Kdy a jaká bude nová česká vláda? - 2. část
Vracíme se nyní k rozhovoru s politoložkou Vladimírou Dvořákovou z Vysoké školy ekonomické v Praze. Minulý týden jsme rozebírali různé varianty sestavení nové české vlády a otázku, zda jsou často zmiňované předčasné volby nezbytné.
"Já si nemyslím, že by to musely být ústavní změny, i když naše ústava není příliš ideální, je možné do ní nějakým způsobem zasahovat, ale mělo by se to dělat tak, aby se třeba některé věci upřesnily a uvedly do souvislosti s dalšími. Takové jednorázové zásahy do ústavy nejsou příliš dobré. Myslím, že se musíme smířit s tím, že ta společnost je svým způsobem rozdělena a že situace těsných výsledků mohou nastat. Koneckonců nenastávají jenom u nás. V Německu je velká koalice, v Rakousku bude velká koalice, v Itálii dopadly volby velmi těsně, takže to v ničem není nic překvapivého nebo výjimečného. Jakási možnost by mohla být, a to změnit počet poslanců, to znamená mít lichý počet poslanců, aby potom byla jakási většina alespoň o jednoho poslance, i když víme, že s většinou jednoho poslance se také zrovna ideálně nevládne. Ale ten lichý počet poslanců by alespoň zabránil patové situaci. Nevidím ale zase důvod, proč by se měly měnit volební pravidla, když voliči jsou rozdělení. To je prostě skutečnost, politici si musí uvědomit, že společnost je takto rozdělena, a dělat spíše politiku, která bude tu společnost stmelovat než ji dále rozdělovat."
Je to tedy spíše na politicích, nikoliv na způsobu jejich volby.
"Já si myslím, že o změně volebního systému se dá vždycky diskutovat. Jsou jisté tendence, že jeden volební systém prosazuje to, jiný něco jiného, ale nejhorší je, když je volební systém udělán tak, aby zvýhodnil určité strany. A to, o čem se říká efektivní, to znamená, že by zvýhodňoval velké politické strany, tedy ODS a ČSSD, aby jedna z těchto stran získala většinu a nemusela se na někoho ohlížet při vládnutí. Nevím, jestli občané toto chtějí, jestli chtějí, aby zde nebyly malé strany, aby byly jen tyto dvě alternativy. Myslím si, že naše společnost zase příliš po tom netouží, i když ty malé strany tolik lidí nevolí. Opravdu je to otázka. Změna volebního systému vždycky musí být taková, aby lidé to považovali za férové soutěžení. Pokud to takto není a lidé to takto nebudou vnímat, tak ta změna volebního systému je více méně nebezpečná."
V různých "kavárenských" debatách se stále častěji objevuje názor, že představitelé politických stran ve svém tahu za mocí ztratili někde po cestě to podstatné - snahu o zajištění stability a prosperity Česka. Má podle vás tento názor reálný základ?
"Ten názor je podle mně malinko absurdní v něčem. Já tuhletu kritiku znám a samozřejmě je velmi oblíbená, ale pokud mám jistý program, pokud chci ten program realizovat, tak ho mohu realizovat pouze tehdy, když budu u moci. Pokud určitá strana slibuje, že cosi udělá, tak nemůže říct: 'Víte, voliči, je mi líto, ale já vlastně v zájmu stability nechám vládnout jinou stranu, která má třeba program úplně opačný.' Každá strana a každý politický aktér musí usilovat o to, aby získal mocenské pozice, aby mohl realizovat alespoň část svého programu. Pokud zůstává trvale v opozici, tak má velice malý vliv na to, aby ten svůj program realizoval. Nelze tedy vyčítat politikům, že jim jde o moc, protože bez moci jsou vysloveně bezmocní. Tento názor bych tedy považovala za zbytečnou kritiku. Jiná věc je ale, že rozumný politik tuší, že nemůže nikdy realizovat sto procent svého programu a že musí hledat slušný a rozumný konsensus. A to je o něčem jiném. To hledání a ochota přistoupit na konsensus tady myslím docela chybí, ale ona bohužel chybí i v části veřejnosti, protože u nás pořád zůstává představa, že kdo přistoupí na kompromis, je nemravný a nemorální, protože zrazuje své principy. Rozumný kompromis a rozumný konsensus, kde každý něco z toho svého do společného programu prosadí nebo prosadí během společného vládnutí, má skutečně smysl."
"Samozřejmě můžeme přemýšlet o tom způsobu a vždycky můžeme přemýšlet o tom, zda je to způsob ústavní nebo neústavní. Tím, že hájím to, že se chtějí dostat k moci, tak také vím, že k moci s sebou táhnou nejrůznější kamarády a přátelé a odměňují je různými 'trafikami' na úkor třeba i různých expertů. To je to negativum, které je s mocí spjato. Jsem i vědoma i těchto aspektů, které jsou u politiky u nás velmi často přítomné. Mnoho z toho jsme viděli nedávno při tzv. noci dlouhých nožů, která probíhala na mnohých ministerstvech. Tam také mnohdy šlo o to, někoho odměnit nějakým postem. Pokud jde o způsob, jakým se dostávají k moci, tak to pak můžeme zvažovat, jakým způsobem probíhá volební kampaň, jakým způsobem se vytvářejí aféry, jakým způsobem dochází k vzájemnému obviňování, zda politici hovoří pravdu nebo otevřeně lžou. To jsou věci, které nás v politice určitě pálí, a pálí mnoho občanů. Na to já vidím jedinou možnou obranu občana: Pokud se rozhoduje jít k volbám a pokud není vysloveně ideově nějakým způsobem zaměřený, tak posuzovat, že budu volit toho, kdo se chová více méně slušně. A to buď v rámci preferované strany tím, že volím kroužkem ono příslušné jméno, nebo volím stranu jinou, která má slušnější chování. Jiným způsobem chování politiků nelze změnit."
Jinými slovy - před volbami se zamyslet, podtrhnout a sečíst.
"Ano."
