Bohoslužba zakončila natáčení filmu o uherskohradišťské věznici

V bývalé věznici v Uherském Hradišti proběhla dnes bohoslužba za týrané a zavražděné vězně z 50 a 60. let. Uzavřelo se tak smybolicky natáčení filmu Jméno, který půjde do kin na jaře příštího roku a který byl uherskohradišťskou věznicí inspirován a také tu z velké části vznikl. Podle scénáře Šárky Horákové ho připravuje režisér Ján Novák.

Věznice v centru Uherského Hradiště byla založena za vlády císaře Josefa II. do roku 1963 sloužila jako vyšetřovací vazba pro kriminální i politické vězně. Režisér Ján Novák tu pro dokumentární cyklus České televize Příběhy železné opony natáčel hrané vstupy a prostor ho natolik oslovil, že se rozhodl natočit tu celovečerní hraný film. Druhý podnět dala režisérova sestra:

"Ta se mě ve svých sedmnácti letech zeptala, kdo to byl Hitler. Já jsem zbystřil a řekl jsem si, proboha, když tahle maturantka se mě ptá, kdo byl Hitler, co potom ví o tom, co se v České republice dělo v 50. letech? Tak jsme se Šárkou Horákovou začali přemýšlet, jaký půdorys by měl mít film, který by oslovil právě tyto mladé diváky."

Horáková je scénáristka Příběhů železné opony a autorka scénáře k filmu Jméno. Proč film tvůrci nazvali právě Jméno?

"Protože každé zlo je nutno pojmenovat. A to je leitmotiv celého filmu."

Jádrem filmu je fantaskní zápletka, dva mladí milenci tráví v opuštěné věznici noc a propadnou se do 50. let, kdy věznice naplno funguje a oba mladí hrdinové z roku 2007 zažívají martýriem násilí a mučení. Materiál k filmu poskytly skutečné příběhy, ke kterým nebylo potřeba nic přidávat. Naopak, z reality bylo nutno podle Horákové ubírat:

"Aby to ještě pro diváka bylo stravitelné. Když Anička Honová, takto předsedkyně Konfederace politických vězňů v Uherském Hradišti přišla za námi na natáčení a viděla Tomáše Šulaje, jak jde z maskérny, tak se na mě obrátila a říká: A to je co? Já jsem řekla, že to je hlavní hrdina po výslechu. A ona se na mě podívala a říká: To si děláte legraci? Protože chlapi po výslechu měli varlata až ke kolenům a nebyly jim poznat obličeje."

Prostředí věznice silně zapůsobilo i na ostatní umělce z týmu. Herec Josef Kubáník je uherskohradišťský rodák:

"Já tady žiju od narození, takže to město znám, ale úplně mi běhá mráz po zádech, že netušíme, že za jednou velkou zdí je úplně jiný svět. Když jsem do té věznice přišel poprvé, to bylo dva dny před natáčením, tak mi bylo úplně špatně z toho, jaká je tam energie. To je naprosto depresivní, šílené prostředí. Oprýskané zdi, cely, vysoko okna, turecké záchody, něco tak šíleného, že jsem to musel několik dnů vydýchávat."

Režisér Novák doplňuje:

"Najdete tady po chodbách výslechové protokoly z roku 1951, 1952 podepsané Grebeníčkem, nebo podpisy pana Hlavačky, což byl muž, který zavedl mučení elektrickým proudem. najdete tady komunistické transparenty, to všechno tady je zakonzervované."

Součástí věznice je i neobvyklá kaple, kde místo božího oka shlíží dolů rudá hvězda. Zde se tvůrci filmu v pondělí v poledne se zástupci veřejnosti pomodlili za oběti komunistické moci. Ekumenickou bohoslužbu vedl enagelický farář Michal Šimek.