Náš host: AIDS zatím nevyléčí ani slavný lék Viread, říká profesor Holý
Před deseti lety schválil Americký federální orgán pro léčiva lék Vistide na některé špatně léčitelné virózy spojené s poklesem imunity při AIDS. V letech 2001 a 2002 pak americký úřad schválil léky Viread přímo proti AIDS a Hespera proti žloutence typu B. Ve všech třech případech jde o nejlepší léky na světě v příslušném oboru. A ve všech třech případech vyvinul účinnou látku pro tyto léky patrně nejslavnější český vědec současnosti, profesor Antonín Holý z Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd České republiky.
"Náhoda tady hraje obrovskou roli. Musíte najít náhodou nějakým způsobem účinek látky. Náhodou musíte najít nějakého vhodného partnera, který by se tím dál zabýval, protože to už já dělat nemohu. Pak nastane spousta náhod, které, řekněme, určují směr vývoje toho léku. Náhoda konečně rozhoduje i u schvalovací komise. Ta je složená přece jen z lidí, kteří mají své mouchy, své nálady."
Bylo takovou šťastnou náhodou ve vašem životě například setkání s mladým belgickým lékařem Erikem de Clercqem, dnes předním světovým virologem a profesorem na Katolické univerzitě v Leuvenu?
"Byla to tehdy na symposiu v Göttingenu samozřejmě naprostá náhoda. Sešli jsme se náhodou v určitém časoprostorovém bodu. On přišel s určitým nápadem a já jsem náhodou přišel s určitými látkami, které byly zajímavé. Shodou okolností se stalo, že z prvních šesti látek, které jsem mu poslal na vyzkoušení, byly dvě velice účinné."
A od sedmdesátých let minulého století jste vlastně taková nerozlučná spolupracující dvojice.
"Od roku 1976."
"Pokud máte k dispozici tak jednu miliardu dolarů, tak to bude trvat zhruba ještě 12 - 15 let, což také znamená, že to, co dnes nebudeme dělat, tak za 15 let nebudeme mít! To je hrozná představa, že? Těžko si můžeme představit, co tady za 15 let bude, dnes je tu například ptačí chřipka nebo SARS. Velmi nebezpečné infekce se objevují náhodou a nemáme vůbec tušení, jaké a jestli tady za patnáct let budou nebo nebudou."
Vy máte na svém kontě už asi 60 domácích a zahraničních patentů. Vaší zásluhou jdou do Česka velké peníze, jako poplatky z licencí. Vaší zásluhou prý také Ústav organické chemie a biochemie patří k nejbohatším vědeckým ústavům v republice. Je to tak?
"Já samozřejmě neznám finanční situaci ostatních pracovišť. Myslím ale, že v Akademii věd České republiky tomu tak bude. V akademii jsme ústav, který má nejvíce prostředků a který také kvůli tomu platí nejvyšší daně. To pokládám za naprostou nenormálnost, protože platit daně z výplodů vlastní práce, z prostředků, které by se daly investovat zpátky do vědy, nepovažuji za zcela morální."
Tím jste mě ovšem nahrál na další otázku. Jaké je podle vás jako věhlasného vědce postavení české vědy?
"Myslím, že postavení v Evropě je solidní. Ve světě jsou jistě známé některé oblasti, ve kterých pracuje česká věda. Její postavení zde doma už ale bude trošku slabší. Jak se říká, nikdo není ve své vlasti prorokem. To už tady bylo. My jsme asi známi spíše venku, než u nás doma. Nám se stále hází klacky pod nohy, a to i ze strany Evropské unie. Jde o naprosto hroznou administrativu, přebujelou a zbytečnou. Podle známého pravidla, že poturčenec je horší Turka to tady ještě zdokonalujeme. Teoreticky bychom tady neměli vůbec nic vědeckého dělat. Jenom bychom měli psát žádosti a zprávy."
Co tedy českou vědu trápí v současnosti víc, málo peněz nebo hodně byrokracie?
"Myslím, že to druhé, protože ta administrativa je skutečně zoufalá. Bere nám tolik času, že nejlepší mozky tohoto státu se prostě zabývají papírováním, které za nás nemůže nikdo udělat, protože je příliš odborné na to, abychom ho mohli svěřit někomu, kdo v tom výzkumu sám nedělá."
Vraťme se k některým lékům, kterým jste pomohl na svět, jako je třeba Viread nebo Hespera. Pane profesore, těch léků proti AIDS je více. O Viread se ale říká, že je to světová jednička. Proč? Znamená to, že tento lék může AIDS dokonce vyléčit?
"To bychom od něj asi chtěli příliš. Vyléčit AIDS se zatím nedá žádným lékem. AIDS je možné potlačit a toho člověka nastavit tak, aby už neměl potíže, to znamená, aby nebyl stále nemocný kvůli banálním nemocem. To je asi všechno, co můžeme udělat. Víme, že jde takto člověka udržovat, řekněme, dvacet let. Takový člověk ale může během těch dvaceti let vesele roznášet dál tu infekci, což je také velký problém. Naše látka má tu výhodu, že si virus proti ní těžko vytváří rezistenci, která je jinak u ostatních léků velice běžná. To je jedna věc. Druhou věcí je, že tento lék se podává ve velice dlouhých intervalech. Dává se jedna malá tabletka denně, což je obrovská věc, když uvážíte, kolik jiných tablet musí ti chudáci spolykat."
Pak je tu další váš lék Hespera proti zákeřné žloutence typu B. Někde jsem ale četl, že jste si prý už položil za cíl objevit nějakou účinnou látku dokonce proti žloutence typu C.
"Nevím, kdo tuto zprávu rozšířil. Bylo by to samozřejmě zajímavé. Znamená to ale jenom tolik, že jsme systém testů rozšířili i o tento virus. Neznamená to, že bychom nějak systematicky na žloutenku C hledali nějaký lék. Prostě testujeme. Našli jsme systém, který nám může dát informaci i o citlivosti viru hepatitidy C. Budeme-li nebo nebudeme-li mít úspěch, to zase záleží na velké náhodě."
