Toulky po regionech

Foto: www.czechtourism.cz
0:00
/
0:00

Dnes se zatouláme na nejvyšší horu Česka, na Sněžku. Tady totiž vznikla nová poštovna Anežka. A buduje se i jinde, tedy spíš opravuje a to chrám sv. Barbory v Kutné Hoře, kterému podle černých předpovědí hrozilo zřícení. Dnes je chrám zachráněn. To ústecký zámeček Větruše má problémy, zřítila se pod ním totiž opěrná stěna. Za památkami se o prázdninách vydávaly i děti z dětských táborů. A od nás se dozvíte, jak se v posledních letech změnily. Vydáme se i do Velké Bíteše, tady už tři roky řeší, co s chovem dobytka v centru města. To na vizovickém Trnkobraní měli úplně jiné starosti - třeba jak sníst co největší počet knedlíků. To si ale nemůže dovolit desetiletá tanečnice Zuzana Vítečková, která získává medaile všude ve světě.

Václav Klaus při otevření nová poštovny na Sněžce,  foto: ČTK
Prezident Václav Klaus se spolu se svými třemi vnoučaty zúčastnil tradiční Svatovavřinecké pouti na Sněžku. Po výstupu na vrcholek nejvyšší české hory slavnostně otevřel novou budovu poštovny.

"Česká pošta nahrazuje původní objekt, který byl vystavěn v roce 1868 a to konkrétně Českou boudu postavenou panem Blažkem, která byla minulý rok snesena z důvodu katastrofálního statického stavu,"

uvedl starosta Pece pod Sněžkou Alan Tomášek. Moderní stavba se ale nezamlouvá všem. Výběr nové poštovny provázely bouřlivé diskuse, výhrady měli například správci Krkonošského národního parku. Moderní stavba, kterou navrhli architekti Martin Rajniš a Patrik Hoffman, je postavena z dřevěných dílů zpevněných ocelovými táhly. Plášť budovy tvoří skleněné tabule zakryté dřevěnými okenicemi.

Návštěvníci Sněžky mohli posílat z vrcholku hory pohledy už od roku 1899. A příležitostná razítka se dávala i v den slavnostního otevření nové poštovny. Ta se ale ještě na nějakou dobu zavře. Je třeba zařídit interiér, dodělat rozvody elektřiny a spustit hydraulické zavírání okenic. Právě vhodná manipulace s okenicemi dokáže bránit poryvům větru a současně umožňuje maximální využití tepla slunečních paprsků. Poštovna nese krásné české jméno Anežka.

"Ateliér Hera, který projektoval Anežku nebo novou českou poštovnu, předložil ke konzultaci s Krkonošským národním parkem několik variant a jedna z nich nesla jméno Anežka a ta dokonce vyhrála výběrové řízení. Jméno se zalíbilo natolik, že se stalo i synonymem pro vlastní stavbu a sv. Anežka je její patronkou."

Podařilo se zapůjčit od Národní galerie i kopii obrazu sv. Anežky. Obraz bude vyhotoven na skle a budova bude skrze něj prosvícena. Nejvýše položená stavba v Česku bude mít v přízemí vyhlídkovou terasu a expozici o přírodě a historii Krkonoš.


Chrám sv.Barbory,  foto: www.czechtourism.cz
Před čtyřmi lety obletěla Českou republiku věta, že chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře hrozí zřícení. Mnoho lidí se vylekalo. Od té doby se situace změnila. Katedrálu obepjalo lešení, zkušení restaurátoři se dali do mravenčí práce. Zdárně dokončili už třetí část oprav, která byla tou nejnáročnější. V Kutné Hoře natáčel Michal Trnka.

Jednou rukou se podařilo rozhoupat opětný oblouk.

"Stav chrámu sv. Panny Barbory je z pohledu statiků a odborníků velice špatný."

Chrám sv.Barbory,  foto: www.czechtourism.cz
Takto před čtyřmi lety varovala Dagmar Fundová, která šéfuje stavebnímu dozoru oprav. Naštěstí na tyto šokující zprávy slyšeli i politici, kteří se rozhodli, že stát postupně uvolní víc než 100 miliónů korun na opravu jedné z našich nejvýznamnějších památek. Restaurátoři se vrhli zejména na opravu kamene, se kterým si zub času pohrál nejvíc.

