Zahradník: Česká republika nemá důvod být považována za druhořadou zemi EU
Prvního května jsme si připomněli 2. výročí vstupu České republiky do Evropské unie. Toto výročí proběhlo téměř bez povšimnutí a média se mu věnovala jen okrajově. Je to v pořádku? A co vlastně uplynulé dva roky Česku přinesly? Na to se ředitele odboru Evropské unie České spořitelny Petra Zahradníka zeptal Zdeněk Vališ.
Pane řediteli, myslíte si, že je důvod k oslavám druhého výročí vstupu do Evropské unie?
"Nejsem si jist, jestli k oslavám, ale určitě ano k připomenutí této události. A to připomenutí by podle mě nemuselo být tragické. Domnívám se, že klady určitě převyšují zápory."
V čem tedy ty klady vidíte?
"Bezesporu největší klad vidím v tom, že po vstupu do Evropské unie našli české podnikatelské subjekty rychle cestu do jiných zemí unie, na jejich trhy. Za ty uplynulé dva roky došlo k tomu, že český export se oživil řádově o 50 procent a čeští vývozci výrazným způsobem přispěli k tomu, že obchodní bilance České republiky se z předchozího hlubokého deficitu stala přebytkovou. Druhý podstatný efekt bych viděl v přílivu přímých zahraničních investic. Není vůbec pochyb o tom, že tito investoři jsou motivováni právě tím, že Česká republika je členskou zemí Evropské unie. A konečně třetí věcí, i když zde už mohou být smíšenější pocity, nicméně jde o výrazný potenciál do budoucna, je otázka možnosti čerpání z fondů Evropské unie."
Právě využívání fondů je často předmětem ostré kritiky. Prý je využíváme snad nejméně ze všech nových členských zemí unie...
"Pokud bychom za bernou minci vzali hodnocení nějakého procesu, který prakticky teprve začíná, tak by to možná mohla být pravda. První možný objektivní pohled na čerpání fondů Evropské unie nastane až v roce 2008, až se tento proces uzavře. Myslím, že jakýkoliv jiný úhel pohledu je předčasný. Samozřejmě, ty země, které zvolily cestu měkkých, krátkodobých projektů, mohou v tomto mezičase vypadat opticky úspěšněji, než ty země, které zvolily cestu tvrdých investičních projektů, jako Česká republika. Ta zvolila cestu investic do dopravní infrastruktury, do rekonstrukcí hmotného majetku. Na tyto projekty zatím nebylo možné čerpat prostředky, bylo možné tyto důkladně propracované projekty předložit a nechat je v unii schválit. Investice takříkajíc do cihel jsou samozřejmě poněkud časově náročnější, než třeba investice do uspořádání například jazykového kursu. Myslím, že jakýkoliv jiný pohled není pohledem objektivním."
Jak pociťují, podle vašeho názoru, vstup do Evropské unie běžní občané? Poslední průzkum ukázal, že většina dotázaných není s unií moc spokojená. Není to důsledek toho, že lidé mohou mít pocit, že Česko je v unii zemí takříkajíc druhé kategorie?
"Mám pocit, že je to spíše problém samotných dotazovaných. České republika skutečně nemá důvod být považována za druhořadou zemi v Evropské unii. Není ji ani co se týká rozhodovacího slova a velikostí už vůbec ne. Myslím, že hodně Čechů velmi podceňuje roli České republiky. Někdo možná i úmyslně říká, že Česká republika je jakási malá země. To vůbec není pravda. Podíváme-li se na velikost země, počet obyvatel a samozřejmě ekonomické charakteristiky země, tak Česká republika rozhodně nepatří mezi malé, spíše mezi střední země Evropské unie. My jsme de facto v té první třetině největších členských zemí unie."Občas ještě zaznívá, že jsme si mohli vyjednat lepší vstupní podmínky. Myslíte si to také?
"Teoreticky určitě ano. To je ale klasický povzdech bojovníka po bitvě. Vždy může být všechno lepší, než je. Vyjednání podmínek členství v Evropské unii byl mimořádně komplikovaný proces proto, že těch podmínek byl strašlivě moc. Těch podmínek nebo úhlů pohledu byly tisíce. To je jedna věc. Druhou podstatnou věcí ovšem je to, že to nebyly naše podmínky. Byly to kompromisní podmínky vůči těm zemím, které již v té době v unii byly. Mám pocit, že v drtivé většině ty vstupní podmínky žádným negativním způsobem neovlivnily efektivnost našeho členství. Navíc v současné době je možné řadu těch vstupních nebo vyjednaných podmínek změnit, protože už můžeme tuto věc ovlivnit zevnitř Evropské unie. Stěžování si na vstupní podmínky je už možná trochu vyčichlé. Pokud si na vstupní podmínky v některých případech stěžujeme, máme velkou šanci to napravit zevnitř, daný problém otevřít, případně znovu rozjednat."