16. ledna 1969 se v Praze na protest proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy a narůstající apatii společnosti upálil student Jan Palach, zemřel o tři dny později. Jeho čin si v minulém týdnu připomněli lidé na mnoha místech.
Foto: Kristýna Maková
Pietní akt proběhl také u pomníku Jana Palacha a Jana Zajíce v horní části Václavského náměstí, před budovou Národního muzea. Zúčastnil se ho i ministr kultury Daniel Herman:
"Odkaz Jana Palacha je živý i po 46 letech. Myslím si, že je velmi důležité, abychom si uvědomovali, že Jan Palach patří do dlouhé plejády osobností, které se buď svojí obětí, nebo svým velmi angažovaným životem zapsali mezi ty, kteří posouvali naši společnost a náš národ někam dál. Když to vezmeme historicky: svatý Václav, Mistr Jan Hus, Jan Amos Komenský, Tomáš Garrigue Masaryk, právě Jan Palach, Jan Zajíc, Evžen Plocek, Václav Havel... Je velmi důležité, abychom na tyto osobnosti nezapomínali. Jestliže je někdo schopen položit pro hodnotu svobody tak vysokou oběť, jako je vlastní život, tak si zaslouží nejen, aby se na něj nezapomínalo, ale i abychom jeho odkaz studovali i po bezmála půl století."
A právě proto, aby se na Palachův čin, jeho následovníky a dobu nezapomnělo, byl měl v obci Všetaty vzniknout památník. Jeho vybudováním bylo pověřeno Národní muzeum a ustavena byla zvláštní komise. Památník by měl vzniknout v domě, kde Jan Palach prožil velkou část svého života. Pokračuje historik Petr Blažek.
Rodný dům Jana Palacha ve Všetatech, foto: Radek Duchoň
"Samozřejmě Všetaty jsou s životem Jana Palacha velmi úzce spojeny. On se sice narodil v Praze, ale to bylo v sanatoriu, kam maminka odjela. Jinak až do toho 16. ledna tam bydlel, vyrůstal tam, chodil do základní školy, sokolovny. Všetaty jsou také místem, kde byl v urnovém háji uložen jeho popel. Urna se tam ocitla v roce 1974 poté, co několik měsíců předtím na podzim 1973 byly ty ostatky na hřbitově vykopány. Takže Všetaty jsou bezpochyby velmi významné místo, které je podle mého názoru velmi důležité samozřejmě i pro pochopení hodnot a způsobu rodinné výchovy, které jej pak vedly k tomu činu. Ten samotný dům je v takovém stavu, že zvenku je velmi dobře zachovaný, vevnitř interiér chybí. Je otázka, jestli by ke zprostředkování a připomínce atmosféry události, o které mluvíme, o tom sebeupálení z ledna 1969, byla klasická muzejní expozice vyhovující. Kdyby se například zachovaly nějaké základní předměty z pokoje, kde pobýval nejčastěji, a byly by vystaveny. Já se domnívám, že nikoliv. Pro zprostředkování toho činu se myslím daleko více hodí nechat umělcům, výtvarníkům, architektům, kteří se přihlásí do té soutěže, která bude vypsaná, volnost. Umožnit jim případně i využít ten prostor tak, že se nemusí ohlížet na členění místností apod."
Jaké plány mají historikové?
Foto: Filip Jandourek
"Součástí toho památníku by podle závěrů, ke kterým došel poradní tým ministra kultury, měla být také historická expozice, která by měla využívat multimediální prostředky, ať už jsou to videozáznamy, zvukové záznamy apod., kterých je v souvislosti s činem Jana Palacha a dobou, ve které se odehrál, velmi mnoho. Ta historická expozice by měla být na místě zahrady toho domy v nějakém subtilním pavilonu. Důvodem, proč by tam ta historická expozice měla být, je samozřejmě to, aby před návštěvou toho samotného památníku dostal návštěvník nějaké základní informace o době, ve které se odehrál ten čin. Dokázal pak také lépe pochopit, proč se ten čin odehrál a proč bylo veliké vzepětí české a slovenské společnosti a proč nedopadlo tak, jak si to Jan Palach přál."
Soutěž na to, jak přesně bude památník přesně vypadat, by měla být vypsána na jaře, vyhlášení výsledků se předpokládá během léta.
