Kalendárium
Kalendárium tentokrát zavzpomíná na laskavá dobrá a ještě lepší jitra Františka Nepila a připomene také oběť, kterou proti okupaci Československa protestoval Polák Ryszard Siwiec, a zastavíme se i u osobnosti biskupa Antonína Webera.
Jan Palach, Jan Zajíc nebo Evžen Plocek jsou jména neodmyslitelně spojená s tragickým protestem proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. Ještě před nimi si ze stejného důvodu vzal život Polák Ryszard Siwiec, 8. září 1968 se zapálil na varšavském stadionu, svým zraněním později podlehl. Jeho čin byl polskou tajnou policií dlouho zamlčován, veřejně se o něm mohlo začít mluvit teprve po pádu komunistického režimu. Ryszard Siwiec byl posmrtně vyznamenán prezidentem České republiky Václavem Havlem, který mu udělil Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy.
"Dneska se však s vámi loučí režisérka Zuzana Pechová, zvuková technička Jitka Havlová, hudební redaktor Josef Švehla a František Nepil, který vám naposledy přeje za všechny z celého svého rozměrného srdce dobré a ještě lepší jitro."
Těmito pro něj tak typickými slovy se na konci března roku 1995 František Nepil s posluchači Českého rozhlasu naposledy rozloučil. Populární autor Naschválníčků, Makového mužíčka, nadšený chalupář a cestovatel zemřel o několik měsíců později 8. září 1995.
Před šedesáti lety zemřel litoměřický biskup Antonín Alois Weber.
"Narodil se 24. října roku 1877 ve Vlčí Hoře, což je taková víska poblíž Rumburku v severních Čechách. Je zajímavé, že ze Šluknovského výběžku a okolí je celá řada litoměřických biskupů už od samého počátku," upozorňuje na zajímavou shodu okolností Oldřich Doskočil z litoměřického muzea. Biskup Weber bývá připomínán proto, že to byl poslední německý litoměřický biskup a také proto, že se postavil proti divokému odsunu německého obyvatelstva po druhé světové válce. Důvodů, proč si tuto osobnost zapamatovat, je ale více. Do funkce nastoupil ve třicátých letech, v jejich druhé polovině v severních Čechách sílily protičeské nálady a spolu s nimi i Henleinova sudetoněmecká strana.
"Biskup Weber se tvrdě postavil proti henleinovcům a veřejně se od nich distancoval. Samozřejmě, že mu to neodpustili a biskup byl za války tvrdě sledován gestapem. Tomu všemu vzdoroval, ale v roce 1943 vážně onemocněl. Takto psychicky zlomen se dožil roku 1945. Tehdy dochází k vlně divokého odsunu a on se opět nebál a s podlomeným zdravím proti němu protestoval. Mezi těmi, kteří byli tímto způsobem vyháněni, musela být řada lidí, které znala kteří mu po celou dobu jeho biskupského působení, už za demokratické republiky, ubližovali, s kterými prostě válčil. On tady měl možnost se nějakým způsobem nějak i mstít, když už použiji toho krajního výrazu. Nejen že to neudělal, ale ještě riskoval svoje vlastní postavení a to nejen jako biskupa. Mohl zkrátka skončit velmi špatně."
Tězce nemocný Antonín Alois Weber později na svůj úřad rezignoval a 12. září 1948 zemřel. Stejně tak jako už zmíněný Ryszard Siwiec byl i on in memoriam vyznamenán prezidentem Václavem Havlem.
