Problém genealogů? Migrace a komolení jména. Příkladem je nepolapitelný Hübner
Špatně slyšící úředník, který zkomolí vaše jméno, které si pak žije vlastním životem. Pro geneaology noční můra. Dalším úskalím genealogického bádání je migrace. Nejen pátrání po lidech, kteří odešli za oceán, ale problém způsobují i železničáři, vojáci a státní úředníci. A také prokuristé ve velkých firmách, jak zjistil genealog Stefan Scholz. Říká mu nepolapitelný Hübner.
Vy jste ho nazval 'nepolapitelným Hübnerem'. Polapil jste ho nakonec nebo ne?
"To byl genealogický průzkum na zakázku. V Německu je to tak, že pokud zemře člověk bez dětí a bez sourozenců a zanechá velké dědictví, tady to bylo 800 tisíc euro, tak soud nařídí genealogický průzkum třetího řádu. Zakázka byla zjistit, jestli bylo více dětí. Kvůli té obrovské mobilitě toho dědečka prokuristy, který každých šest měsíců měnil místo pobytu po celé střední Evropě, to nebylo možné zjistit. Asi by to šlo, ale já jsem poslal zprávu, že bychom potřebovali tisíce pracovních hodin. Jenom ve Vídni bychom museli ve dvaceti farních obvodech projít všechny matriční knihy. Museli bychom do Rumunska, Maďarska, Chorvatska. I když se jednalo o 800 tisíc euro, tak soud řekl, že je to ekonomicky neúnosné. Nevím, jestli znáte tu povídku Jaroslava Haška Dědictví pana Šafránka. Ten zanechal 50 krejcarů a úředník dělal na vlastní pěst genealogický průzkum. Stál stokrát víc než dědictví. Hašek si z toho dělal legraci, ve skutečnosti to soud nikdy nedovolí."
Na nás se obrací Češi, kteří chtějí pátrat po svých příbuzných v Americe nebo naopak krajané, kteří chtějí pátrat po svých předcích v Česku. Co by měli dělat?
"Existuje závazná metodika pro všechny genealogy. Abyste si ušetřili čas, který byste trávili v archivech, tak musíte odchytit všechny nejstarší rodinné příslušníky a vyzpovídat je. Musíte počítat s mnoha nepřesnostmi, ale je to nezbytný první krok. Je třeba si to nahrávat nebo napsat. Druhá fáze je, podívat se, co se ve vaší širší rodině strýců a tetiček zachovalo za písemnosti, pozůstalosti, co se všude válí na půdách. Samozřejmě jsou výjimečné případy, třeba lidé, kteří přežili koncentrační tábor. Ale i oni mohli mít příbuzné, kteří přežili. A ti mají nějaké písemné soukromé archivy. To je první krok, který spousta lidí zanedbá, protože rodina je třeba rozhádaná s tímto dědečkem, s touto tetičkou. Tak se musí usmířit. Pokud tuhle fázi přeskočíte, tak průzkum v archivu bude strašně náročný a velmi rychle vás to bude frustrovat, narazíte na nějaký strop, protože máte tento handicap. Když jsem na Jesenicku hledal toho nepolapitelného Hübnera, tak jsme našel zaniklou sudetoněmeckou vesnici Černá Voda. Vesnice sice zanikla, ale matriční kniha křtů se zachovala. Protože to byla malá vesnice, tak byla vedená od Napoleonských válek, až do roku 1945 a ještě tam zbyly prázdné stránky. Byly tu vložené překlady rodných listů ze Spojených států. Tam fungovala jedna věc, která mi vyrazila dech. Komunity, které se tvořily ve Spojených státech, byly tak silné a soudržné, že jejich farář, když se narodily děti, poslal kopii z USA do Rakouska-Uherska a farář v Černé Vodě to založil do knihy narozených. To bych vůbec nepodcenil. Myslím, že to nebyl ojedinělý jev, ale spíše běžná praxe. Běžte se nejdřív podívat do českých archivů, odkud ti lidé pocházeli."
Pomůže při genealogickém pátrání digitalizace matrik?
Co když lidé znají jméno dědečka, vědí, že do USA přijel kolem roku 1910, neznají jméno lodi, nevědí, kde vystoupil?
"Musí sledovat stopy. Nejdřív zjistit, do kterého přístavu se dostal. To může být v rejstříku domovských listů. Další věcí jsou přihlašovací lístky. Byly to takové kartičky formátu A5 za každého občana. To se psalo už za Rakouska - Uherska, myslím od 80. let 19. století. To je úžasná věc. Na přední straně máte předtištěný formulář - jestli má děti, kde bydlí, vyznání, povolání a tak dále. Často se na zadní straně zaznamená předchozí bydliště, což je úžasný zdroj. Pokud člověk z toho místa bydliště odejde, tak by úředník měl zaznamenat kam. Pokud odejde do zahraničí, tak tam mohl pečlivý úředník zapsat - odešel do Německa - Hamburk nebo Kiel. Pak sledujete cestu dál. I na Titanicu byly seznamy cestujících. Tyhle věci se mohly v archivech zachovat."
Jaké obory se snoubí v genealogii, když pátrám po předcích. Některé staré zápisy jsou psané tím středověkým písmem, což většina lidí není schopna přečíst. Co musím využít?
"Jsou to tři vědní disciplíny. První je znalost tří jazyků - latiny, němčiny a češtiny. Nestačí vám moderní spisovná němčina. V německy mluvícím prostoru se mluvilo i psalo v dialektech. Druhá je paleografická znalost, která se věnuje vývoji písma. V zápisech se používá například novogotická kruzíva. Jsou ještě další typy písma, které jsou lépe čitelné, například tzv. kanzleischrift a pak humanistické písmo, které používáme my. Jednou jsem měl v ruce gruntovní knihu, která byla psaná v latině, v němčině a v češtině v 17. století. Tam i čeština byla psaná v německém kurentu, té novogotické kurzívě. To je velmi náročné. A pak je nutná znalost správních dějin. Když pátráte v regionu, ve kterém máte předky, tak musíte vědět, jak byl organizován. Jak po světské správě, tak po církevní. Jinak budete bloudit a nebudete vědět, ve kterých archivech najdete ty své matriky narozených, oddaných a zemřelých."
