Jsme v krizi?
Mým hostem v rubrice Česko v komentáři je tentokrát na druhém konci telefonní linky politolog Bohumil Doležal. Ve svém komentáři otištěném v pondělních Lidových novinách v úvodu píšete, že v současnosti prožíváme nejhlubší a nejnebezpečnější krizi v krátkých dějinách České republiky. Co Vás vede k tomuto tvrzení?
"V této zemi už od roku 1996 už neexistuje většinová vláda, vláda s dostatečnou podporou v Parlamentu. Přitom se neustále prohlubuje patová situace a získávání většiny způsobem, který je napadnutelný, nebo jde o nestandardní řešení, jako byla opoziční smlouva. A během tohoto procesu se čím dál, tím víc dostává do popředí Komunistická strana Čech a Moravy a čím dál, tím víc se stává jakýmsi jazýčkem na vahách, někým, bez koho tu politickou krizi, alespoň jak si politici myslí, nelze vyřešit. Přičemž představy komunistické strany o uspořádání společnosti a její představy o zahraniční politice, a já mám obavy, že i její potenciální nebo skutečné zahraniční vazby, jsou myslím takové povahy, že by znamenaly dosti výrazné politické změny u nás, které bych se neváhal označit za změnu režimu."
Už v podtitulu komentáře tvrdíte, že budování základů české demokracie je stavěním domu na písku, na pochybných idejích. Pokuste se alespoň krátce tato slova vysvětlit.
"Tady byla strašná spousta nadšení mezi lidmi a takové svornosti, kterou vzbuzují mimořádné okolností. Já si něco podobného pamatuji naposled z toho srpnového týdne 1968, ale tenkrát to bylo za podstatně nepříjemnějších okolností. A během času se bohužel ukázalo, že lidé postupně zjišťují, že se na určité věci dívají různým způsobem, a že tuto různost na druhé straně nelze vyvážit nebo překlenout tím, na čem by se shodli. Během dalšího vývoje se ta různost a myšlenková dezorientace neustále prohlubovaly. Už jenom to, jakým způsobem se u nás vyvíjí spolupráce pravice a levice. Tady je pro spravedlnost třeba říct, že jedním z lidí, který na tom má hlavní podíl, je nynější prezident Václav Klaus se svou fanatickou teorií o zápasu kapitalismu se socialismem. Tento vklad způsobil to, že se česká společnost čím dál, tím víc stává neschopnou najít nějaký základ, na kterým vůbec se dá dělat rozumná politika, na kterým se dá navzájem, spolu komunikovat. A takové to Paroubkovo tvrzení, že "bez nás si ani ruce neumyjou", a může to říkat také druhá strana, to je situace, kdy tady neexistuje vůbec nic nebo skoro vůbec nic, na čem by se ty strany dokázaly shodnout, kromě toho, že musejí jít navzájem po krku."Vašemu komentáři vévodí titul "Co zbylo z listopadu". Tak tedy, co podle Vás zbylo?
"Zbývají podle mého názoru některé formální věci, to jest zákonem zaručená práva svobody občanské. Jakkoliv její realizace není úplně ideální, dá se v mnoha ohledech kritizovat, nicméně nám v současné době zajišťuje určitou úroveň svobody politického angažmá, svobody kritiky, svobody podnikání v hospodářské sféře, atd. Něco jiného je zaručení svobody slova a svobody kritiky formální, a něco jiného jsou faktické možnosti. V okamžiku, kdy existuje jakási shoda dejme tomu v médiích o tom, že o určitých věcech by se nemělo psát nebo že nejsou tak důležité, tak pak je velmi obtížné tu svobodu kritiky realizovat, i když formálně existuje. To se u nás týká hlavně diskuse o problémech minulosti tam, kde máme máslo na hlavě, to znamená, jaké 'mouchy' měla první republika pokud jde o demokratičnost, jaké byly chyby národnostní politiky za první republiky, jaké vlastně bylo to strašlivé období roků 1945 - 1948, které se u nás pořád nesmírným způsobem idealizuje, a vlastně to byla jenom taková uvertúra k tomu čtyřicetiletému pobývání v ruském impériu, atd."Máte také recept, jak dál postupovat, čeho se vyvarovat, co zdůraznit především?
"To je hrozně těžké pro člověka, který není aktivní politik, protože to je hlavně jejich úloha. Já mohu pouze komentovat a upozorňovat na problémy. Já si myslím, že jediná možnost výhledově je hledat něco, na čem by se společnost mohla shodnout, a co by nebyla chiméra, iluze nebo lež. A to znamená svobodná diskuse v médiích například, která je formálně možná, ale fakticky se myslím moc nekoná. Většinou se média věnují jenom denní politice, a často ani té ne pořádně."