"Součástí těch prací je samozřejmě restaurování okenních vitráží, další práce na statickém zajištění, pak jsou to práce pokrývačské."

Oprava nejvíc poškozené části chrámu, tedy presbyteria trvala dva roky. Pro zajímavost jen obnova kamene stála v tomto případě 26 miliónu korun.

"Ten statický problém je samozřemě i na severní straně chrámu, ale to, co bylo nejhorší, to znamená rozpad opěrných oblouků, co bylo zřejmé tady na presbytáři, tak to je všechno zrestaurované a v pořádku,"

hodnotí doslova mravenčí práci Dagmar Fundová.

Důležitou součástí oprav je také obnova mozaikových oken. Pojďme právě pod pokličku této činnosti nahlédnout ve větším detailu. Jak to tak dlouho trvá, než se opraví jedno okno?

Foto: Štěpánka Budková
"Asi měsíc i víc."

Kolik tady těch oken je?

"Tady kolem presbytáře jich je devět."

Rekonstrukce Barbory je sledovaná jak odborníky, tak širokou veřejností.

"Viděl jsem to v televizi, slyšel jsem o tom, četl jsem o tom, takže nejsem příliš potěšen stavem takové kutnohorské dominanty. - Něco jsem už o tom, že se Barbora nachází ve špatném stavu slyšel, ale zas tak detailně tomu nerozumím."

Ještě letos se rozjede oprava severní části kutnohorské katedrály. Odborníci doufají, že také příští rok bude stát k opravám příznivě nakloněný. a peníze uvolní.

"Je to velká kompletní oprava chrámu, tak jak se s tím dneska setkáváme málokdy,"

dodává na závěr ředitel Národního památkového ústavu Pavel Jerie.


Zámek Větruše,  foto: Archiv Radia Praha
Chrám sv. Barbory bude zachráněn. To ústecký zámeček Větruše má úplně jiné problémy. Nedávno se sesunuly jeho opěrné stěny, ale samotný zámeček poškozený nebyl. Turisté se mu však začali vyhýbat. Potvrdil to i provozovatel restaurace Rostislav Vaňoušek.

"Návštěvnost se oproti minulému měsíci i loňskému létu snížila tak na jednu třetinu. Turisté úplně zmizeli z Větruše a hosté také. Možná se jdou podívat na vyhlídkovou věž, ale restauraci jako takovou nenavštěvují."

Přitom o Větruši se píše už v Hájkově kronice. Na místě dnešní vyhlídkové restaurace pod Soudným vrchem vystavěl údajně v roce 826 jistý šlechtic Labohoř na počest své ženy hrad, který pojmenoval Vitruš. Později ovšem zcela vyhořel. Rozhodnutí o výstavbě novodobého zámečku padlo 13. července 1896, o měsíc později byly hotovy plány a za rok bylo dílo v hodnotě 30 tisíc zlatých dokončeno. Ve 20. století zámeček dost zchrátral, ale nedávno ho město krásně opravilo. Byla by škoda, kdyby turisté nejezdili. Ale někteří se přece odvážili. A odkud přijeli?

"Z Hluboké nad Vltavou, tady to známe. Každý rok sem jezdíme a je to tu krásné."

A co obavy ze zřícení opěrných stěn?

"Ne, to by se člověk musel být na silnici kdekoliv dole ve městě a tady je klid."

Po prvním sesuvu začalo město pracovat na zpevnění. Pod Větruší totiž vede i trať a hlavní tah na Prahu. Jak jsou práce daleko, o tom už více náměstek ústeckého primátora Jan Řeřicha.

"Dnes už můžeme říct, že máme zajištěnou horní terasu proti sesuvům, i když ta horní terasa sama o sobě je na skále, takže hrozba sesuvu jí nehrozila. Ty první dny po sesuvu došlo k umístění záchranných sítí, kdyby se náhodou uvolnily nějaké kameny nebo další části zřícených zdí, aby nepadaly dolů na trať, takže si myslím, že bezpečnost je zajištěna. Dnes už díky monitoringu vidíme, že k těm pohybům nedochází, neplatí ani omezená rychlost vlaků, které pod Větruší projížděly. Projíždějí tu rychlíky, tak jak byly v minulosti zvyklí."


