Vznikne ve Všetatech Muzeum Jana Palacha?

Ve Všetatech na Mělnicku by mělo vzniknout Muzeum Jana Palacha. V jeho rodném domě, který už léta chátrá, je chce vybudovat občanské sdružení Národ pohasl. Iniciátorem je mladý pražský grafik Jan Poukar a jeho projekt podpořili například kněz Tomáš Halík, zpěvačka Marta Kubišová nebo ministr zahraničí Karel Schwarzenberg. Svou podporu mu krátce před smrtí vyslovil i exprezident Václav Havel. Na vybudování muzea ale chybějí peníze. A jak říkají i odborníci z Národního muzea v Praze, podobné projekty v sobě skrývají i jiná úskalí.

"Od smrti Jana Palacha uplynula velká řádka let a nechápu, že to někoho nenapadlo, až jsem s tím projektem přišel já. Nefinancuje to v tuto chvíli nikdo, protože se peníze hledají, ale doufám, že se najdou a že se vytvoří Muzeum Jana Palacha a bude navštěvované a lidi se o ně budou zajímat,"

podivuje se Jan Poukar nad tím, že ani dnes, 43 let od úmrtí Jana Palacha, jeho muzeum dosud nestojí. Jedním z důvodů podle něj může být i to, že Češi mají ke svým hrdinům tradičně poněkud komplikovaný vztah:

"Celkově si myslím, že u nás jsou potenciální hrdinové dost snižováni. O Mašínech se třeba říká, že jsou vrazi, Jan Palach sebevrah. A je to potřeba trošku napravit."

Většího uznání se podle Jana Poukara Jan Palach dočkal ve světě.

Jan Poukar

"V zahraničí ho vidí jako naprosto čistou osobnost, která byla schopná obětovat svůj život, aby vyburcovala náš národ. Já si ale myslím, že ta návštěvnost bude vyvážená. Asi bych počítal s tím, že největší návštěvnost by mohly tvořit děti ze základních škol, ale myslím si, že ze zahraničí se taky přijedou podívat na to, kde žil Jan Palach a kde se zformovala jeho osobnost."

V Muzeu Jana Palacha by měla být připomínka i dalšího studenta, který se upálil - Jana Zajíce:

"Myslím si, že to taky byl takový čistý čin, ale zkrátka Jan Palach byl první a jeho jméno je v popředí. To je stejné jako s jihlavským rodákem Evženem Plockem. Ten byl další živá pochodeň, ale taky je v dějinách trošku opomenut. To bychom ale v našem muzeu chtěli trošku napravit a dát těmto osobnostem, které se upálily, taky prostor."

Pro budoucí muzeum chce sdružení Národ pohasl vykoupit rodný dům Jana Palacha, který je v současné době ve špatném stavu, opravit jej a vybudovat v něm stálou expozici. V co nejpůvodnější podobě by tu měl být Janův pokoj. V dalších částech by měla být audiovizuální expozice, která by přiblížila atmosféru normalizace. Jan Poukar by v ní chtěl využít i exponáty z Národního muzea v Praze:

Palachův rodný dům ve Všetatech

"Rádi bychom se spojili s Národním muzeem, které vlastní hodně z pozůstalosti. Od Jiřího Palacha, což je bratr Jana Palacha, jsem dostal přislíbeny originální věci, originální nábytek, který v tom domě za jejich dob byl. A rozhodně bych tam rád viděl i originál posmrtné masky a tak dále."

Kurátor oddělení novodobých českých dějin Národního muzea Ivan Malý však připomíná, že v jeho sbírkách mnoho "palachovských" předmětů není:

"Máme tu v podstatě pár věcí. Některé z nich jsou i v expozici na Vítkově, což je expozice dějin 20. století, připravená Národním muzeem, kde jsou tyto věci zapracovány. Drtivá část té naší palachovské podsbírky se týká papírových věcí. Máme chorobopis Jana Palacha, máme velké množství kondolencí z roku 1969 a pak přes celá 70. a 80. léta a různé další drobnosti. To je ale řekněme sotva pět procent z celkového počtu několika set položek."

