Karel Škrabal: "Poezií se nedá vůbec nic získat."
Dnešní setkání s literaturou bude neobvyklé, možná leckterému milovníkovi poezie i trochu proti srsti. Brněnský autor, kterému Vilém Faltýnek svoji rubriku věnoval, Karel Škrabal je básník svérázný, poetizace skutečnosti mu není právě vlastní. Profesí novinář, pracuje jako šéfredaktor brněnské Mladé fronty Dnes, je členem uměleckého sdružení Vítrholc. Nedávno vydal svoji čtvrtou sbírku nazvanou Strašpytel. V rubrice jsou použity nahrávky ze Škrabalova vystoupení na Měsící autorského čtení v Brně.
Pokud je pro vás Vítrholc tak důležitý jako východisko, přibližte, co to je...
"My jsme už třináct let fungující partička lidí. My jsme všichni psali nějakou poezii a chtěli jsme ji publikovat. A zároveň jsme cítili, že to není zrovna to, co v té době bylo v kurzu v literárních časopisech a nakladatelstvích. Protože tady všichni lyrizovali, tady všichni hledali ryby a kříže v polích a nějak se snažili navazovat na moravské klasiky. My jsme to nikdy moc neřešili. Nás zajímal rockenroll a jiné věci, my jsme četli jiné literáty a moc jsme z té folklórní reality nevycházeli. Takže jsme se trošku báli, ale chtěli jsme to vydat, tak jsme si udělali to pětičlenné stádo, které začalo vydávat almanachy Vítrholc a tam jsme dávali svoje básničky. A zároveň jsme si říkali, že s poezií musíme umět vylézt na pódium, na trh. Což dnes jsou autorská čtení, slampoetry, ale tehdy to nebylo úplně běžné. Tak jsme dělali různé performance, pak jsme se spojili s některými výtvarníky, třeba Františkem Kowolowským... Pak jsme vydali desku Vítrholc 100, která je trošku techno... a tak jsme poezii vždycky balili do různých obalů. To je náplň té činnosti. Zajímavě to obalit, aby to nebyla jen suchá poezie."
Byla v tom určitě i snaha provokovat...
"To ne, maximální provokace byla v tom, že jsme třeba říkali, že děláme komerční poezii. To je úplně jasný protimluv. Ale že bychom si mysleli, že si stoupneme na pódium a řekneme sprosté slovo a že se z toho někdo zblázní, tak to už dávno není pravda. To jsme ještě nebyli na světě, když to už nebyla pravda."
"Každý normální básník řeší ve své poezii témata, která jeho zajímají. Jestliže někdo hledá Boha, tak hledá i v poezii Boha. Jestliže někdo hledá zábavu, tak v ní hledá zábavu. Ani jedna z těch poloh není moje. Já jsem se vždycky snažil psát o věcech, které jsou kolem mě. Reálné, současné, které žiju. Ale to myslím řekne každý básník. Protože i když to může být zakódované v nějaké hluboké lyrice, tak to je stejně vždycky o něm a o tom, co on žije, co ho zajímá. Poezie je krásný druh umění v tom, že se tím nedá vůbec nic získat. Nedá se tím zahojit žádná ambice a samozřejmě se tím nedají vydělat vůbec žádné peníze, nedá se tím živit. Třeba hudbu můžete dělat takovou, abyste se jí uživil, ale dělat poezii, abyste se jí uživil, to je úplná blbost. Takže každý básník je myslím většinou upřímný, protože pokud má rozum, tak nemá vůbec žádný důvod se do něčeho stylizovat."
Mění se nějak důležitost poezie pro vás? Jaké má vůbec místo ve vašem životě?
"Je to samozřejmě velice důležitá věc, protože můžete být vrcholným manažerem, můžete být politik, můžete být chudák na ulici, ale pokud píšete poezii, tak vám to zůstane na celý život. právě proto, že se nedá dělat z vypočítavosti. Pořád máte co dělat a čím život naplňovat. V tom je myslím poezie strašně důležitá."
"Já jsem rád, když knížka vyjde, teď mám čtvrtou sbírku, almanachů bylo osm... Pro mě to důležité je, ale třeba kolega z Vítrholce Dalibor Maňas odmítá vydávat, takže je to individuální. Já v tom mám rád pořádek, tak vždycky po nějakém období se ty básně shrnou a vydají a já vím, že jsem udělal čáru a začíná nová věc."
Píšete často?
"Moc ne. Já to dělám tak, že si píšu do mobilu, a pak když mám náladu a čas, což nebývá moc často, přepisuju. Když kolem vás lítají děcka a volají vám každých pět minut z práce, tak to asi není úplně ta poloha si sednout a psát poezii. Novinařina a mediální svět, když se jimi zabýváte 12 hodin denně, se vám z hlavy nevykouří jenom proto, že si teď sednete, zapálíte si vonnou tyčinku a budete rozjímat o hvězdách. To nejde..."
