Rodina Jana Antonína Bati z Brazílie se snaží o očištění jeho jména

Očistit jméno Jana Antonína Bati z kolaborace s nacisty chtějí jeho potomci, kteří dnes žijí v Brazílii a ve Spojených státech. Mají nové důkazy o tom, že Baťa naopak během 2. světové války finančně podporoval československý zahraniční odboj. Přesto ho mimořádný Národní soud v r. 1947 v nepřítomnosti odsoudil k patnácti letům vězení a ke konfiskaci majetku. Dnes jeho rodina u českých soudů usiluje o obnovu řízení. O kauze Jana Antonína Bati jednala i dvoudenní konference, která tento týden proběhla ve Zlíně. Podrobnosti má Milena Štráfeldová:

Socha Jana Antonína Bati ve Zlíně, foto: Martina Stejskalová

Kolaborant a zrádce. Čechy chtěl přestěhovat do Patagonie. Tak se i v samotném Zlíně mnozí lidé dodnes dívají na Jana Antonína Baťu. I po šedesáti letech jsou ovlivněni komunistickou ideologií, která chtěla jméno jednoho z nejvýznamnějších československých podnikatelů meziválečného období prakticky vymazat z historie. Zbavit ho těchto nařčení chce dnes i zlínská radnice:

"Je to tak asi dva, dva a půl roku, kdy jsme řekli, že do toho teda půjdeme, že nebudeme čekat na soudy, protože soudy se v tomto případě neuvěřitelně vlečou. A tak jsme se rozjeli do Brazílie,"

říká zlínská primátorka Irena Ondrová. V Brazílii dodnes žijí dvě Baťovy dcery, jeho vnučka i pravnuci. Baťovi příbuzní nejprve přijali zlínské radní s nedůvěrou, ta ale brzy zmizela. Díky vzájemné spolupráci vznikla během uplynulých dvou let kniha o Janu Antonínu Baťovi, nedávno měl premiéru dokumentární film o jeho působení v Brazílii a tento týden mu byla před zlínským mrakodrapem odhalena socha. Stalo se tak právě šedesát let poté, co mimořádný soud Baťu odsoudil za to, že se za 2. světové války veřejně nepřihlásil k československému odboji.

Dolores Bata Arambasic|Foto: Martina Stejskalová, Radio Prague International

Baťa žil od roku 1939 ve Spojených státech a v roce 1941 se usadil v Brazílii. Československý zahraniční odboj v té době tajně podpořil částkou téměř tří set tisíc dolarů. O utajení ho podle jeho vnučky Dolores Bata Arambasic žádali jeho spolupracovníci ve Zlíně:

"Psali mu tady ze Zlína, aby vůbec nic nepodepisoval. Tak on mlčel, dával ale tu podporu pod pseudonymem, protože jeho jméno nikdo nesměl znát."

Přestože členové československé vlády v exilu a zřejmě i sám prezident Edvard Beneš o Baťově podpoře zahraničnímu odboji věděli, jeho odsouzení nezabránili. Baťovi přitížilo i to, že se během války dostal ve Spojených státech a ve Velké Británii na tzv. černou listinu. Spojenci sice později všechna podezření odvolali, na výsledek zmanipulovaného soudu v poválečném Československu to ale nemělo vliv. Baťa se domů už nikdy nevrátil a až do své předčasné smrti v roce 1965 žil v Brazílii. Podařilo se mu tam založit čtyři z deseti plánovaných měst, kam po roce 1948 mířily z komunistické střední Evropy tisíce uprchlíků. Za humanitární pomoc utečencům před komunistickou diktaturou byl Jan Antonín Baťa v roce 1957 navržen na Nobelovu cenu míru.