Z krajanského tisku
Krajanský tisk se tentokrát intenzivněji než jindy věnuje domácím českým tématům.
Dál si Fendrych klade otázky: Jsme naplno demokratický stát? Mají u nás všichni občané rovná práva? Není státní moc zneužívána jejími správci? Odpověď je podle něj komplikovaná. Poukazuje na nejasnosti kolem stíhání vicepremiéra Jiřího Čunka, které by stejně mohlo být zastaveno na objednávku, jako si na druhou stranu snad mohly policie i žaloba jen chtít dokazovat svou nezávislost - ale bez dostatku důkazů, které by obstály před soudem. Přitom jsou případy mnohem jasnější, ale první stránky médií neplní a zůstávají bezejmenné: "Tisíce rodin nedostaly zpět svou půdu, majetky, byly okradeny za bolševika a teď podruhé. A nic se neděje," píše autor a pokračuje, že do plné demokracie je daleko. Současný stav ale označuje za 'předemokratickou netotalitu' a to je podle něj 39 let po okupaci slušný a vítaný pokrok.
Politolog Jiří Pehe v Amerických listech polemizuje s názorem, jak píše - jindy liberálního komentátora Lidových novin Luboše Palaty, varujícího před přílivem levné pracovní síly z Východu, který podle něj znamená i dovoz mizerné úrovně vzdělání a nekvalitně odvedené práce. A který bude znamenat, že země už příště nebude tak úplně česká. Přesně tak se ale mnoho lidí na Západ od nás dívá na Čechy, Poláky, nebo Maďary, připomíná Pehe. Podle něj však záleží na tom, zda imigranti prchají před nevýkonným systémem ve vlastní zemi, a mají motivaci se v hostitelské zemi uplatnit či integrovat, anebo zda přicházejí s přesvědčením, že jejich kultura i náboženství jsou de facto nadřazené hostitelské zemi, v níž se usadí jen kvůli ekonomickým výhodám. Problémy by Česká republika mohla mít, kdyby se doširoka otevřela přistěhovalcům z naprosto odlišných kultur. Jenže pokud mluvíme o Evropanech na východ od nás, našli bychom i v Čechách mnoho ukrajinských, slovenských nebo třeba rumunsky znějících jmen, jejichž nositelé se v občanském smyslu staly se vším všudy Čechy, i když si třeba v rodinném zázemí udržují některé své bývalé národní zvyky, píše Jiří Pehe v Amerických listech.
Podle něj se stačí podívat na současné Rakousko, kde je každé druhé nebo třetí jméno české. A přesto v době, kdy se Češi masivně stěhovali do Vídně a dalších částí Rakouska, uplatňovali vůči nim Rakušané celou řadu urážlivých předsudků podobných těm, které vyjmenovaná Palata na adresu současných přistěhovalců z východní Evropy do České republiky. A pokud jde o to, že "země už nebude tak úplně česká", muselo by se nejprve vysvětlit, co to ona "českost" je a čím je tak výjimečná, že se nesmí nikterak změnit, uvažuje Pehe a ptá se: není i "češství" dynamická kategorie?
"Je smutné, leč vystihující stav naší demokracie, že špičkoví komentátoři deníku, který byl za první republiky ztělesněním liberálního ducha oplodněného žitým 'multikulturalismem', dnes přemýšlejí o tom, jak už beztak uzavřenou českou společnost ještě lépe hermeticky utěsnit před 'nežádoucími vlivy' údajně civilizačně podřadných Evropanů ze zemí na východ od nás," uzavírá Jiří Pehe v Amerických listech.
Šéfredaktorka českého dialogu Eva Střížovská se ve své poznámce krátce zamýšlí nad prezidentskou kandidaturou Jiřího Dienstbiera. "Ty všechny úvahy, zda-li byl komunistou, jak dlouho a proč jsou zbytečné. Je to člověk asi milý, charizmatický, ale prostě tím komunistou byl a jak se říká, bývalý komunista je jako bývalý černoch. To prostě nesmažete. A že tam vstupoval v padesátých letech, kdy komunisté vraždili a zavírali nevinné lidi? To nevěděl? Nevěřím, nechtěl to vědět..."
