Revue Prostor představuje české krajany v Kanadě
Jak se čeští exulanti asimilovali v Kanadě a jak je tato multikulturní země přijala? A jak vidí multikulturní Kanaďané situaci v Česku? Jaké jsou nejvýznamnější osobnosti českého exilu a krajanské spolky v Kanadě? To vše najdete v novém čísle revue Prostor s podtitulem Kanadský experiment - Češi a svět. Redaktorku Prostoru Zdenu Mejzlíkovou pozvala k mikrofonu Milena Štráfeldová:
"My jsme se v revue Prostor zabývali už dříve různými krajanskými čísly, zaměřenými na země, kde žijí naši krajané, kam emigrovali v době komunismu. Přišlo tak na svět číslo britské, kdysi dávno i francouzské, které se věnovalo české Paříži. Nedávno vyšlo číslo švýcarské a do budoucnosti plánujeme třeba skandinávské země. Kanada nás zaujala právě proto, že tam funguje koncept multikulturalismu. Podle nás je to pro Evropu docela aktuální záležitost a můžeme z toho čerpat určitou inspiraci, jak čelit velké vlně přistěhovalců z naprosto různých zemí, kultur, etnik, identit, různých náboženství. Kanada se s tím vlastně vyrovnala politickou doktrínou. Zhruba před třiceti lety přijala multikulturní zákon. Tento zákon v podstatě stanoví, jaké povinnosti má nově příchozí, jak se musí na novou zemi adaptovat, a stejně tak nová země na něj. Je to vlastně taková první vlaštovka, jediná země, která tento problém řešila po politické linii. Tato otázka je pro nás v současnosti aktuální, my se prostě nevyhneme globalizačním tendencím. A z těchto důvodů jsme si vybrali Kanadu."
Jak do tohoto konceptu kanadského multikulturalismu zapadli čeští imigranti?
"Právě od nich jsme získali velice pozitivní ohlasy. Lidé, kteří od nás odešli, jsou dnes redaktoři exilových časopisů, režiséři českých divadel, která fungují v Kanadě. A u nich jsme se setkali s velmi pozitivními ohlasy v tom, že multikulturalismus zažili na vlastní kůži jako obrovské přijetí, jako otevřenou náruč a jako nesmírnou toleranci."
"Určitě. Tam také hraje roli to, že oficiální politika může být velice vstřícná, ale vždy záleží na spoluobčanech, jak se k těm nově příchozím postaví. Každý samozřejmě může mít zkušenosti velice odlišné a právě paní Zdena Salivarová byla jednou z těch, kdo se v Torontu necítili nejlépe. Josef Škvorecký tam ale říká, že ona svůj domov posléze našla v nakladatelství Sixty-Eight Publishers."
Už jste se zmínila, že jste oslovili nejrůznější osobnosti z českého exilu. Koho konkrétně?
"Oslovili jsme třeba pana Rotbauera, doktora Josefa Skálu, Martina Skálu. Ty osobnosti se týkají jak současnosti, tak i komunistické minulosti. Ti lidé zde prožili určitou část svého života, potom odešli do Kanady, a o to je to zajímavější, protože mají porovnání."
"Jednak zásadní články o multikulturalismu, protože jsme považovali za důležité je obeznámit s tím, co to vůbec je politická doktrína multikulturalismu. Kromě toho si tam ale najdou i osobní příběhy lidí, kteří ji zažili na vlastní kůži, třeba střet s indiánskou kulturou a podobně. Čtenář se tam může setkat i s názory našich krajanů žijících v Kanadě, s tím, jak zažili politiku multikulturalismu v úplně běžném životě. Píše tam třeba studentka, která nějaký čas pobývala na univerzitě ve Vancouveru, je to takový neotřelý mladý pohled, jak to vypadá prakticky v multikulturním soužití v Kanadě. Patří tam samozřejmě i pravidelné rubriky, především kulturní rubrika, která se zabývá tentokrát kanadskou literaturou, kanadským filmem a fotografií, ale například taky operou a nejrůznějšími kulturními žánry, což patří do každého čísla revue Prostor."
Já jenom tak namátkou listuju ve jménech autorů, vidím tady třeba Otu Ulče nebo Jana Drábka, jsou tu názory Edvarda Outraty, který žil v Kanadě dlouhá léta. Vidím tady ale i v Ženevě žijícího Josefa Beneše, čili vy jste se obrátili nejen na kanadsko - americké Čechy. A pak je tady velice zajímavé jméno, a to je Karel Velan. My už jsme se o něm ve vysílání do zahraničí několikrát zmínili stojí ale za to ho znovu připomenout...
"Karel Velan je velice zajímavá osobnost, jeden z těch Čechů, kteří v zahraničí opravdu uspěli, a to nejenom osobně, ale i finančně, a kteří dosáhli jistého vlivu. Byl to jeden z hlavních řečníků na Týdnu zahraničních Čechů, který proběhl loni v září. A my jsme otiskli přednášku, kterou na tomto Týdnu měl o etice podnikání. To je v podstatě pro nás něco nového a on je jedním z těch, kteří mají ohled na kulturní krajinu, a to nejen ve své nové vlasti, ale i u nás. Takže se stal i jedním z podporovatelů tohoto čísla revue Prostor."
Já bych tu upozornila i na jednu velice užitečnou část, a to slovník, který sestavil Roman Zaoral. Sám se velmi zabývá krajanskými komunitami v Kanadě. Jsou tady například zmínky o osobnostech, o časopisech a také o kanadském českém divadle, o kterém jste mluvila. Koho bychom tu z těch významných českých exulantů mohli zmínit?
"Teď mne napadá například Jiří Traxler, významný swingový hudebník, o kterém se asi moc neví, že emigroval do Kanady, protože jeho písně jsou všeobecně známé. Ve slovníku osobností jsme se snažili sesbírat co nejvíce životopisů, nepodařilo se nám ale bohužel zachytit úplně všechny, a proto se omlouváme všem, kteří by si zasloužili být tam uvedeni, ale nejsou. Těch lidí je strašná spousta a zvláště mladší člověk je často překvapen tím, co všechno se dělo za dob, kdy tady panoval socialismus, co všechno krajané vyvíjeli za aktivity. V podstatě, když navštívíte Týden zahraničních Čechů, tak si uvědomíte, že pocit češství je velice silný spíš až z pohledu vnějšího. Až zpoza hranic jako by člověk cítil víc svou identitu. Ti lidé, co odešli, to cítí mnohem intenzivněji než my tady, co jsme dobu totality příliš nezažili, anebo jsme ji prožili v šedé zóně."
Hovoříme o krajanech, ve skutečnosti je ale řeč jen o určité části krajanů, a to jsou emigranti, kteří odešli na Západ. Uvažujete o tom, že byste se také věnovali fenoménu řekněme starokrajanství, tedy těm Čechům, kteří odcházeli na východ a jihovýchod?
"Určitě, témat pro příští čísla je mnoho. O emigraci na Východ se samozřejmě tolik nemluví, přestože je silná, a to nejenom do států přímo na východ od nás, ale třeba i do Izraele. A to by samozřejmě stálo za nejméně jedno samostatné číslo."