Památky navštěvovaly o prázdninách i děti na letních táborech. Jak se změnily? Je jich trochu míň než dřív a jsou také menší. Dá se říct, že o děti soutěží a nabízí různá zpestření, například výuku jízdy na koních. Tak jako v Horním Újezdu na Třebíčsku. Tento tábor už tu pořádají popáté. Přestože si ostatní stěžují na nedostatek dětí, tady je to právě naopak, potvrzuje vedoucí Věra Zimolová.

"Během února už jsme měli obsazené tři turnusy a proto jsme se ještě v dubnu rozhodli uspořádat čtvrtý turnus. Tady jsou koně kvůli kterým sem děti jezdí. Oni se chtějí naučit jezdit. Nechtějí jen sedět a hrát si."

Tábor je určený především pro začátečníky jako třeba Maruška Lurfová.

"My jsme byli s mámou někde na jízdárně, kde jsme taky jezdili. Tady jsou koně, o které se staráš a je tu dobrá zábava, hodné instruktorky."

Zajímavé je, že na tomto táboře byla převážná část děvčat, ale málo kluků. Není tu například večerka, ale stačí, když instruktorky pohrozí zákazem ježdění a hned je klid a děti v posteli.

Každý tábor nabízí něco jiného. Karel Urban - vedoucí letního dětského tábora v Rakousích v Českém ráji říká, že je třeba děti především zaujmout.

"Některé určitě ano. Když přišla sametová revoluce, tak byl velký úbytek. Všechno, co bylo spjaté se starým režimem, tak bylo špatné jako třeba pionýrské tábory. Rodiče zase vyháněli děti spíš kolem popelnic a pak zjistili, že to tak špatné není a ten návrat zase začíná, takže je to v pohodě."


Ve Velké Bíteši na Žďársku mají problém. Už léta se v centru města line velký zápach. Jenom několik kroků od náměstí, které je plné květin, laviček a stromů, se totiž chovají vepři a hovězí dobytek. Více uslyšíte v reportáži Daniela Burdy.

"To tak smrdí, co vám mám říkat. Na včerejšek tu bučely krávy celou noc. Teď je neděle a oni tu začnou vozit hnůj, je tu spousta much a všelijakých hlodavců, to je hrozné,"

říká Božena Jirglová, která bydlí v centru Velké Bíteše. Na náměstí to má co by kamenem dohodil a přitom neustále cítí hnůj. V areálu hotelu Jelínek, který je mezi jejím domem a náměstím, je totiž tři roky chov prasat a krav.

"Jezdí sem zemědělskými stroji, s hnojem, s močůvkou. To všechno se vyváží tady, pod okny našich domů. Padá to, močůvka se rozlévá po komunikacích a je z toho další smrad. - Pro nás to znamená, že nemůžeme jít na terasu, na dvorek, "

říkají další. Bydlí 80 metrů od chlévů. Zápach jsem cítil i já sám. Stačil závan větru a mému nosu by slušel kolíček. Jenže zbavit se vtíravého zápachu, to je pro místní obyvatele i radnici opravdu velký problém.

"Nešťastné je u nás v ČR to, že tady neexistují přístroje na měření smradu, když to řeknu otevřeně. Kdyby existovaly, tak je to vyřešené,"

konstatoval starosta Velké Bíteše Miroslav Báňa. Proti zmíněnému chovu zvířat řešila radnice už mnoho petic. Ovšem vždy skončily ve slepé uličce. Zákony jsou na tento případ prostě krátké.

"De facto jediné řešení, které tu je, je taková dohoda a podání si rukou s provozovatelem, že svoje podnikání tady v centru města ukončí."

A vypadá to, že ke zdárnému konci opradu dojde. Chovatel Vlastimil Kulíšek, mimochodem syn majitelky hotelu Jelínek, se rozhodl chov do konce roku zrušit. Zkrátka se mu finančně nevyplácí. Jak sám říká, je to jeho rozhodnutí a kdyby byla cena vepřového masa vyšší, chov by na místě zůstal i přes protesty sousedů.

"Donutit nemohou člověka k ničemu, ale protože to už dál nejde, tak to ruším."


