Morávkův razantní styl vystřídá práce dovnitř souboru

Začaly prázdniny a to je v repertoárových divadlech čas zaslouženého odpočinku. Divadelní sezónu zakončil festival Divadlo evropských regionů v Hradci Králové. Zdejší Klicperovo divadlo má už léta pevné místo na mapě českých divadel. Jaká bude jeho nová sezóna?

Proč se vlastně ptáme právě na toto z desítek českých repertoárových divadel? Máme k tomu nějaký zvláštní důvod? Hradecké divadlo má za sebou mimořádně úspěšnou desetiletou éru, kdy je umělecky vedl režisér Vladimír Morávek. A tato etapa skončila. K 1. lednu 2006 Morávka vystřídal režisér Ivo Krobot. Ředitel Klicperova divadla Ladislav Zeman o Morávkově odchodu říká:

"Když se rozhodl, že se vrátí domů a že pomůže postavit na nohy slábnoucí divadlo Husa na provázku, tak jsme přemýšleli, jak to bude dál. Těch deset let, to byl jeden velký ohňostroj, bylo to všechno velmi expresivní, a my jsme naopak potřebovali najít jiné téma, soustředěnější, klidnější, začít třeba víc pracovat s hercem, s jevištní řečí, a vrátit se ke kořenům duchovnějšího divadla. Vyšel nám z toho logicky Ivo Krobot, o kterém si myslíme, že jeho pedagogické schopnosti na mladou část souboru jsou důležité a jeho působení že bude mít smysl."

Přijmout nabízené křeslo po Morávkovi nebylo jednoduché, tvrdí Ivo Krobot.

"Ta výzva byla lákavá, pochopitelně jsem dlouho váhal pro a proti, protože Vladimírovi se podařilo za 11 let působení vytvořit jakousi morávkovskou éru, která se hluboce vryla do českého a myslím že i do evropského divadla. Samozřejmě jsme každý jiný, věkově, vkusem, školením trošku jiní, můj pohled na některé věci je jiný, čili tam pak se budu od Vladimíra jistě lišit."

V čem konkrétně budou ty odlišnosti? Jak to divák pozná?

Jakési návraty k nadechnutí, trošku generační věci, samozřejmě světová klasika zůstane v repertoáru, budu se trošku víc zaměřovat na místní zdroje, žil tady dejme tomu Škvorecký, je to úžasný kraj těch blouznivců našich hor, to je oblast lidové české hry. Samozřejmě pochopitelně bych chtěl taky to, co si myslím, že byla velká Vladimírova zásluha, sledovat dál současnou českou hru."

Právě skončená sezóna byla ve znamení předávání žezla.

"Ta současná sezóna se jmenovala proklatě česká a přivedli jsme na svět sedm premiér sedmi českých autorů v režii sedmi českých režisérů. Byl to například Josef Topol, Václav Havel, Jaroslav Havlíček a jeho Petrolejové lampy..."

"Ten román přesahuje naši běžnou románovou tvorbu a co mě na tom strašně baví, je osud té holky, která přes všechno příkoří jakoby znovu a znovu se zvedá k životu,"

dodává ke slovům Ladislava Zemana režisér Petrolejových lamp Ivan Rajmont. Mimochodem, Rajmont v Hradci hostuje často a může porovnat, jestli se soubor pod vedením Morávka proměnil.

"Tohle je moje pátá inscenace tady, já vlastně ani nevnímám, že ten soubor byl vychovávaný k nějakému expresivnímu divadlu nebo expresivnímu herectví. Ten soubor byl vychovávaný k určitému divadelnímu rozhodnutí, k tomu uvěřit mu a naplnit ho. A to je podstata. Herectví je strašně proměnlivé a flexibilní, herci můžou pracovat s různými režiséry a se mnou pracovali jinak, i když tu Vláďa byl. Takže ten rozdíl není vlastně žádný."

Ivo Krobot pokračuje ve výčtu novinek, které hodlá nastolit:

"Jiné bude malinko to směřování dovnitř souboru, protože se budu snažit postupnými kroky obecně ten soubor víc stmelit. Pracovat s nimi trošku pedagogicky, aby to nebylo tak jednostranné. Trošku to fungovalo jako divadlo jednoho režiséra a ti hosté byli jiní. Já se budu snažit ten program malinko zhustit, aby to bylo pestré v té mnohosti. Budu dávat prostor mladým režisérům. Vladimírův velmi razantní styl v té poslední fázi už byl trochu jednostranný. To není kritika, to je pohled, podepřený i názory diváků a anketami. Tu pestrost bych chtěl... A já, říkám, nejsem člověk odkojený postmodernou, čili já to nebudu všechno rvát na jedno kopyto tohoto estetického názoru. Všechno jsou to samozřejmě hypotetické věci. Může se mi přihodit, že za rok shledám, že jsou s tím velké problémy, nebo že na to nemám sílu, nebo že se mi to nepodařilo, no a pak po čestné prohře můžu odejít. Ale já neberu divadlo jako souboj kontrastních koncepcí, já mám strašnou radost, když se Vladimírovi daří v brně a když se ostatním kolegům daří v jiných divadlech. Je nás málo a bude nás pořád míň a míň..."

Ivo Krobot působil 15 let v Činoherním klubu v Praze, kde mj. uváděl tvorbu Bohumila Hrabala. Právě jeho povídka Jarmilka byla předlohou i jedné z prvních inscenací, které nyní Krobot v Hradci uvedl.

"Pro mě ta Jarmilka byla samozřejmě jakási proklamativní záležitost, protože tím Hrabalem se prostě zabývám 25 let a měl jsem to štěstí, že jsem byl jeho, můžu říct, dobrý kamarád, nejenom u piva, ale i jinak, a v době, kdy nevznikaly a nemohly vznikat české hry, tak jsme se sebezáchovně uchylovali k dramatizacím a speciálně ten Hrabal nás hrozně moc zajímal a zajímá mě doposud."