Češi v moldavském Holuboje dodnes o posvícení stínají kohouta
Z návštěvy u českých krajanů v Moldávii se vrátila naše kolegyně Milena Štráfeldová. Je to jedna z nejzapadlejších krajanských komunit ve světě. Svědčí o tom i fakt, že se tu dodnes udržely zvyky, které v Čechách vymizely už před půldruhým stoletím.
"Paradoxně z východu, z ukrajinského Čechohradu. Tam se od r. 1856 stěhovali Češi v naději, že se jim tu bude dařit lépe nežli v Čechách. Pronásledovaly je ale nemoci, neúroda, země nestačila pro tolik nových osadníků, a tak se v 80. letech 19. století zhruba stovka českých rodin vydala do tehdejší Besarábie, dnešní Moldávie. Češi tu museli nejprve vymýtit les a pak tu založili vesnici Novohrad. Ta se později přejmenovala na Holuboje, více než stovka Čechů tu ale žije dodnes. Věnují se vinařství, pěstují kukuřici, chovají dobytek, mohla jsem se ale přesvědčit, že tu opravdu nemají lehký život. Český stát se jim snaží alespoň trochu pomáhat, právě tuto neděli zde byla otevřena hudební škola, jejíž rekonstrukci financovala Česká republika."
Otevření školy ale nebyl jediný důvod k návštěvě krajanů...
Jak to s kohoutem v Holuboje dopadlo?
"Není to nic pro útlocitné duše, protože toho kohouta nakonec zahrabali do země a ubili do cepem. Poté ho opět vyhrabali a uvařili. Celá vesnice ho pak při tancovačce snědla."
"Pobyla jsem tam vlastně jen pár hodin. Mohla jsem ale zaznamenat třeba pár písniček, ze kterých už dnes v Česku lidé znají nanejvýš jednu, dvě sloky. Tam jich ale umějí třeba deset. A protože Holuboje je plné paradoxů, tu následující mi zazpívaly Rumunka s Moldavankou:"
Více se o českých krajanech v Moldávii i o stínání kohouta dozvíte v sobotní krajanské rubrice.
