Jiří Novák oceněn za celoživotní přínos českému tenisu
V rámci tradiční ankety ČTS Zlatý kanár obdržel náš dlouholetý reprezentant Jiří Novák hned dvě ceny. Jednu týmovou, neboť byl součástí daviscupového celku, který byl vyhlášen nejlepším kolektivem uplynulé sezóny a také po 16-ti letech profesionální kariéry převzal speciální ocenění za celoživotní přínos českému tenisu.
"Je to předčasné o tom hovořit. Určitě bych se kolem tenisu hrozně rád pohyboval, protože jsem ho dělal od malička, mám ho rád a rozumím mu. Když bude potřeba, tak rád pomůžu, ale teď si chci především odpočinout a věnovat se rodině. Až načerpám síly, tak se do toho mohu naplno pustit."
S tenisem zažil náš reprezentant mnoho šťastných chvil. Když však má určit největší úspěch své kariéry, poněkud váhá.
"Nedá se to shrnout do jedné věty. Plyne to od žákovských let až po start na turnaji masters. Největší úspěchy jsem měl v roce 2002, kdy jsem se probojoval na masters do Shanghaie, kde startovalo nejlepších osm tenistů, byl jsem v semifinále grandslamového turnaje v Austrálii, zkrátka prožíval jsem nejšťastnější tenisové období. Byly to také troje olympijské hry - v Atlantě, Sydney a Athénách. A potom také daviscupová utkání, kde mám hodně pozitivní bilanci a měl jsem tuto soutěž moc rád. Nedá se to dát do jednoho koše a jednoduše říct, který zápas či turnaj byl pro mě nejlepší."
Ne všechno se pochopitelně podařilo, takže zlínský rodák má i nesplněná přání.
"Vždycky jsem toužil po úspěchu v reprezentaci, ať už v Davisově poháru nebo na olympiádě. To se mi bohužel nepovedlo, ale odcházím se vztyčenou hlavou. Když si uvědomím, že poprvé jsem byl v zahraničí v patnácti letech, tak si své kariéry obrovsky cením. To se nedá takto brát, že jsem mohl ještě něco navíc uhrát. Zaplať pánbůh, že se stalo, co se stalo. Dostal jsem se na 5. místo světa, byl účastníkem masters a měl skvělou tenisovou kariéru."
Závěrem se Jiří Novák vyznal, co všechno mu tenis pro život dal i vzal.
"Dal mi hodně všeobecný rozhled. Od malička jsem se musel starat sám o sebe, naučit se jazyk, umět se ve světě pohybovat, takže mě už jen tak něco nezaskočí. Naopak vzal mi dětství, běhání s klukama na ulici, návštěvy diskoték v pubertovských letech. Samozřejmě s odstupem času je to věc, která mi ale vlastně vůbec nescházela. Nejsem diskotékový typ. Klady rozhodně převažují, takže shrnuji, že tenis mi do života hrozně pomohl."
