75 let pražské zoologické zahrady

Pražská zoologická zahrada v září oslavila 75. výročí svého vzniku. Úvahy o zřízení zoologické zahrady se objevily už v 19. století. Plány se podařilo zrealizovat teprve v roce 1931, kdy bylo zpřístupněno "staveniště zoologické zahrady". Prvním ředitelem zahrady se stal Jiří Janda, který myšlenku na vznik zoo propagoval od počátku 20. století. Za historií zahrady se ohlíží Martina Lustigová.

Plánek dnešní zoologické zahrady v Praze

Vzniku zoologické zahrady napomohl odkaz velkostatkáře Aloise Svobody, který republice daroval část svých pozemků s podmínkou, že na nich bude vybudována zoologická a botanická zahrada. "V letech 1931-1932 se pražská zoologická zahrada dobudovávala a v prvopočátku měla pouhých 8 hektarů. Ze začátku zde bylo 90 druhů zvířat,"říká mluvčí pražské zoo Vít Kahle. Pro srovnání: dnes se zoologická zahrada rozkládá na 62 hektarech a chová se v ní 630 druhů zvířat v celkovém počtu téměř 5000 kusů.

A jak se vlastně zvířata do zoo v minulosti dostávala? "Na úplném prvopočátku to bylo dokonce tak, že zakladatel a první ředitel pražské zoologické zahrady pan profesor Janda bydlel zde v Tróji a ještě než byla zoo otevřena, měl mnoho zvířat prostě ustájených u sebe doma. Dokonce i lvici Šárku, která byla první lvicí pražské zoo."

Do zoo brzy přibývala další zvířata - od ptáků přes drobné savce až třeba po medvědy. V roce 1932 zoo získala slona - Baby, jak se jmenoval, byl velmi poslušný, a tak svého ošetřovatele mohl doprovázet na jeho pochůzkách po zahradě.

Pražská zoo se ještě před válkou těšila velké oblibě návštěvníků, proto se také původní víkendová otevírací doba rozšiřovala. A v jakých podmínkách žila zvířata za druhé světové války? "Pražská zoologická zahrada byla otevřena i za okupace. Máme archivní snímky, vidíme, že tady byly dvojjazyčné nápisy - ´Zoologická zahrada´ v češtině i v němčině. Podmínky tady byly dobré." Zoo za války také získávala nová zvířata. Například z berlínské zoologické zahrady byla do Prahy převezena hrošice Zuzana, která přežila spojenecké bombardování Německa. A také z jiných německých zoologických zahrad se do Prahy stěhovala další zvířata. I přes válečné útrapy se mohla zoo pochlubit chovatelskými úspěchy - například prvním umělým odchovem ledního medvěda na světě. Některá zvířata si na sebe svým způsobem sama vydělávala - chovatelé je naučili několik cirkusových triků, kterými zvířata bavila návštěvníky.

"Největší rozmach zoo zaznamenala v 50. a 60. letech. A zejména za ředitelování pana profesora Veselovského v 60. a 70. letech zahrada získala i světové renomé a světové uznání. V této souvislosti musím zmínit chov koně Převalského, který se díky panu profesorovi Veselovskému stal v rámci zoologických zahrad celosvětovou záležitostí. A díky úspěšnému chovu koně Převalského od 30. let se dá říci, že se tento druh pro tuto planetu podařilo zachovat. Pražská zoologická zahrada vede i plemennou knihu tohoto chovu. Dokonce se podařilo i mnoho koňů Převalského vrátit do země původu, to znamená do Mongolska," připomíná Vít Kahle.

Nástup Zdeňka Veselovského do funkce ředitele pražské zoo představuje v dějinách zahrady zlom. Zoo se stala mezinárodně uznávanou institucí.

