Před 30 lety byla zveřejněna Charta 77

Jedním z nejvýraznějších projevů odporu proti komunistickému režimu se stala přesně před 30 lety Charta 77. Hnutí nazývané podle textu výzvy, kterou adresovali nejaktivnější disidenti představitelům režimu, existovalo až do listopadové revoluce, kdy se stalo základem Občanského fóra.

Autory, organizátory a prvními signatáři Charty 77 byli Václav Havel, Jan Patočka, Zdeněk Mlynář, Jiří Hájek a Pavel Kohout. Jedním z impulsů k sepsání výzvy bylo zadržení členů undergroundové skupiny The Plastic People of the Universe v roce 1976. Text vznikal v průběhu prosince a publikován byl 7. ledna 1977 současně v několika západních sdělovacích prostředcích. Ve snaze zamezit rozšíření dokumentu zadržela tajná policie StB už 6. ledna 1977 Václava Havla, Ludvíka Vaculíka a herce Pavla Landovského. Zatčení organizátorů sice zabránilo předpokládanému předání manifestu sněmovně ČSSR, ale nezamezilo zveřejnění Charty 77 o den později. Původně se objevil jako manifest v západních sdělovacích prostředcích a byl podepsán 243 československými občany (jeden svůj podpis později odvolal), kteří reprezentovali odlišná povolání, politické postoje i náboženská vyznání. Byl mezi nimi i filosof Ladislav Hejdánek, který se příprav textu přímo nezúčastnil:

"Já jsem se toho účastnil velmi okrajově, jenom při jedné příležitosti, když k nám do bytu přišli Jiří Němec a Václav Havel, a to bylo ještě před tím, než byl text připravován. A já jsem jenom doporučil vzít v úvahu, že právě nedávno byly ratifikovány mezinárodní dokumenty o lidských právech a občanských právech a že by bylo dobré se o to opřít. A protože už jsem se o to zajímal předtím, já jsem už měl výtisk zákoníku, kde to vyšlo, ta stodvacítka, tak jsem to Havlovi dal. A ještě jsem mu taky dal nahrávku z rozhlasu, byla malá informace, že došlo k té ratifikaci, tak tyto dvě věci jsem mu dal. On je měl s sebou, když potom jeli tím autem ještě s dalšími to odevzdat a přepadli je policajti a tohle mu sebrali."

Charta 77 kritizovala vládu za porušování lidských práv, k jejichž dodržování se zavázala řadou dokumentů včetně samotné československé ústavy, Helsinských dohod z roku 1975 a smluv OSN.

"Mám-li mluvit upřímně a zcela jen za sebe, tak já jsem o perspektivách vůbec neuvažoval. Pro mě to byla jakási ohromná příležitost, kdy člověk nějakým věrohodným a zčásti veřejným způsobem může říct ne k tomu režimu. Že by to mělo nějaký skutečný efekt, to jsem se nedomníval,"

říká Ladislav Hejdánek. Signatáře Charta popisuje jako "volné, neformální a otevření sdružení lidí spojených vůlí individuálně i kolektivně bojovat za lidská a občanská práva v naší zemi i ve světě." Do poloviny 80. let dokument podepsalo přibližně 1200 lidí.

A význam Charty pro dnešek? Václav Havel, vůdčí osobnost Charty a později politik se domnívá, že názorová různorodost uvnitř Charty 77 by dnes mohla sloužit za příklad korektní politické kultury. Podle Ladislava Hejdánka nelze vliv Charty na dnešek přeceňovat:

"Ono to nevydrželo. A navíc se na to moc nenavazovalo, že, jak to tak v dějinách bývá. Čili já si nemyslím, že by bylo vhodné tu roli, technicko-politickou dosažnost Charty přeceňovat. Něco jiného je, že takové příklady mohou táhnout."