Vepřovou pečení by určitě nepohrdli na vizovickém Trnkobraní. Letos to už byl jubilejní 40. ročník. Kromě vystoupení kapel všech žánrů směřovala pozornost návštěvníků také k pstruhobraní, koštu pálenek a pojídání švestkových knedlíků. A novinkou bylo i první veřejné zasedání 'valašské vlády'. Ulovila Helena Simerská k rozhovoru valašského krále jinak herce Bolka Polívku? A o čem vláda jednala?

"Vůbec mi nechtěl prozradit, o čem zasedání vlády bude. Když jsme se ho zúčastnili, tak jsme to zjistili. Na pořadu byly dvě hezké věci. Ta první, to bylo hlasování o vyhlášení referenda, které má schválit či neschválit prodej slivovice v lékárnách. Druhý bod, který asi potěšil spíš ty místní, kteří znají poměry vizovického trnkobraní, bylo uvedení pana Miloše Žabky do stavu rytířského. Miloš Žabka je autorem myšlenky pořádání Vizovického trnkobraní. Je to ten muž, který před 40 lety přišel s tím nápadem a tehdy to měla být velká vizovická oslava té naší valašské trnky."

Novou akcí bylo už vzpomínané pstruhobraní. I naprostí laici mohli přijít do improvizovaného rybářství, kde si sami nebo za pomoci odborníka chytili pstruha a kuchař profesionál ho na místě připravil na způsob, který si z jídelníčku host vybral. Neméně oblíbené je pojídání švestkových knedlíků. A pro ty, kteří by se chtěli jenom zadarmo najíst, tu mají malou past.

"Pokud se dostanete pod hranici třiceti knedlíků, musíte si je zaplatit. Kdysi součástí nebo takovou předsoutěží pojídání švestkových knedlíků byl takový press open. Novináři, kteří se tam přihlásili, mohli přijít a soutěžit. Dnes mi kolega z ČTK říkal, že se jednou zúčastnil a snědl myslím 58 knedlíků."

To vítěz Kamil Hamerský jich spořádal podstatně víc. 181 knedlíků za hodinu a půl.

"On si stanovil původně, že spořádá 200 knedlíků, takže byl trošičku nespokojený a když jsme s těmi závodníky mluvili, tak říkali, že hraje roli strašná spousta věcí. Například když je švestka trošku syrovější, málo uvařená."


Zuzana Vítečková,  foto: ČTK
Pořádnou porci knedlíků si určitě nemůže dovolit tanečnice Zuzana Vítečková z Ostravy. Je jí teprve deset let, ale tančí prý nejlíp na světě. Stala se dvojnásobnou mistryní světa v moderním tanci. Z amerického Hollywoodu si přivezla dvě zlaté a dvě stříbrné medaile ve čtyřech tanečních kategoriích. Medailí má doma celou sadu.

"Ty zlaté jsou za akrobacii a za modernu, a ty stříbrné jsou za čardáš a show dance."

Právě v show dance vystupovala jako čarodějnice a porotu okouzlila přirozeností a gymnastickou ohebností. Zuzky tanec zaměstnává celou rodinu, potvrzuje její maminka Kateřina.

"Je to hodně náročné. Musela jsem se vzdát svého zaměstnání, abych se mohla čistě věnovat jejím aktivitám. Pro celý ten soubor zajišťuji různé přihlášky na soutěže, shánění sponzorů. Tomu se věnuji dopoledne. Většinou kolem dvanácté, půl jedné už musím Zuzku vyzvedávat ze školy. A pak se jezdí na tréninky. Někdy si může dovolit zůstat v družině o chvilinku déle, může si třeba malovat a nebo mít trošku svoje zájmy, protože ona je s dětmi ráda. Nejpozději od tří hodin jsou tréninky. Nebo mám trénink já a ona je tam se mnou, takže si trénuje sama a už mi začíná pomáhat s menšími dětmi, když se trénuje."

A jak Zuzka Vítečková přiznává, děti jí občas závidí.

"Trošku jo. - Nejvíc závidí třeba to, že nechodí do školy. Ale nikdo nevidí tu druhou stránku, že ona sice není ve škole, ale pak to musí dvojnásobně dohnat,"

dodává maminka Kateřina Vítečková.

10
49.948254000000
15.267967700000
default
49.948254000000
15.267967700000
50.735151410000
15.742034910000