Ve hře jsou peníze
V poslední době se u nás hodně hovoří o penězích, a to nejen díky blížící se rozpravě o návrhu státního rozpočtu na příští rok. Ve hře je také několik desítek miliard korun v arbitráži mezi českým státem a japonskou Nomurou. O těchto otázkách jsem si povídal s komentátorem Petrem Holubem z internetového portálu aktuálně.cz.
"Ten spor má samozřejmě velice staré kořeny, až někdy v hlubokých devadesátých letech minulého století. Klíčové tehdy bylo, že vláda počátkem roku 1998 definitivně umožnila Nomuře ovládnou třetí největší banku v zemi Investiční a poštovní banku (IPB), ovšem už dva roky poté zase tuto banku zestátnila a předala ji Československé obchodní bance. Důvody k tomu byly dost dobré - ta banka byla těsně před krachem. Od té doby se ale táhnou velice složité spory, které dostali do rukou jednak politici, jednak právníci. Teď se zdá, že by už v nejbližších letech mohly být nějak rozseknuty. Obě strany se navzájem obviňují, že porušily zákon, a chtějí odškodnění. Zatím nejblíže výsledku je stížnost u arbitráže, kterou podala Nomáda o údajnou ztrátu čtyřiceti miliard korun při zmíněné investici. Ještě to ale není úplně rozhodnuto. Sice v této stížnosti arbitráž do značné míry dala zapravdu Nomuře, ale není rozhodnuto o odškodnění."
"Já si myslím, že do značné míry by to asi dobré řešení bylo. Samozřejmě Česká republika zase žaluje Nomuru o náhradu za další věci. Například docela významná je stížnost na to, že Nomura vyvedla z IPB společnost České pivo, která ovládala mimo jiné Pilsner Urquell, a za deset miliard tuto společnost prodala, ale asi by v tuto chvíli pro všechny zúčastněné by bylo nejlepší, kdyby se na to zapomnělo, protože se dá velice těžko předpovídat, jak to u těch arbitráží skončí. Arbitráž je totiž něco úplně jiného než soud. Tam se nedá odvolávat. Jakmile jednou arbitráž rozhodne, a může to být náhodné, anebo se to může odvíjet od nějakého nešťastného paragrafu ve smlouvách, a už se s tím nedá nic dělat. Takže ta dohoda by byla dobrá. Je pravda, že sociální demokraté do toho nechtěli jít, až teď občanské demokracie v čele s ministrem financí Tlustým se o nějakou dohodu snaží. Věřme, že to někam přivede."
Pokud ve sporu Česka s Nomurou jde o částky v řádu desítek miliard korun, pak u návrhu státního rozpočtu se jedná o stovky miliard. Jen navrhovaný schodek rozpočtu dosahuje téměř jednoho sta miliard korun. Je podle vás takový deficit nezbytný?
"Samozřejmě že nezbytný není a čistě z ekonomického pohledu je zbytečný. To je jisté. Tam je ovšem daleko horší věc než jednorázový deficit, který vznikl především kvůli tomu, že teď byly volby a všechny strany se předháněly v tom, jak co nejvíce naprosto populisticky utrácet. Mnohem horší věc je v tom, že ty předvolební zásahy do rozpočtu mohou mít dlouholeté důsledky. Český rozpočet totiž, jak známo, má ohromné množství mandatorních či pseudomandatorních výdajů. Je to asi 80 procent všech výdajů, které se nedají obejít, a ty neustále stoupají. Mezinárodní instituce včetně Evropské unie po nás požadují, abychom s tím něco udělali, například provedli reformu zdravotnictví či penzí. Právě to jsou obory, které spolykají daleko nejvíce peněz. Dosavadní vlády s tím ale zatím nic nedělaly a bohužel ještě před volbami vymyslely celou řadu speciálních sociálních výdajů ve výši 60 miliard korun. Tyto výdaje by měly platit od 1.ledna příštího roku. Nechává se na příštích vládách, co si s tím počnou.
V diskusích o návrhu státních financí na příští rok se často připomíná vysoký schodek veřejných financí. V této souvislosti se nabízí otázka, v jaké fázi se nachází reforma veřejných financí, která byla už za vlády Vladimíra Špidly označována za nezbytnou?
"Je pravda, že Vladimír Špidla se o nějakou reformu pokusil, například zbrzdil výdaje na penze, a také se snažil škrtit i nějaké další výdaje, a také se pokusil s ministrem financí Bohuslavem Sobotkou zavést nějaký pořádek do sestavování rozpočtu. Tato reforma během dvou let nesla docela dobré výsledky, ale teď se ukazuje, že to byla spíše reforma mělká, že při sestavování rozpočtu je zase stejný nepořádek, výdaje na penze rostou mnohem rychleji než předtím, a že tedy vlastně ta reformu už přestala nést jakékoliv plody a zřejmě by nějaká reforma byla potřeba. My jsme nyní v poněkud nepříznivé situaci pokud jde o reformy, protože jakoukoliv útratu si dnes politici vymyslí, jde ji v podstatě zaplatit z hospodářského růstu. Ale může nám hrozit něco podobného jako Maďarům, kteří také takto dlouho žili, ale teď jim hospodářský růst opadl nečekaně na dvě procenta, a s tím deficitem si vůbec nevědí rady.
Nejen nový ministr financí, ale i někteří ekonomové varují, že stav našich financí oddálí přijetí společné evropské měny v Česku. Sdílíte tyto obavy?
"Já si myslím, že v tuto chvíli už to je hotová věc, že v roce 2010 tady euro nebude. Nakonec na tom nemají zájem obě největší strany. Není to samozřejmě tak ohromná katastrofa, kromě takové menší politické ostudy pro Českou republiku. Pokud by se tady našel schopný politik a schopný finančník, kteří by dohromady ten plán nějak modifikovali, protože je jasné, že ten konvergenční program už těžko budeme dodržovat, s tím plánem spojili už zmíněné reformy penzí a zdravotnictví a dosáhli bychom eura třeba v roce 2012, tak to je vlastně velice dobrý výsledek v té současné krizi."
