Jubilejní výstava

Nedávno uplynulo 115 let od zahájení jubilejní zemské výstavy v roce 1891. Po stopách události, která představuje kulturní i politický milník v české historii, se vydal Otakar Vraný.

Průmyslový palác

Po úspěchu světové výstavy v Paříži v roce 1889 a po nezdaru výstavy vídeňské bylo rozhodnuto o uspořádání tzv. jubilejní výstavy také v českých zemích. Jubilejní proto, že se měla uskutečnit ke kulatému výročí první pražské výstavy. Ta se konala v roce 1791 v areálu Klementina při slavnostní korunovaci císaře Leopolda II.

Jako výstavní prostor přicházelo v úvahu čerstvě dokončené Rudolfinum, ale nakonec padla volba na Královskou oboru. S myšlenkou uspořádat výstavu v oboře přišel sochař Václav Vítězslav Chytrý, který měl ateliér v ulici Nad Královskou oborou, a tento návrh výstavní výbor schválil.

Na tomto místě je zapotřebí dodat, že výstavní výbor byl složen z Čechů i Němců a že Němci pro spory s Čechy výbor brzy opustili. Ve výboru vedle příslušníků české šlechty zasedli například František Křižík nebo vydavatel Jan Otto. Jak říká Magdalena Pokorná z Ústavu českých dějin Filozofické fakulty UK, výstava se stala symbolem úspěchu českého státu: "Jubilejní výstava, to byl obrovský projev sebevědomí emancipujícího se národa. Stala se tak symbolem dosaženého úspěchu. Symbolické také bylo, že v den, kdy se otevírala výstava, byla za účasti nejvyšších zemských představitelů i reprezentantů císařského domu otevírána nová budova Národního muzea na Václavském náměstí. V tentýž den zahajovala činnost Česká akademie věd a umění - právě v budově Národního muzea, pod jehož střechou pak desetiletí sídlila. Akademie vznikla díky daru a angažmá Josefa Hlávky. 15. květen 1891 byl velkým svátkem českého národa a Praha měla proč slavit."

Od Vltavy na Letenský vrch byla postavena lanovka

Areál výstaviště, který navrhl architekt František Thomayer, zabral téměř pětinu Stromovky. Stavbu provázely některé obtíže. Nejprve zatopila prostor výstaviště rozvodněná Vltava a krátce před otevřením začali stávkovat tesaři. Navzdory tomu však byla 15. května 1891 Jubilejní zemská výstava slavnostně zahájena Dvořákovými fanfárami a dlouhými oslavnými projevy.

"Na výstavě největší plochu zaujali živnostníci. Velký průmysl obsadil hlavně strojovnu a některé přilehlé výstavní kouty. Na výstavě byla zastoupena všechna tehdejší průmyslová odvětví kromě výroby automobilů a obráběcích strojů.Vystavovaly se především parní stroje, cukrovarnické stroje, lihovarnické stroje, pivovarnické stroje, Ringhoferova továrna ze Smíchova vystavovala vagony. Na výstavišti byly poprvé všechny tyto stroje k vidění pohromadě."

Jedním z nejrozvinutějších průmyslových odvětví, představených na jubilejní výstavě, bylo cukrovarnictví. Podle Milana Hlavačky šlo o typicky český průmysl, využívající řadu domácích technologií a vynálezů. "Tam byl jen český kapitál, z Čech se cukr exportoval. Druhou novinkou byl elektrotechnický průmysl. Výstava byla řadou elektrotechnických novinek vybavena. Na tom měl největší zásluhu František Křižík, který osvětloval celou výstavu a také zajišťoval dopravu. Instaloval v Praze první tramvaj, která jezdila z Letné na výstaviště. Nejvíc ale návštěvníci čekali na okamžik, až se v 11 hodin spustí Křižíkova světelná fontána, v níž tryskající vodu doprovázelo barevné osvětlení."

Petřínská rozhledna je volnou kopií slavné Eiffelovky

Celá výstava byla ve znamení moderních technologií. Vedle již zmíněné elektrické dráhy byla od Vltavy na Letenský vrch postavena lanovka. Na Petříně byla souběžně s výstavou smontována železná rozhledna, která byla volnou kopií slavné Eiffelovky. Pro návštěvníky výstavy se otevřely nejrůznější atrakce včetně vzduchoplavecké arény, kde bylo možné absolvovat krátký let v upoutaném baloně.

S těmito moderními vymoženostmi kontrastoval historizující styl některých staveb, které projektoval hlavní architekt výstavy Antonín Wiehl. Z jeho dílny pocházela i monumentální vstupní brána výstaviště, která byla v roce 1952 z bezpečnostních důvodů stržena.

O výtvarnou stránku Jubilejní výstavy se postarali umělci generace Národního divadla v čele s Vojtěchem Hynaisem. Obrovskou pozornost vzbudil skanzen České chalupy, který byl modelován jako ukázka české lidové architektury. České chalupy se staly základem další - národopisné - výstavy.

S Jubilejní výstavou zavanul do provinční Prahy mezinárodní duch. Zvláštním vlakem z Vídně se přijel podívat dokonce sám císař František Josef I. Jubilejní výstava trvala plných pět měsíců a navštívilo ji téměř dva a půl milionu návštěvníků. O zhodnocení významu jubilejní výstavy pro další vývoj českého státu jsme na závěr požádali opět historika Milana Hlavačku: "Především šlo akci, kterou uspořádali Češi bez účasti Němců a jejich mentorování. Uvědomili si tím svoji vlastní sílu. První důsledek tedy zněl - bez Němců se obejdeme. Druhý důsledek byl v tom, že této akce se hojně zúčastnila Morava. Ne tím, že by vystavovala - šlo o českou zemskou výstavu - ale tím, že výstavu navštívila. A třetí efekt byl v tom, že v této době se láme česká politika a že z české politické scény v tomto roce - 1891 - mizí staročeši a na jejich místo přicházejí mladočeši. Paradoxem je, že ačkoliv výstavu organizovali staročeské špičky, politicky z ní profitovali mladočeši."