OD Máj: diskuse pokračuje
Vlastník obchodního domu Máj na pražské Národní třídě se odvolal proti rozhodnutí ministerstva kultury, které stavbu ze 70. let před měsícem prohlásilo kulturní památkou. Odborníci tak budou moci po další týdny hloubat nad téma, zda tak mladá, a navíc zdaleka ne všemi milovaná stavba již zaslouží památkovou ochranu.
Dalo se čekat, že říjnové rozhodnutí ministerstva kultury prohlásit za kulturní památku obchodní dům na rohu Národní třídy a Spálené ulice v Praze narazí na nesouhlas vlastníka objektu. Společnost Tesco Stores Česká republika, která jej vlastní, totiž dlouhodobě plánuje rekonstrukci tohoto objektu a má obavy z případných komplikací. Minulý týden nám to potvrdila mluvčí Tesco Stores Jana Matoušková: "Máme obavu, že rozhodnutí ministerstva může naši snahu trošku zbrzdit nebo zkomplikovat. Nicméně náš záměr zmodernizovat pro naše zákazníky zůstává."
Co se tedy bude dít s původním rozhodnutím ministerstva teď, po podání tzv. rozkladu?
"Bude zasedat rozkladová komise, kterou jmenuje ministr kultury, a tato rozkladová komise pak doporučí ministru kultury jakési stanovisko. O rozkladu, ale rozhoduje ministr kultury," vysvětlila nám už dříve mluvčí ministerstva kultury Ludmila Kadrnková. Podle ní potrvá pravděpodobně řádově týdny, než padne konečné stanovisko ve věci památkové ochrany objektu.
Otázku, zda Máj bude či nebude požívat památkové ochrany, mnozí považují za možný důležitý precedens pro spory, zda si zaslouží ochranu tak mladé stavby, v tomto případě ještě navíc komerčního charakteru. Pod pojmem památka si obvykle většina z nás představí spíše historický objekt, starý mnoho desítek let, čí spíše několik staletí.
Patří tedy na seznam památek stavba z období vrcholného socialismu? Na to jsme se zeptali historika architektury Zdeňka Lukeše:
"Tak na to se samozřejmě názory různí. Je to stavba, která ve své době, to znamená na počátku 70. let, měla význam. Byla to taková netypická architektura, protože u nás se stavěly především a paneláky anebo objekty, které neměly valnou architektonickou úroveň. Takže tahle stavba, jejíž projekt vznikl v libereckém ateliéru SIAL, v té době představovala nadprůměrnou architekturu."
Doplňme, že zmíněný liberecký ateliér SIAL v roce 1968 založil Karel Hubáček. Ten svými pracemi ovlivnil několik generací architektů a do povědomí široké veřejnosti se zapsal jako autor televizní věže na Ještědu. Právě to se nakonec Zdeňku Lukešovi samo nabídlo jako argument v jeho odpovědi na naši otázku, zda je česká veřejnost připravena akceptovat jako památky i tak mladé stavby a z tak nevlídného období: "To je, víte všechno relativní. Hotel Ještěd dokonce ta naše veřejnost vybrala jako nejvýznamnější stavbu století v jakési anketě. Ne že bych na ty ankety kladl nějaký přehnaný důraz, ale Ještěd je přece taky stavba z období socialismu. Takže asi v určitých případech je připravena, v určitých případech není. Takže proto musíme také my, kteří o architektuře píšeme, se snažit lidem vysvětlit, že i v tomto smutném období mohly výjimečně vznikat stavby, které za to stojí a které by se měly chránit."
