Čeští krajané ve Švýcarsku uspořádali sympozium o Janu Palachovi a Janu Zajícovi
Dnešní krajanskou rubriku věnujeme dvěma aktualitám. Začátkem týdne se v Praze při návštěvě amerického prezidenta George Bushe jednalo i o případném umístění amerického radaru v ČR a o zrušení amerických víz pro české občany při cestách do USA. Jak se na tyto otázky dívají čeští krajané ve Spojených státech? Na to se Milena Štráfeldová zeptala vydavatele Amerických listů Petra Bíska. A dozvíte se, jak proběhlo palachovské sympozium, které o minulém víkendu uspořádali Češi žijící ve Švýcarsku.
Americká základna v Brdech je už týdny středem zájmu českých médií i veřejnosti. Podle průzkumů si ji v Česku nepřeje kolem šedesáti procent lidí. Co si o tomto postoji myslí Petr Bísek z New Yorku? Vydavatele nejvýznamnějšího českého periodika ve Spojených státech jsem se zeptala během jeho krátké návštěvy v Praze:
"Já se obávám, že je to dost založené na nevědomosti, neznalosti, neinformovanosti. Jestli se dobře pamatuji, tak před deseti lety, když mělo dojít k rozšíření NATO, také kolovaly různé fámy. Některé pramenily z nevědomosti, některé byly úmyslně, především komunisty, rozhozené do českého publika. Mám pocit, že to je i v tomto případě. Souvisí to, doufám, s přechodnou mentalitou antiamerikanismu, který bohužel existuje a který se v poslední době dokonce rozrůstá i tam, kde kdysi nebýval."
Máte vysvětlení pro tyto protiamerické nálady?
"Bojím se, že do toho budu muset vložit vysloveně svůj názor. Podle mne k tomu přispívá osobnost současného prezidenta Bushe Jr."
Americký radar je tu v posledních týdnech téma číslo jedna. Mluví se o něm vůbec v Americe, případně komentují nějak Američané postoj Evropy k radaru?
"Není to tak veliká a tak důležitá věc, aby to bylo na prvních stránkách deníků. Občas se ale nějaká menší zprávička objeví. Pochybuji ale, že se o tom ví někde ve středu Ameriky, pokud to není člověk, který o tom chce vědět."
V současné době se taky rozhoduje v Kongresu o případném zrušení vízové povinnosti pro nováčky v Evropské unii. Jak se Američané dívají na tuto otázku? Neznepokojuje je to?
"Já jsem samozřejmě pro to, aby byla víza zrušena. Člověk z celkem civilizovaného národa, jako je Česká republika, by měl mít reciproční bezvízový vztah se Spojenými státy. Faktem je, že si to Češi sami pokazili před deseti, patnácti lety, když do Ameriky přišly tisíce ilegálů a ti tam občas dělali rotyku. Několik let se ukazovaly v denících a v televizi skandály s českými ilegály. V posledních čtyřech, pěti letech jsem to nezaregistroval, takže ten vztah se zase trošku znormalizoval. Ovšem ta legislativní mašinérie chvilku trvá, není možné, aby se řeklo: tento rok to kongresmani schválí. Prostě to chvilku trvá. Ale dojde k tomu. Jak řekl myslím Saša Vondra, do dvou let to určitě bude. Pravděpodobně ještě dřív."
Ve dnech 1. a 2. června 2007 proběhlo ve švýcarském Lausanne a Vevey sympozium, věnované památce Jana Palacha a Jana Zajíce. Vzpomínku na studenty, kteří se na protest proti normalizaci v roce 1969 upálili, uspořádali čeští krajané ve Švýcarsku. Do Lausanne se vypravil i ředitel Radia Praha Miroslav Krupička. Co ho na palachovském sympoziu nejvíce zaujalo?
"Pro mne bylo zajímavé z několika pohledů. Jednak z toho pohledu, kolik hostů se na sympozium sjelo. Bylo to několik desítek krajanů opravdu z celého Švýcarska a potom hosté z České republiky. Byla to poměrně početná delegace Senátu ČR v čele s jeho místopředsedou Jiřím Liškou. Byl tam například Miloš Rejchrt, evangelický farář, který v letech 1968 - 69 právě v době palachiády strávil rok na studijním pobytu ve Švýcarsku, takže k Palachovi a ke Švýcarsku má velice osobitý a hluboký vztah. A dovedl krásně o těch událostech a o dnešním palachovském odkazu mluvit. Z mého pohledu pak bylo zajímavé, jaký mají úřady a instituce v městečku Vevey vztah k Československu a k československým exulantům. Jedním slovem hluboký. Žila tam Madeleine Cuendet, lékařka, která svůj život zasvětila pomoci uprchlíkům zejména ze zemí střední a východní Evropy. Opravdu v roce 1948 a hlavně po roce 1968 velice pomáhala uprchlíkům z tehdejšího Československa, sháněla pro ně ubytování. Skutečně se tím proslavila v rámci celého Švýcarska a krajané na ni dodnes nenechají dopustit. Velice na ni vzpomínali, samozřejmě v dobrém. Ona dokonce probojovávala i některé politické myšlenky exilu, protože krajané nemohli příliš politicky vystupovat v době, kdy v 60. letech žádali o azyl. Takže některé myšlenky ventilovali zprostředkovaně přes ni. A ona se také zasadila o zbudování pomníku Jana Palacha /ve Vevey/. Dá se říct, že Vevey je takovým duchovním centrem českého nebo československého exilu, což byl pro mne velmi zajímavý moment. Málokdy můžete někam ve Švýcarsku nebo v západní Evropě přijet a říct: ano, tady se vzpomíná na Československo, tady každý ví, co je to Praha, tady každý zná Václava Havla, tady znají Palacha."
Zazněly tam také nějaké osobní vzpomínky na Jana Palacha a Jana Zajíce?
"Zazněly, jednak od již zmíněného Miloše Rejchrta, a nejdojemnější nebo nejhlubší svědectví tam podala sestra Jana Zajíce paní Marta Zajícová Janasová se svým synem. Ona samozřejmě vzpomínala na svého bratra, citovala z několika knížek, které jsou na toto téma napsány, a také četla celou jeho závěť, kterou zveřejnil těsně před svou smrtí. To bylo velice dojemné a musím říct, že v tom sále v průběhu večera by bylo slyšet spadnout špendlík. Atmosféra byla velice dojemná, vypjatá, bylo vidět, že to všichni včetně švýcarských hostů berou strašně vážně."
V programu k palachovskému sympoziu je i řada doprovodných akcí. Co všechno se tam tedy odehrálo?
"Jednak proběhl filmový večer, kde se promítaly dva filmy: animovaný film Ruka od Jiřího Trnky a film Tryzna, dokument z období Palachova pohřbu z roku 1969. A zadruhé tam byla výstava, která proběhla na radnici ve Vevey, kde se sešli čeští, nebo dnes už švýcarští výtvarníci českého původu. Ti shromáždili výběr svých děl a v radniční síni byla uspořádána výstava."
