Ústeckoorlické betlémy
Desítky atraktivních betlémů z Ústí nad Orlicí, jehož okolí bylo centrem této tvorby už od konce 18. století, si můžeme prohlédnout na překrásné výstavě ve Středočeském muzeu v Roztokách u Prahy. Co je typické pro betlémy z oblasti Ústeckoorlicka, nám řekla autorka výstavy Ivana Kubečková:
"Pro betlemářství v Ústí nad Orlicí je charakteristické sestavování někdy i velmi rozměrných betlémů z plochých figurek, které jsou malovány někdy temperou, někdy kvašem na lepence a opatřovány ze zadní strany dřevěnou štěpinou, která slouží k zapíchnutí figurky do vhodně připraveného podkladu. Tím podkladovým materiálem v minulosti, to znamená v 19. a v první polovině 20. století, byla dřevěná konstrukce, která byla vytvarována, vymodelována za použití různých košíků, ošatek, bedniček a překrytá odpadním materiálem, který vznikal při zpracování lnu. Říká se tomu 'babina'. Povrch byl potom ještě doplněn vystláním dobře nasušeným, dobře ošetřeným mechem, který musel zůstat v přirozeně zelené, příjemné barvě. Figurky se potom uspořádávaly s velkou pravidelností každoročně do scenérií, kdy uprostřed betléma byl umístěn chlév se svatou rodinou, na pravé straně bylo umísťováno město, na levé straně vesnice. Téměř nikdy nemohlo dojít k tomu, že by se vzájemně ty dvě strany prohodily. Prostě to byla nepsaná zákonitost ústeckoorlického betlemářství. Betlém je stupňovitý, ne v nějakých nepříjemných ostrých schodech, ale je stupňovitý svažitě, aby evokoval přírodní scenérie v oblastí Ústí nad Orlicí, která leží v Orlických horách. Samotný vrchol betlému je doplněn malpásem papíru, na kterém je malovaná iluzorní krajina, takový závěrečný horizont s nebem, s mraky. Tomu se říká 'dálina'. Přední, spodní okraj betlému opět lemuje užší pás papíru, který je zdoben spíše jen ornamentálně. Jsou na něm různé květy, festony, až grafické prvky, a tomu se říká 'okolek'."
Některé ty betlémy jsou poměrně rozměrné. Kde byly umísťovány v příbytcích jejich autorů?
"Ty betlémy jsou skutečně rozměrné. Některé dosahovaly úctyhodných šesti, ba osmi až dvanácti metrů. Taková nejběžnější velikost jsou tři metry do šířky. V místnostech byly umísťovány zpravidla nad postele, kdy právě tou dřevěnou konstrukcí, kterou jsem zmiňovala před chvíli, byla překrytá čela postelí. Přes ně se potom na konstrukce navrstvila, do ní se zapichovaly jednotlivé figurky a sestavil se betlém. V reálu to tedy znamenalo, že v tom předvánočním čase se život rodiny, pokud žila v chudších, stísněnějších poměrech a měla k dispozici třeba jenom světnici, jednu či maximálně dvě místnosti, podřizoval v podstatě tomu betlému, protože když ten betlém byl umístěn přes čela postelí, tak se oni museli schýlit a vlastně zalézali spát pod ten betlém. Když se tradiční uspořádání interiéru změnilo a přizpůsobovalo se daleko více městskému stylu, tak se ty betlémy umísťovaly třeba přes skříně, někdy obíhaly po obvodu místnosti a byly i před dva rohy. To byly právě ty betlémy od šesti do dvanácti metrů."
I když tyto vystavené betlémy pocházejí z 19. století, jejich barevnost opravdu fascinuje. Jak si jejich autoři vytvářeli barvy?
"Betlemáři si připravovali barvy sami. A to tak, že se barevné pigmenty, hlinky, třely na třecím kameni, docílily se příslušné jemnosti až do práškové barvy, která se potom spojila a nějakým pojidlem. V případě těch ústeckoorlických betlému to bylo buďto klihová voda nebo arabská guma. Ta vytvořila barvu velmi přilnavou k podkladovému materiálu, kterým byl vrstvený papír, neboli lepenka, a vykazoval poměrně značnou barevnou stálost. Ty barvy byly velmi kvalitní, protože ta barevnost je taková svěží, živá a celkově ty ústeckoorlické betlémy působí vlastně velice veselým dojmem."
Vystavované exponáty z oblasti Ústí nad Orlicí dokumentují, a doktorka Ivana Kubečková to potvrzuje, že betlémy nebyly tvořeny pouze pro období Vánoc.
"Jednoznačně byly betlémy zejména tvořeny pro vánoční období. A když se řekne betlém, tak dnešnímu člověku se nevynoří jiná myšlenka než vánoční. Ale pochopitelně betlemářství rozlišuje varianty betlémů, někdy se zaměňují a vzájemně prolínají, zejména varianta vánoční a varianta tříkrálová. V Ústí nad Orlicí ale nikoliv. Tam se velmi striktně do dnešní doby dodržuje stavění betlémů vánočních a betlémů, které se promění ve variantu tříkrálovou. K té změně dojde tak, že se v předvečer svátku Tří králů nahradí svatá rodina s Ježíškem ležícím v jesličkách sedící postavou Panny Marie s Ježíškem na klíně, a postavičky, které přinášejí dárky Ježíškovi, takové ty lidové postavičky, kterým se v českém betlemářství říká 'darovníci' nebo 'daráci', se odsunou do pozadí nebo se zcela vyjmou, a jejich místo zaujme tříkrálový průvod, v popředí s postavami králů. Další variantou betlémů je ještě varianta hromniční a varianta postní. Hromniční betlém se váže k období počátku února, kdy je svátek Hromnice. Primárně ale nese sdělení o očišťování Panny Marie nebo obětování Páně. Tento betlém již nemá vůbec nic společného s variantami předchozími, tedy vánoční a tříkrálovou. Poslední variantou ústeckoorlického betlemářství je varianta postního betlému, který představuje zatýkání Krista. Je to scéna, kdy Kristus se modlí a rozjímá v Gecemanské zahradě a přilétá k němu anděl, aby mu předal kalich hořkosti. V popředí jsou spodobněny figury farizeů, zákoníků, postavy židovských lidiček. Tento betlém je velmi zvláštní, v dnešní době se běžně v domácnostech již vůbec nevyskytuje," říká autorka výstavy betlémů ve Středočeském muzeu v Roztokách u Prahy Ivana Kubečková.
