Členové rodu Lintymerů se setkali po 350 letech
Pátrali jste někdy po svých předcích? Je to běh na dlouhou trať, vyžaduje neuvěřitelnou trpělivost a zápal pro věc. Zjistit, jaké měl předky, se rozhodl Pavel Lintymer a pátral po nich 18 let. O svém rodu vydal i knihu a na jejím křtu se nyní, po 350 letech členové rodu poprvé sešli.
Jak říká Pavel Lintymer, každý člověk si v životě položí otázku: odkud přichází, čím je a kam jde. A nejlepší odpověď mohou poskytnout jeho předkové. Proto se vydal pátrat po starých matrikách a kronikách obcí. Jak zjistil, jednou jsou zde Lintymerové psáni s měkkým "i", podruhé s tvrdým. Až v 19. století se začali psát jednotně.
"Ta změna v našem výseku rodu na "y" vznikla v roce 1851. Já se domnívám, že farář popil mešního vína více nežli bylo třeba, mrsknul tam "y" a od té doby jsme takto nazýváni."
Do kterého roku jste vypátral váš rodokmen? Kdo je nejstarší předek?
"Nejstarší je předkyně. Já jsem promatriarchálně založený člověk, tak je to žena. Je to manželka zatím nejstaršího Lintimera, kterého jsem nalezl, jmenovala se Anna Demlová. U té jsem nalezl rodný list, který je z roku 1688. Co se týče další linie mužské, tak první zpráva je ze Zbečňanské kroniky z července roku 1705, kdy se ženil Jan Adam Lintimer právě s tou vzpomínanou paní Demlovou. Mimochodem měli 16 dětí, dvakrát dvojčata. To byla řádná rodina."
Rozvětvená rodina to tedy byla už na začátku 18. století, natož dnes. Pavel Lintymer si pochvaluje spolupráci se Státním archivem, kde se vyplní badatelský list a člověk může nerušeně bádat. Horší je situace na matrikách městských úřadů, kde kvůli ochraně údajů moc informací poskytovat nechtějí.
"Musím vám říct, že je horší sehnat současné příbuzné, nežli starší předky. Vycházel jsem z telefonních seznamů, objížděl jsem je, občas mi něco naznačili poštovní doručovatelé. Ale vpodstatě jsme se po 350 letech celá rodina poprvé sešli. Bylo tam 58 lidí."
Jak se na sebe tvářili jednotliví představitelé rodu? Viděli se poprvé v životě.
"Docela pěkně zírali. Já jsem měl štěstí, jak jsem objížděl ty rodiny, že jsem asi polovinu z nich znal, ale druhá polovička mi byla také dosud utajena. Takže jsem je také viděl poprvé v životě. Ale myslím si, že ostych velice brzy zmizel. Byla představována rodina po rodině."
Část rodu se dostala i do USA. Žil zde například lékař Steve Lintimer. Badateli odpověděla i jedna vzdálená příbuzná, jejíž rodová větev se do Ameriky dostala s kladenským rodákem Čermákem, který se později stal starostou Chicaga. A jak si rodiny vedly v průběhu staletí? Jak říká Pavel Lintymer, některé dobře, jiné ne. Dokonce nalezl zápis v matrice, že zemřela žebračka, bývalá mlynářka Lintimerová.
"Přes sto let naši byli mlynáři u Bratronic. Přišli sem zřejmě při třicetileté válce jako žoldnéři. V jedné rodinné větvi se tradovalo, že jsme přišli z Anglie z Cornwallu, což je logické, protože tam se mydlili mezi sebou protestanci s katolíky. Katolíci museli jít pryč, tak hledali, kde jsou krásné dámy, což nalezli třeba v Evropě. A nebo sem mí předci přišli, jak říká druhá větev, se švédskými vojsky, ale švédský základ to jméno rozhodně nemá. Já jsem byl na Akademii věd, takže spíš by to mohlo být Dánsko. Tam bývá časté jméno Lindt, tam je určitá pravděpodobnost. V Anglii jsou zase častá jména Lintimer, Mortimer a podobně. Takže si spíš myslím, že to bylo z anglické oblasti."
Pátrání Pavla Lintymera pokračuje dál a bude zajímavé sledovat, jestli se členové rodu, po svém prvním setkání po 350 letech začnou navštěvovat a zda setkání zopakují.
