Hody, hody!

Hody nebo posvícení? Stejný svátek, se staletou tradicí, se v každé části naší země slaví pod jiným jménem. A právě tomu věnuje dnešní zamyšlení o češtině lingvistka Jaroslava Hlavsová:

Foto: Martin Karlík / Český rozhlas

Podzim je odedávna čas pro společenské setkávání, čas požitku z dobré úrody a čas posvícenských zábav. Posvícení se říká v Čechách, na Moravě většinou hody. Slavné bývají kateřinské. Ve Slezsku je to krmaš, podobný výraz mají Poláci a Lužičtí Srbové. Kde se vzala ta různá pojmenování? Především to české posvícení nesouvisí se svícením, ale se svěcením. Při vzniku tohoto slova s odlišným významem se jen uplatnil rozdíl v délce samohlásky - stejně tak, jako třeba ve slovech místo a město. Posvícení je tedy původně oslava výročí posvěcení místního kostela. Slovo hody jako expresívní slovo současné spisovné češtiny znamená bohatou hostinu, ale hod je církevní hlavní svátek, např. Hod boží vánoční. Je to "vhodná doba ke slavení", pak velký svátek a nakonec sváteční hostina. Obdobné významy shledáme v různých slovanských jazycích, hlavně významy časové - ruské god "rok" i naše slovo hodina. A zvláštní slezský název krmaš neobsahuje základ, který znamená krmit, jíst. Podobně jako slovenský kermešči polský kiermasz je přejatý z německého Kermesse, spisovně Kirmes, které připomíná, že tu jde o svátek církevní, slavený mší v kostele.

Za starých časů bylo posvícení významnou událostí a slavilo se několik dní. Oblíbené bylo svatováclavské nebo martinské. Velké a časté slavení chtěl císař Josef II. omezit, a tak zavedl r. 1786 jednotné císařské posvícení na den sv. Havla. Leckde však potom slavili obojí - podle místního kostela i havelské, tzv. císařské. Dřív bylo jméno Havel běžným křestním jménem, ale dnes je osobní jméno Havel jen časté příjmení.

Význam oslav posvícení v dřívějších dobách potvrzuje i to, že se výraz objevuje v řadě rčení o něčem příjemném: voní to jak o posvícení, máme se jak o posvícení, sedět si jak na posvícení, o nadbytku jídla a pití je toho jak o posvícení. Starší slovníky vykládají slovo posvícení jako "symbol dobrého bydla". Také o velkém shromáždění lidí se říkalo, že je tam lidí jako o posvícení.