Rodina Jana Antonína Bati usiluje o jeho rehabilitaci u českých soudů
Chceme očistit jméno Jana Antonína Bati - prohlásila nedávno ve Zlíně jeho vnučka Dolores Bata Arambasic. Počátkem května tu proběhla konference o jeho životě a díle, o tom, proč se za války dostal na černou listinu spojenců a proč byl po válce odsouzen za kolaboraci s nacisty. Jeho rodina, žijící dnes v Brazílii a ve Spojených státech, chce u českých soudů dosáhnout jeho rehabilitace.
"Jsou i dopisy s poděkováním, že dostali peníze. Pan ministr a bratr pana prezidenta... Ty dopisy máme."
O jaké částky se asi jednalo?
"Jedna část těch dokladů /ukazuje/, že to tenkrát dalo dvě stě osmdesát tisíc dolarů. Dnes by to bylo něco mezi pěti až deseti miliony dolarů."
Podle těchto částek byl Jan Baťa jedním z vůbec největších přispěvatelů na zahraniční odboj."Ano. A celá ta věc vznikla tak, že mu psali ze Zlína, aby vůbec nic nepodepisoval. Tak on mlčel a tu podporu dal pod pseudonymem. Kvůli tomu, aby mohl zachránit zdejší lidi."
Ministři exilové vlády a jistě i prezident Beneš o tom věděli...
"Věděli."
Z jakého důvodu podle Vás pak Beneš tyto údaje nepotvrdil?
"Protože děda byl velice přísný člověk a myslel si, že Československo má právo, aby se bránilo. A oni se proto ne snad pohádali, ale byla to taková divná situace. Prezident mu řekl, aby se jako švec držel svého kopyta, protože on umí vést politiku. Děda byl kvůli tomu naštvaný. Možná, že to byl jeden z těch důvodů, nevím. Myslím si ale, že je to strašně malý důvod, Československo bylo mnohem důležitější, než jsou takové malichernosti. Děda byl velice pozitivní, přímý a rozhodný a prezident Beneš byl víc politik. Proto říkám, že se to všechno stalo kvůli politické hře. To je ale vlastně otázka, na kterou nikdo nemá odpověď. Jestli by totiž bylo lepší, aby se Československo bránilo, nebo ne. Děda ale měl názor, že jsme to každopádně měli vydržet, protože jsme měli tu sílu, abychom to vydrželi."
Vzpomínáte si, že by se Váš dědeček někdy v rodině zmiňoval o Benešovi? Jak o něm mluvil?"U nás se o tom moc mluvilo, vždycky se o tom vyprávělo, často se četly dopisy. Byla to velice bolestivá věc pro naši rodinu, dědeček se o něm zmiňoval velice smutně."
Jaký pro něj mělo každodenní dopad, že se dostal na černou listinu? Jak přitom Vaše rodina žila?
"To bylo právě to bolestné, protože to bylo nespravedlivé. Rodina tomu nerozuměla. Proč? Jak to? Přece ti lidé věděli o všem tom úsilí. To není možné! Ale o mnoho roků později jsme přišli na to, že to mělo co dělat s konkurencí, protože Baťův systém je ten nejkrásnější, co může existovat. A v kapitalismu, jak je veden v Anglii nebo ve Spojených státech, by to také vzniklo, protože /Baťův/ systém je vlastně takový sociální kapitalismus. To je člověk pro člověka."
Jan Antonín Baťa byl v roce 1947 odsouzen pouhé dva dny před tím, než měl Národní soud podle zákona ukončit svou činnost. Proces byl podle rodiny zmanipulovaný. Dolores Bata chce nyní dosáhnout, aby české soudy případ jejího dědečka znovu otevřely:"My jsme opravdu připraveni podat to k soudu. My věříme ve spravedlnost a slušnost lidí. Co chceme, je pravda. Pravda. Protože nikdo prostě nezná Jana Antonína Baťu. Proto je teď okamžik, kdy se začíná vědět, kdo on vlastně byl. A možná se na to začnou dívat trošku jinak. A proto děláme tuto práci. Já jsem byla přesvědčená, že jednou se to stane, že celá to bolestivá doba skončí a přijde něco nového. Proto všechno to úsilí, kdy jsme dávali do pořádku archivy, četli atd. My všichni o tom víme a je nás hodně. Celá rodina Jana Antonína Bati má osmdesát jedna členů. Je nás skoro dvacet mladých, kteří to všechno známe a kteří připravujeme i naše děti. Já mám například dceru, a jestli to my nestihneme, tak oni budou připraveni. My se nikdy toho boje nevzdáme, protože je důležité, aby se to vědělo. A my chceme zpátky naše čestné jméno."
Foto: Martina Stejskalová