Některé osobní předměty Jana Palacha, například jeho taška nebo vysokoškolský index, byly už na výstavě, kterou Národní muzeum uspořádalo v roce 2009 ke 40. výročí Palachova sebeupálení. Řadu exponátů do sbírek muzea zapůjčil Janův bratr Jiří. Připomněl to další kurátor Národního muzea Stanislav Slavík:

Palachovy průkazky na MHD

"To, co tady my spravujeme, je zápůjčka od pana Jiřího Palacha, bratra Jana Palacha, který v těch pohnutých dobách převzal Janovu pozůstalost, která byla velmi malá. To bylo skutečně pár osobních dokladů a to, co mu policie předala. A pak velkou část tvoří kondolenční dopisy, které se k Janu Palachovi de facto nevyslovují. Vyslovují se k té dobové atmosféře. Takže ty typické předměty, my bychom tomu mohli říkat předměty dotýkané, jak je zná církev, tak takové předměty dotýkané, přímo související s tou osobností, z jejího majetku, těch je v tomto případě velmi málo."

Stanislav Slavík je ovšem také jeden z velmi mála lidí, kteří studenta Jana Palacha poznali osobně:

"Palacha na filozofické fakultě osobně znali pouze čtyři lidi a já jsem jeden z nich, protože já jsem s ním chodil do kruhu. On přišel z Vysoké školy ekonomické a v podstatě s námi absolvoval jeden semestr. Znali ho kolegové, kteří s ním bydleli, třeba kolega Hlaváč. Všichni ostatní ho ale neznali, pro ně to byl neznámý člověk."

Spolužáky Jana Palacha jeho čin velmi zaskočil, vzpomíná Stanislav Slavík. Tehdy mu bylo dvacet let:

"Ta atmosféra byla taková, taky vyvolala tento čin, na tom nebylo nic přemrštěného nebo citově nenormálně vypjatého. I když ta úplně první reakce na toto sdělení byla natolik překvapivá, že jsme se s tím nedokázali srovnat. - Uvědomte si, že pro vás to byl člověk naprosto cizí, kterého jste si nedovedli představit. A z cizího člověka dobře vzniká hrdina. Já neříkám, že nebyl hrdina! Ale z toho konkrétního člověka, se kterým jste včera mluvili a byli jste na pivu, najednou vznikne hrdina..."

Jako historik si ale Stanislav Slavík uvědomuje i problémy, které jsou s dnešním výkladem Palachova činu spojeny:

"Je to životní zážitek, který člověk nezapomíná. Na tom se ale dá typicky ukázat otázka historického a historiografického faktu. Tady je fakt toho, co se stalo. A všechno ostatní je už jen historiografický fakt. Někdo to ze svého hlediska v nějakých souvislostech interpretuje. My Palacha ani tu dobu už nikdy nevyvoláme zpátky k životu tak, jak byla. Kdyby se Palach k tomu činu nerozhodl, tak by se jeden z dnes do penze odcházejících pánů učitelů nebo archivářů patrně vůbec nijak nevymykal. Tam k čemusi došlo, to je otázka hrdinství, a víte, jak je to složité interpretovat? My to dnes interpretujeme, a proto se mi nelíbí myšlenka toho muzea v podobě, nad kterou by on osobně možná taky kroutil hlavou."

Ivan Malý z Národního muzea vidí i další problémy, spojené s Palachovým muzeem:

Busta Jana Palacha na budově Národního muzea

"Je potřeba říct, že pokud chce někdo udělat stálou výstavu, tak musí nejen vyřešit všechno, co se týká zápůjček a provozu samotné budovy, ale i zázemí ekonomické, lidské zdroje, které to budou provozovat. To je věc poměrně nákladná a udržet dlouhodobě zájem návštěvníků je v podstatě vždycky problém. Pakliže za tím nebude stát nějaký silný ekonomický subjekt, který by to dokázal, tak to vidím jako velice, velice problematické."

Přesto je podle něj Národní muzeum připravené se sdružením Národ pohasl spolupracovat:

"Samozřejmě tento nápad v podstatě určitě vítáme, ze své pozice určitě vyjdeme vstříc, jak budeme moci nebo co bude v našich silách, ale nemůžeme dopředu slibovat, že bychom se na tom nějak aktivně podíleli."

Podle Jana Poukara je na vykoupení rodného domu Jana Palacha, jeho opravy a vybudování expozice potřeba zhruba pět milionů korun. Sdružení Národ pohasl je chce získat do pěti let.