Brněnská prozaička zrekonstruovala pochod smrti při divokém odsunu Němců z Brna

Nejméně 450 obětí si vyžádal divoký odsun Němců z Brna, k němuž došlo na konci května roku 1945. Podle rakouských odborníků však během pochodu zemřelo až deset tisíc lidí. Němci, většinou staří lidé, ženy a děti, byli nejprve v noci shromážděni na náměstí v centru města a poté se museli vydat na zhruba pětadvacetikilometrovou cestu do Pohořelic. Jak pochod probíhal a co přitom jeho účastníci cítili, se o tomto víkendu pokusila zrekonstruovat brněnská prozaička Kateřina Tučková se svými přáteli, když se stejnou cestou vydala pěšky do Pohořelic. Více se dozvíte z rozhovoru, který s ní natočila Milena Štráfeldová:

Co Vás vlastně přivedlo k tomu, abyste zopakovali ten divoký odsun, pochod smrti při vyvedení Němců z Brna?

"Prvním impulsem je to, že píšu o této historické situaci knihu. Takže když jsem se tím zabývala, začalo mne to zajímat čím dál víc. Spojila jsem se s historikem Davidem Kovaříkem, který se touto problematikou zabývá, a společně jsme zrekonstruovali, jak mohla ta cesta vypadat, kolik lidí tam zemřelo, kde jsou hromadné hroby. Společně jsme tedy přišli na nápad zrealizovat ten pochod znovu."

My se k tomu pochodu ještě dostaneme, přeci jen se ale vrátím k té motivaci. Je to téma v Brně stále živé? Mluví se tam o tom, anebo o tom lidé raději mlčí a nechtějí nic slyšet?

"Myslím, že je to otázka generací. Mladší generace o tom vůbec neví. Zato starší generace, ti si to pamatují. V Brně zůstala velká skupina přímých účastníků, kteří se potom mohli vrátit. Takže mezi starší generací je to určitě otázka stále žhavá."

Vy jste se s těmi účastníky setkala. Jaké jsou tedy jejich vzpomínky na odsun?

"Katastrofální, protože většina z nich to zažila jako malé děti, takže ta vzpomínka pro ně byla určitě brutální. Vzpomínali třeba na určité okamžiky pochodu, kdy viděli vojáka vzít dítě matce a odhodit je do pole."

Setkala jste se i s některými pamětníky z té druhé strany, s organizátory toho divokého odsunu? Mluvila jste s nimi?

Odsun sudetských Němců

"Ne, to by bylo velmi zajímavé, ale obávám se, že dost těžké. Většinou šlo o mladíky mezi šestnácti a dvaceti lety, kteří byli tehdy zaměstnanci Zbrojovky. A dnes, nebo řekla bych, že vzápětí poté, se za to zastyděli a vůbec se k tomu nehlásí. Rozhodně nechtějí komunikovat. Vím, že dosud v Brně někteří žijí."

Historici na české a německé straně se vůbec nemohou dohodnout na počtu obětí. K čemu se přikláníte Vy?

"Já osobně se přikláním spíš k té české straně, to je šest set až osm set obětí. Z 99 procent to jsou oběti, které zemřely v Pohořelicích na úplavici, protože cestou nebyla dostupná pitná voda a rozšířila se tam tato nemoc. Té podlehla většina obětí, které jsou teď pohřbeny v pohořelickém hromadném hrobě."

Teď k Vašemu pochodu: jak probíhal a jak jste se přitom Vy, jeho účastníci, cítili?

"Bylo to velmi náročné, i když jsme v podstatě nebyli stresováni vůbec žádnou situací a věděli jsme, že podstoupit to je naše dobrovolné rozhodnutí. Takže tu skutečnou situaci si ani nedokážu představit. K památníku jsme doputovali už jenom čtyři.

Památník obětem brněnského pochodu smrti byl v Pohořelicích postaven v 90. letech. Brněnská radnice nad divokým odsunem až dvaceti tisíc Němců z Brna vyjádřila v roce 2001 politování.