Zámky a obrazy Žerotínů
Často chodíme kolem památek a kostelů, aniž tušíme, kdo je postavil a kdo za jejich zdmi žil. My se dnes vydáme po stopách dvou významných rodů - Žerotínů a Šliků. Navštívíme některá místa, kde jejich představitelé žili a prohlédneme si obrazy z jejich rodové galerie, které vypovídají nejen o nich samých, ale i módě v době, ve které žili.
S Žerotíny je spjat zámek ve Velkých Losinách. Ve zdejší obrazárně jsou dva zajímavé svatební portréty a to Anny Marie Šlikové, která se začátkem 30ti leté války provdala za Přemka ze Žerotína. Ten byl vzdělaný a zcestovalý kavalír. Jak uvedla náměstkyně ředitele Národního památkového ústavu Marie Mžyková, pozorného návštěvníka na obrazech zaujme, že tehdejší móda vycházela z portrétu anglické královny Alžběty.
"Je pozoruhodné, že dámy z rodu Žerotínů a jejich příbuzenstva mají podobně jako královna Alžběta zkadeřený účes a vlasy načervenalé barvy. V tomto účesu mají nasazenou čelenku zdobenou drahokamy stejně tak, jako je to u královny. Zajímavá je také móda kavalíra Přemysla ze Žerotína, má tenký dlouhý spletený copánek. Na těchto portrétech je u dam zajímavá ještě náušnice, černý textil, na nějž je nasazená efektní kovová aplika s perlovými přívěsy."
Svatební úbor byl také jiný, než dnes. Nevěstu v bílém zná totiž až 19. století. V roce 1617 měli oba snoubenci tmavé šaty s množstvím ozdob. Šlechtické svatby té doby se konaly většinou v květnu. Zřejmě ono přísloví "v máji na máry", které před svatbou v květnu varovalo, vymysleli lidé až později.
Se jménem Jáchyma Ondřeje Šlika je spojena i jedna pražská památka - kostel sv. Salvátora. Byl totiž vybudován na pozemku zahrady, kterou koupil. Byl velmi bohatý, patřily mu doly v Krušných Horách, ze kterých plynulo velké bohatství Šliků. Byly však zkonfiskovány ve prospěch královského císařského dvora. Hrabě Šlik se pak při stavovském povstání postavil proti moci Habsburků a aktivně se zúčastnil známé pražské defenestrace.
Tedy i Planá je s rodem Šliků spojena. Do dějin zasáhli Žerotínové i v 17. století, i když ne příliš pozitivně. Týká se to opět už vzpomínaných Velkých Losin.
"S tímto rodem souvisely například čarodějnické procesy. Šlo o procesy, které se odehrávaly v 80. letech 17. století a které souvisely s působením vnučky Marie Anny ze Žerotína. Byla to Angelika Sibyla, která připustila rozhoření čarodějnických procesů, při nichž přišlo o život celkem 39 osob."
O čarodějnických procesech ve Velkých Losinách pojednává i kniha Václava Kaplického Kladivo na čarodějnice, podle níž vznikl i slavný film Otakara Vávry.
Portréty jsme naše povídání o rodu Šliků a Žerotínů začínali, portréty i skončíme. Pozoruhodné jsou portréty umírajících Žerotínů. Barokní obrazy už nevychází z anglických, ale z nizozemských vzorů. Na jednom z nich je například hraběnka Alžběta Juliána. Vůbec dámy Žerotínů umíraly v poměrně mladém věku.
"Alžběta Juliána už ve svých 34 letech připravovala svůj konec. Zemřelo jí několik dětí a jejich 4 portréty na katafalku je možné spatřit v Síni mrtvých na zámku Velké Losiny. I Alžběta Juliána je zde zobrazena na úmrtním loži v dominikánském hábitu. Dala připravit poslední vůli, v níž si přála být uložena do hrobu, avšak nikoliv do rodové hrobky Žerotínů, ale do rodové hrobky Oppersdorfů, která se nacházela v Kladsku. Uvádí, a to je dosti zvláštní, že sama není hodna ležet mezi těmito dobrými lidmi, ale přála si být pohřbena pod prahem do předsíně proti hlavnímu oltáři. Na obyčejném kameni měl být uveden nápis: Zde leží darebné tělo velké hříšnice Alžběty Juliány Žerotínové, rozené z Oppersdorfu..... a tak dále."
Na portrétech je zajímavé sledovat i přerod náboženského význání u rodu Žerotínů od protestantů až po generace přísně katolické šlechty. Žerotínové se ovšem nezapsali do dějin pouze svými zámky. Doklady o jejich činech, významu a bohatství poskytují kroniky a zejména archivy. S Žerotíny je spojen i zámek Bludov. Sbírky a část zámku byla není v restituci vrácena potomkům Žerotínů, kteří uvažují o zpřístupnění části zámku.
