Matematika, fyzika nebo chemie se u nás učí špatně, chce to víc experimentovat
Květoslava Stejskalová je jednou z nejznámějších popularizátorek chemie v Česku. Pořádá workshopy pro učitele a profesory chemie, natáčí popularizační videa. Pomáhá studentům zapojit se do výzkumu.
Květoslava Stejskalová pracuje v Ústavu fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského Akademie věd ČR. Kromě toho propaguje činnost vědců svého ústavu. Systematicky se věnuje vzdělávání a popularizaci vědy. RPI poskytla následující rozhovor.
Lákala vás věda už od mládí?
Lákala, ale z pohledu té didaktiky. Nejprve jsem jako žákyně na základní škole, pak jako studentka na střední škole na gymnáziu v Trutnově dělala olympiády a středoškolské odborné práce, kdy máte nějaké téma, chodíte přírodou a mapujete nějaký ten problém. Takže to už jsem tenkrát dělala a stále to vypadalo, že budu studovat pedagogiku - chemii, matematiku. Ve čtvrtém ročníku na gymnáziu jsem se úplně zbláznila a jela jsem do Prahy na Vysokou školu chemicko-technologickou na den otevřených dveří a tam mě zaujal obor procesy a zařízení chemických a potravinářských výrob. Na ten jsem se přihlásila a ten jsem začala studovat. Takže to byla čistá chemie, kterou jsem vystudovala a potom jsem šla pracovat do výzkumu do Ústavu fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského, kde jsem dodnes a ta chemie mě hrozně baví. Ale zároveň jsem si splnila i sen o vzdělávání, mám za sebou různé programy se studenty a žáky, které vzdělávám v té chemii.
Nechci říct, že jste výjimkou, ale přece jenom, řekla bych, že převažují studenti, pro které matematika, fyzika nebo chemie jsou tak trošku strašák. Proč?
Jak chceme, aby to studenty bavilo, když si na nic nemůžu sáhnout?
Proč? To je dobrá otázka a existuje na ní docela jednoduchá odpověď. Protože se tyto předměty docela špatně vyučují. Když si třeba vezmete umění nebo sport, tak když chcete být v něčem dobří, tak to musíte dělat prakticky. Nesedíte a nedíváte se na televizi, jak Jágr hraje hokej, ale jezdíte na těch bruslích. V chemii, ve fyzice, v matematice, v biologii se nedělají pokusy, hodiny nejsou opravdu pestré tím experimentováním. Je to hodně o té teorii.
Ten náš program je o workshopech, o experimentování v laboratoři. Samozřejmě, když ti studenti přijdou, tak jim ty teoretické věci vysvětlím. Ale pak začneme experimentovat a při těch experimentech vysvětluji další věci, jak přesně se ta věc zrodila a teď najednou nevíme, jak to funguje. A já to vysvětlím, napíšu tu rovnici. Pak za mnou chodí studenti a říkají, víte, kdybychom se to učili takto ve škole, tak by nás to opravdu bavilo. To bylo skvělý.
Vy se snažíte vědu popularizovat, natáčíte i videa na YouTube. Jak velký je zájem o vaše přednášky a proč jste se rozhodla právě pro takovouto cestu propagace?
Tudy vede cesta, vrátit experimenty do výuky.
Protože vím, že přírodní vědy jsou strašně důležité. Svět, která je kolem nás, má problémy, do kterých jsme ho dostali bohužel zase my lidé, tak když je musíme řešit, tak musíme být přírodovědci a technici. Ty problémy, co země má, humanitní vědy nevyřeší.
A když jsem se rozhodla, že budu dělat vědu, tak ty přírodní vědy jsou krásné a jsou krásné v tom, že tam přesně vidíte, co se děje a můžete to tím svým počínáním ovlivňovat.
O jaké obory je ze strany studentů největší zájem?
Hodně to jsou medicínské obory. Takže biochemie, vývoj nových léků. To je dáno tím, že třeba za profesorem Antonínem Holým, který pracoval v Akademii věd v Ústavu organické chemie a biochemie, stojí spousta léků, které pomohly vyřešit řadu ošklivých nemocí. Takže to mladé lidi láká. Potom, když budu hovořit jenom o té chemii, tak i syntéza nových látek, dneska nových materiálů, nanomateriálů, které se uplatní v řadě technologií, ať už v energetice, elektronice, v technologiích přeměny oxidu uhličitého na nové látky. A toto jsou všechno ty nové obory. A to je láká. Ale je to těžké studium, takže oni musí zvládnout klasickou základní chemii na střední škole, aby vůbec věděli, o co tam jde, jak vypadá jádro, proč zrovna vypadá tak, jak vypadá, jak vypadají elektrony, protože od toho se chemie odvíjí. A potom, když ty znalosti jsou slušné, tak na to zase budou navazovat dalšími znalostmi už z těch nových oborů, ale musí chemie na té střední škole a už i na té základní škole být slušná, experimentální, aby to děti a žáky bavilo a nějakým směrem je to nasměrovalo.
Jak jsem se dočetla, tak vy pomáháte středoškolským a vysokoškolským studentům se zapojovat do odborné práce ve vědě a výzkumu. Daří se to a jsou tomu ti starší zkušení vědci otevření?
U nás máme krásný model, protože právě jsou tam středoškolští studenti, kteří přišli na různé naše programy, ať už to jsou letní školy nebo celoroční programy stáží. A pak jdou samozřejmě studovat vysokou školu a velice často si vybírají vysoké školy přírodovědného směru, kde ta chemie je, je tam fyzika, ať už ji studují v Praze nebo na Moravě a potom tedy začínají spolupracovat jako bakaláři. A to už je skvělé, protože to už je vysokoškolsky vzdělaný člověk, který má k praxi blízko. Takže máme kolegy, kteří mají ty bakaláře, potom magistry. Pak ti studenti dost často také dělají u nás doktorandské studium a pak je potřeba, aby vyjeli ven do zahraničí, protože si musí tu vědu osahat a očichat někde jinde. Pak se snažíme, aby se vraceli a pracovali třeba v těch našich týmech, anebo když přijdou někam jinam, do jiného týmu, tak je to taky velký úspěch, protože u nás dostali ten základ. Ale daří se to, a jsme do toho zapojeni všichni v ústavu a řada vědců ať už mladších nebo straších se podílí na vzdělávání studentů.
Dnešní svět je globálně propojený. Nakolik jsou naše vědecké ústavy propojeny i se zahraničím?
Hodně. Máme tady jednak tedy naši Grantovou agenturu, kdy soutěžíme o projekty GAČR už v základním výzkumu nebo v aplikovaném výzkumu, ale potom jsou tady projekty přes ministerstvo školství, které jsou spojené s Evropou nebo i jiné grantové soutěže, evropské projekty, kam hlásíme a píšeme svoje návrhy nebo kolegové návrhy svých projektů a potom ta spolupráce probíhá v těch mezinárodních týmech. Takže jsme součástí mezinárodního týmu. Angličtina u nás v ústavu zaznívá podstatně více než čeština písemně i ústně, protože jsme i mezinárodní pracoviště.
