdorysu - zhruba 7 na 8,5 metru. Vzniklo zde deset pater. Najdete tu kavárny, výstavní prostory i Muzeum pražských věží, říká kastelánka Lucie Dolfi.
"Muzeum pražských věží zpracoval ing. Josef Podzimek, který napsal krásnou knihu, která se jmenuje Stověžatá Praha - Věž ve věži. Je to víceméně o Jindřišské věži. Nafotil fotografie všech ostatních věží, které můžete vidět z vyhlídky z 10. patra. Někteří to možná netuší, říká se nám stověžatá Praha, ale v Praze je víc jak tisíc věží. A v šestém patře můžete vidět postup rekonstrukce Jindřišské věže i dochované dokumenty, které se našly až v horní kopuli. Můžete vidět také dokumenty, které byly sepsány při předání, například blahopřání tehdejšího pana prezidenta Havla. Muzeum je unikátní, protože je jediné v Praze tohoto druhu."
Vzpomněla jste dokumenty, které se našly tady ve věži. Jsou něčím zajímavé nebo vzácné?
"Jsou zajímavé tím, že tehdejší architekt, který měl zájem se podílet na zprovoznění věže, tam napsal, že mu to tehdejším režimem nebylo povoleno. Napsal tam takové poselství generacím budoucím. Píše, že doufá, že některé budoucí generace si to ještě přečtou a je to z roku 1971."
Sedmé a osmé patro věže patří restauraci, kde je mezi patry nainstalován zvon sv. Maria, který byl jako jediný dochovaný z původní zvonice ve věži. Prošel důkladnou dvouměsíční rekonstrukcí v dílně Petra Manouška.
"Má hmotnost 723 kilogramů a má v průměru 101 centimetrů. Je to desátý nejstarší zvon vůbec v Praze z roku 1518. Můžete si sednout přímo pod zvon, můžete si na něj i zazvonit, ale někdo tvrdí, že to přináší neštěstí, takže záleží na vás. Deváté patro je kuchyň. Tam je zajímavost, že to deváté patro visí na ocelových lankách. Nemá žádný svůj strop. Desáté patro je vyhlídka a celá Jindřišská věž je propojena výtahem, takže se můžete nechat vyvézt do 9. patra a na vyhlídku je pak 14 schodů pěšky."
A po nich jsme se vydaly i my a přivítala nás zvonkohra. Ta byla do podkroví instalována v květnu 2003. Všechny zdejší zvony nesou jména svých předchůdců, které ve věži visely. Zvonkohra v Jindřišské věži je určena pro vnitřní poslech. Podobná koncepce nemá v České republice obdoby a není obvyklá ani ve státech s mnoha desítkami zvonkoher. Přibližné porovnání by bylo možno nalézt nejblíže v Japonsku. Jindřišská věž má i další prvenství: jedině zdejší zvonkohra je využívána jako skutečný hudební nástroj, ať už samotný nebo s dalšími hudebními nástroji či zpěvem. Základem pro ladění zvonkohry se stal už vzpomínaný zvon Maria.
"Naše zvonkohra má deset zvonů je atypická tím, že máme zvonkohru uvnitř dřevěného krovu, který se kompletně dochoval. Nová zvonkohra je dělaná přesně podle starých zvonů a je to v dílně pana Manouška, který má svoji dílnu ve Zbraslavi. Co se týče zvonkohry, můžeme zde zahrát až 1152 melodií od Vlacha až po Bacha. Umíme české písničky - tím myslím lidové, trampské, moderní. Umíme zahraniční - například Beatles, Elvise Presleyho, Abbu. Zvonkohra nám cinká každou čtvrt, půl a tři čtvrtě hodinu a v celou hodinu zahraje dvě celé písničky."
Jak dodala Lucie Dolfi, z vyhlídky ve zvonici je navíc nádherný výhled na Prahu.
"Chtěli bychom věž přiblížit nejen turistům, ale především českým lidem. Za svého působení jsem zjistila, že velice málo Čechů ví o tom, že věž je přístupná. Tak tady děláme divadelní představení, pořádají se tu koncerty, od nového roku budeme rozjíždět nový program, kde budou méně známí folkaři, takoví, kteří byli kdysi dávno zapomenuti. Děláme autorské čtení, literární čtení, různá promítání."
|
