Proč dnes vyplouvají informace o stínech minulosti?
Dnes nejúspěšnější český písničkář nereferoval komunistické Státní bezpečnosti jen o zahraniční schůzce s ještě významnějším písničkářem v exilu, ale také udával lidi v republice. Bývalý guvernér národní banky a krátce pak i český premiér se v téže době pravidelně scházel s StBáky a měl prý o tuto práci zájem. Vrchní ředitel České televize byl zase příslušníkem Lidových milicí: tedy ozbrojené, a hlavně nelegální pěsti dělnické třídy.
To jsou věci, které se čtenář mohl dozvědět z českých novin jen za několik málo posledních dní. Vyplouvání informací o skvrnách na minulosti významných či slavných lidí ale ve zvýšené míře můžeme pozorovat už několik týdnů či měsíců. Čím byl tento stav způsoben? Za minimálně jeden důvod Lidové noviny označily změnu ve vedení archivu bezpečnostních složek ministerstva vnitra. "Kromě toho, že odhalil estébáky přímo uvnitř tohoto odboru (!), ukázal na poněkud mizernou práci bývalého vedení," napsal deník o týmu kolem nového šéfa archivů ministerstva Pavla Žáčka.
Tiskový mluvčí Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu Jan Srb sice nikoho nejmenoval, ale postavil se ke trendu vyplouvání dosud neznámých informací kriticky: "Já osobně za tím cítím jistý záměr, který naplňuje určitá vlivová skupina, která vlastně se dostala na určité pozice a připravuje další kroky, jako například přijetí zákona o zřízení Institutu paměti národa" - což je názor, který má svou logiku, protože návrh zákona o Institutu paměti národa by se měl projednávat už příští měsíc. A ÚDV jako často kritizovaný útvar policie České republiky se na jeho případné zřízení dívá s velkou nelibostí.
Naproti tomu novinářka a bývalá disidentka Petruška Šustrová vnímá zveřejňování informací z minulosti spíše pozitivně: "Já myslím že ty zprávy jsou pravdivé, že ty dokumenty skutečně v archivech existují. Je to docela zajímavé, že se objevují až po tak dlouhé době, ale myslím že to má dvě příčiny. Jednak se změnil trochu způsob práce archivu ministerstva vnitra, a bude se dál měnit, jsou tam noví lidé, a jednak já myslím, že je to přirozené, že tady uplynulo deset let, kdy byl jen velmi malý zájem odhalovat minulost. A že to je něco, co se vždycky vrací, že to je taková téměř osudová záležitost. Přichází nová generace a lidé se víc zajímají o tu minulost."
Mluvčí Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu Jan Srb podle svých slov není proti tomu otevřeně hovořit o minulosti. Tu ale podle něj nelze omezit jen na slavné a jen na spolupráci s StB. A také si myslí, že je třeba opatrně hodnotit každý osud a brát v potaz, kdo byl viníkem, a kdo spíš obětí: "Je určitě třeba rozlišovat, jestli to někdo dělal dobrovolně, z prospěchu, pro peníze, pro kariéru, anebo jestli někoho prostě vydírali a dostali, zahnali do úzkých takovým způsobem, že už neviděl jinou cestu."
To nepopírá ani Petruška Šustrová. Spíš ale klade důraz na otevřený pohled do minulosti: "Já nejsem soudce jiných lidí a považovala bych ze velmi nesprávné se o něco podobného pokoušet. Já jsem si zvolila tu cestu, kterou jsem pokládala za správnou. No a myslím že je dobře, když se ta druhá cesta nebo ty jiné cesty také předvedou veřejnosti celé a ne jen zčásti. A každý si může vybrat," uzavírá signatářka Charty 77 Petruška Šustrová.
