Náš host: Rudolf Zahradník: Byl jsem patrně v mládí ne úplně špatný chemik

Našim dnešním hostem je profesor Rudolf Zahradník, světová autorita v oboru kvantové chemie. V letech 1993-2001 stál v čele Akademie věd České republiky, dnes je jejím čestným předsedou. I ve svých 78 letech je stále činným vědeckým pracovníkem Ústavu fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského a profesorem University Karlovy. Stěny jeho pracovny jsou pokryty diplomy čestných doktorátů prestižních zahraničních univerzit, medailí, cen a doklady o členství v mezinárodních vědeckých organizacích. Zeptal jsem se profesora Zahradníka, kdy si myslí, že se začal dostávat do povědomí světové vědecké veřejnosti.

Rudolf Zahradník, foto: Autor

"Především musím zmínit svého vzácného, bohužel už zesnulého kolegu Jaroslava Pouteckého. Odešel vloni v srpnu. To byl brilantní teoretický fyzik. Pro náš začátek bylo báječné právě to, že on byl naprosto silný ve fyzice. Já jsem byl patrně v mládí ne úplně špatný chemik. On s chutí poslouchal moje chemické řeči a já jsem dychtivě poslouchal jeho výkladu o maticích a o řešení Schredingerovy rovnice. Dali jsme se do toho. Naštěstí v druhé polovině padesátých let jsme měli k dispozici metody, které dovolily využívat tak primitivních výpočetních možností, jaké byly reprezentovány děrnoštítkovými stroji, které zůstaly v Praze po předválečné IBM zhruba z roku 1937. A tato primitivní zařízení, díky metodám, které jsme měly k dispozici, dokázala zabrousit velmi účinným způsobem do oblasti spektroskopie a do oblasti chemické reaktivity - to jsou dva velmi významné obory na pomezí fyziky a chemie. Protože jsme byli mladí a trochu zpupní, tak jsme první práce poslali rovnou do vznešených časopisů, do Transactions of the Faraday Society ve Velké Británii, do Spojených států, do Journal of Chemical Physics a do Francie do fyzikálně chemického žurnálu. "

"A tím se ustavil velmi rychlý kontakt s partnery ve světě. Víte, my jsme tenkrát na jedné straně - celý ten žertovně nazývaný ´tábor míru´ - byli pokládáni za něco v mnoha směrech inferiorního, což víme, že tak bylo. Současně ale také za něco v jistém slova smyslu dráždivě tajemného. Když se najednou ukázalo, že z oblasti za železnou oponou, z Prahy, nějací dva tři čtyři chlapi dokáží poslat do velice vznešených časopisů práce, které jsou přijaty a mají dobrou odezvu, bylo to něco ohromného. Hned nás zvali. Brzy samozřejmě pochopili, že my nebudeme vyjíždět tak, jak nás oni zvou. My ale měli tenkrát v Akademii možnost zvát hosty sem. Takže už na začátku šedesátých let přijížděli králové a vladaři kvantové chemie britské, francouzské, italské, americké. A tak se ustavil pěkný kontakt. Druhou moc fajn věcí bylo to, že naše práce dělali opravdový fyzik a opravdový chemik. To ve světě nebylo často splněno. Buď na práci dělal sám chemik a bylo to trochu udýchané po stránce teoretické. Nebo byl u toho sám fyzik a bylo to udýchané po stránce chemické. To, že jsme byli dohromady, to byl patrně ten největší náš vklad."