Vodní slalomářka Hilgertová i tenista Novák se už chystají na olympiádu
Už koncem týdne budeme znát nejlepšího českého sportovce nebo sportovkyni roku 2003. Kdo se jím stane? Žhavých favoritů je hned několik. Více Herbert Brynda.
"Nikdy jsem nebyla úplná maximalistka. Když to potom vyšlo i v týmech na zlatou medaili - dá se říci, že to byla moje první zlatá medaile v hlídkách, - tak to pro mě byla taková třešnička na dortu. Přestože je vždy individuální výsledek cennější, tak jsem z toho týmového zlata měla obrovskou radost. Je to něco jiného, když je člověk dvojnásobnou mistryní světa. Zní to o stupínek lépe, než být 'jen' mistryní světa,"
říká Štěpánka Hilgertová, která stejně jako ostatní sportovci přemýšlí o sportovním vrcholu roku 2004 - olympijských hrách v Aténách. Přípravu jí však komplikují drobné organizační problémy:
"Trochu nás mrzí, že v Aténách ještě nestojí trať, kde bychom mohli trénovat, protože to jsou vlastně už mé čtvrté olympijské hry a před všemi předešlými hrami trať stála s minimálně ročním předstihem, bylo možné tam víceméně neomezeně trénovat, absolvovali jsme tam několikatýdenní pobyty a od Atén jsem si slibovala, že by tam také mohlo být přes zimu teplejší počasí a mohli bychom jezdit tam. Udělalo nám to trochu čáru přes rozpočet, je těžké plánovat tréninky na příští sezonu, protože vyjíždět někam do tepla odsud z Evropy je poměrně náročné. Chtěli jsme jezdit do Řecka, ale nemůžeme. Teď řešíme kam; zatím vítězí varianta Jihoafrická republika, kde je přes zimu ideální počasí na trénink a není tam žádný časový posun, takže to není tak náročné na aklimatizaci."
Hilgertová se ale vždy na vrcholné akce - a zvláště na olympijské hry - dokáže výborně připravit. Olympiádu v Aténách však nebere jako možnou tečku za svou úspěšnou kariérou. Skončí, až bude chtít:
"Až přijde čas, tak to prostě vycítím a řeknu to. Nemám ráda podobné prognózy, protože skutečně neumím říci, jak se budu cítit za rok touhle dobou. To je v této chvíli hrozně těžké."
Štěpánčiny úvahy o konci kariéry přitom neovlivní ani možný úspěch či neúspěch na řeckém kanále:
"Nikdy jsem to příliš nestavěla na výsledcích. Ono to jen tak vypadá, že loňský neúspěch mě nakopnul k letošnímu úspěchu a podobně. Ale podle mého názoru podstata tkví vždy v tom, jak se člověk psychicky, fyzicky a motivačně cítí. Medaile v tom velkou roli nehrají."
Místo v desítce nominovaných těsně uniklo české tenisové jedničce Jiřímu Novákovi. I on už ale o olympiádě přemýšlí:
"Pokud se na olympijské hry kvalifikuji, tak by to pro mě byl už třetí start, a toho si velmi vážím. Ale bohužel se mi nikdy na olympiádě nedařilo, nikdy jsem neuhrál dobrý výsledek, takže doufám, že by to mohlo vyjít; jak se říká: do třetice všeho dobrého! Nechci to ale zakřiknout, olympiáda je přibližně za tři čtvrtě roku, udělám všechno, abych se na ni stoprocentně připravil. Olympiáda je pro každého sportovce vrchol kariéry, vždyť je jednou za čtyři roky. Tenis je individuální sport, hrajeme třicet turnajů za rok, ale tohle je reprezentace země, kterou mnoho lidí a fanoušků sleduje. Bylo by obrovským vyznamenáním jak pro mě, tak pro celý český národ, kdyby se mně nebo komukoliv z našich sportovců podařilo získat medaili."
Jiří Novák letos opět suverénně zvítězil v anketě o nejlepšího českého tenistu, letošní sezonu označuje za druhou nejlepší ve svém životě. Kterých svých letošních výsledků si Novák nejvíce cení?
"Z individuálních výsledků je to určitě vítězství na turnaji v Gstaadu, pak finále v Dubaji a v Šanghaji. To byly opravdu supervýsledky, porazil jsem tam mnoho vynikajících hráčů. A co se týká týmové soutěže, tak je to především pět vítězství v Davisově poháru, protože to je podle mě husarský kousek. Škoda, že se nám nepodařilo v prvním kole uhrát o bod více, protože jinak jsme mohli hrát světovou skupinu. Ale to se nedá nic dělat. Sezona byla našperkovaná, skončil jsem dvanáctý na světě, což je obrovský úspěch,"
říká zlínský rodák Jiří Novák.