Kůň převalského

"Na přelomu 80. a 90. let byla zahrada trochu v regresi, klesal i počet návštěvníků. Ale od poloviny 90. let se zahrada zase začala vzmáhat. A především od roku 1997, kdy se ředitelem zoologické zahrady stal doktor Petr Fejk, bylo otevřeno mnoho nových expozic a mnoho nových pavilonů. Tento rozvoj byl trošičku zpomalen povodní v roce 2002. Nicméně tato povodeň mnoho sice odnesla a poškodila, ale zase na druhou stranu dnes už vidíme, že přinesla i spoustu nových příležitostí, nových možností. Plány a projekty, o kterých se před povodní jenom uvažovalo, najednou dostaly přímé obrysy. Jejich realizace najednou byla snazší. Dá se říci, že v současné době pražská zoologická zahrada patří mezi nejkrásnější a nejmodernější zahrady v Evropě,"říká mluvčí pražské zoo Vít Kahle.

Při procházce zahradou jsem u bazénu tučňáků potkala paní Jaroslavu Jelínkovou, která, jak mi prozradila, navštívila zoo po 45 letech. "Já jsem úplně u vytržení, jak to tady vypadá. Jak jsem viděla spoušť po té povodni, tak říkám, že to snad ani není možné, že se jim to takhle povedlo krásně udělat. Moc se mi tu líbí."

Říkala jste mi, že jste v zoo nebyla 45 let. Jak se zahrada za tu dobu proměnila?

"Je tu spousta nových pavilonů, o hodně víc zvířat... A to jsem se ještě, vzhledem k tomu, že jsem na vozíku, nedostala do horní části zahrady. I tohle dalo asistentovi práci. Ale je to nádherné, nádherné."

A líbí se vám podmínky, ve kterých tady zvířata žijí?

"Rozhodně jsou lepší, než byly tenkrát. Není tady tolik pachu. Je to pěkné, opravdu pěkné. Když jsme byli u jiných zvířat v pavilonech, obdivovala jsem plůtky a dobré nápady. Je tady vidět, že to prostě dělali odborníci, kteří k tomu šli citově. Já na to na všechno koukám jak u vytržení a už pospícháme domů a nemůžu se utrhnout. Asi to bude na pokračování."

Proměnu podmínek života zvířat v průběhu desetiletí potvrzuje i Vít Kahle:

"Podmínky pro život zvířat byly před 75 lety poplatné té době. Dá se říci, že prostředí pro zvířata, která jsou chovaná nejen v pražské zoo, ale i v jiných kvalitních zoologických zahradách, se neustále zlepšuje. Zjednodušeně se dá říci, že to je odklon a odstup od klecí a mříží k expozicím, které jsou otevřené, které jsou nejen návštěvnicky atraktivní, ale které jsou hlavně vhodné pro chov toho kterého druhu zvířete. To znamená, že je taková tendence neustále prostředí pro zvířata v zoologických zahradách zlepšovat, aby měla velké výběhy, kvalitní zázemí, aby práce ošetřovatelů v zoologických zahradách byla usnadněna moderními přístupy a postupy."

K historii snad každé zoologické zahrady patří kuriózní útěky. A ani pražská zoo není výjimkou. "V 50. letech utekla skupinka makaků. Pražská zoo sousedí s botanickou zahradou, kde je kaplička sv. Kláry. A údajně tam makakové zvonili na zvony. To se v Tróji traduje jako úsměvná událost. Samozřejmě čas od času se zvířatům podaří prchnout. Ale naštěstí se naší zoo nikdy nestalo to, že by to mělo nějaké tragické následky."

Traduje se i historika o útěku šimpanzů, kteří po kolemjdoucích házeli například cihly. Jindy zase ulétl pelikán a usadil se rovnou na střeše Pražského hradu. Novinové titulky pak hlásaly: Pelikán na Hradě. Nic zvláštního, kdyby k tomu nedošlo za normalizace a komunistickým režimem zavržený politik Jiří Pelikán nežil v emigraci.