Co všechno patří k prvorepublikovému četnictvu?

Historické obzory nás zavedou do první republiky. Tentokrát ovšem ne mezi politiky, ale netradičně mezi četnictvo a policii. Martina Lustigová ve Znojmě objevila sběratele Františka Šmákala, který shromažďuje všechno, co se týká policie nebo četnictva. Nevedou ho k tomu finanční důvody, ale zájem o historii policejních složek. Sám je totiž aktivním policistou. V rubrice Martiny Lustigové se například dozvíte, že prvorepublikový četník se musel neustále vzdělávat a dokonce si musel nechat odsouhlasit nevěstu.

František Šmákal začal sbírat v roce 1992 materiál, který se týkal policejních složek v celosvětovém měřítku. Tato sbírka ale byla příliš rozsáhlá, nevešla se do bytu, a tak ji před pěti lety omezil na českou produkci: "Časem člověk dospěl k tomu, že české věci mizí a je škoda, aby se to rozprodalo do světa nebo aby tyto věci skončily někde v kontejneru. Tak jsem se přeorientoval, svět jsem dal z domu, protože to není kam dávat, a začal jsem sbírat české věci. A má to svoje kouzlo."

Snadno se řekne "začal jsem sbírat", ale jak tyto různé věci sháníte? Těžko si dovedeme představit, jak sehnat například prvorepublikovou uniformu... "Dá se to sehnat, protože těchto věcí je ještě poměrně dost po půdách, po sklepích, po starých skříních... Jenže kolikrát lidi nevědí, že to má nějakou dokumentační hodnotu. Zemře dědeček, který byl četník, vezme se to a hodí do kontejneru. Oni nepochopí, že by někdo měl zájem o kus papíru, o kus uniformy... Toto jsou třeba krásné uniformy, ale některé uniformy jsou zdevastované různými moly. Ale i ty pro mě mají cenu," předvádí František Šmákal jednu ze svých parádních uniforem, které právě vystavuje v Jihomoravském muzeu ve Znojmě. I poškozená uniforma se totiž dá opravit. A není bez zajímavosti, že i ty nejobyčejnější četnické uniformy bývaly vyrobeny velmi precizně. Květoslava Poláková z muzea dodává: "Proto jsme tu výstavu také dělali, aby ti návštěvníci, kteří k nám přijdou, viděli, že tento materiál se dá krásně uložit, vystavovat a bude zachovaný pro další generace. Protože jak už řekl pan Šmákal, lidi z neznalosti vyvezou na skládky věci, které mají nesmírnou historickou hodnotu."

Za zajímavými předměty může sběratel také vycestovat. Jak František Šmákal upozorňuje, řadu věcí, které se týkají četnictva, je možné najít v příhraničních oblastech Rakouska nebo Německa: "Tam bylo po válce odsunuto hodně lidí a ti mají hodně zachovaných dokumentů. Tady se to většinou vyhazovalo. U nás nikdo není hrdý na to, když má příbuzného u policejní složky. Ale třeba ti odsunutí si to pořád uchovávají jako vzpomínku na svou bývalou vlast." Narozdíl od Čechů, kteří se za příbuzného v uniformě mnohdy stydí. Dá se říct, že se sběratelé v České republice nebo dokonce ve střední Evropě znají? "V rámci republiky se tak z osmdesáti procent známe. Ale v rámci světa o českou problematiku nikdo zájem nemá. Třeba Američané mají zájem konkrétně o moderní historii policie, ale bohužel současná policie nemá tak kvalitní materiál, abychom byli třeba jako Američani, kde má každé město svoje nášivky nebo odznaky. U nás se to bohužel zanedbává. Uniforma je fádní a bez těchto doplňků. Světu nemáme co nabízet."

K četnictvu a policii samozřejmě nepatří jenom uniformy, i když na ty byli četníci ve své době obzvláště hrdí. František Šmákal sbírá i šavle, odznaky, přílby, výložky jednotlivých hodností nebo pouta. K četníkům - a to vás možná překvapí - ale patří také například literatura. "Četníci se museli pořád vzdělávat. Psali i domácí úkoly. Třeba dostali zadání situace, že se stala nějaká nehoda a doma pak museli namalovat plánek a pak předvést, jestli to dobře pochopili a zpracovali. Psali i slohové práce. Museli se umět vyjadřovat, museli krasopisně psát. O tom všem má pan Šmákal dokumenty," vysvětluje Květoslava Poláková.

Četník se musel neustále vzdělávat. Musel znát historii, zeměpis, geologii nebo například botaniku. Četníci totiž museli být na určité úrovni. "K četnictvu nebo k policii nebyl vybrán každý. Člověk byl čekatelem a oni mu to třeba několik let zamítali. Několik let trvalo, než se k četnictvu nebo policii dostal. Pak musel projít dost složitým vzděláním a mít profesní postup. Mám třeba náčrtek, který je červeně podepsán velitelem stanice, a je na něm rozkaz, že díky tomu, že vzorně vykonával svěřené úkoly, tak se četníkovi povinnosti snižují a nemusí odevzdávat úkoly každý měsíc, ale každý třetí měsíc. Byli za to dost peskovaní. Dneska je to díky počítačům o hodně zjednodušené, ale už není ta štábní kultura." Zájemce nastoupil k četnictvu nejdříve na zkušební dobu. Pak musel projít předepsaným vzděláním ve speciálních školách. Každý měsíc byli četníci navíc zkoušeni velitelem okrsku - celé oddělení nastoupilo a velitel je zkoušel například z různých předpisů.

Další zajímavost doplňuje Květoslava Poláková: "Když se chtěl četník ženit, musel své nadřízené informovat o své nastávající - například o tom, jak je na tom finančně, aby u něj nedošlo k finanční újmě, nebo aby se nějak nekompromitoval. Aby si zkrátka držel svoji úroveň, která mu patřila." A mohl četníkovi sňatek někdo zakázat? "Mám i dokumenty, kde je přímo psáno, jestli se sňatek povoluje nebo nepovoluje. Takže četník si mohl vybrat: buď si vezme ženu svých snů nebo má smůlu a nebude sloužit. Nebylo to u nich tak jednoduché," vysvětluje František Šmákal. A Květoslava Poláková ho doplňuje s rodinnou historkou: "Já dávám k dobru, že manželův dědeček také sloužil u četníků. Babička měla tři děti a když šli na nákup, měla babička kolem sebe ty tři děti a nákup, ale děda šel vyrovnaný se šavlí. Prostě předpisy mu nedovolovaly, aby babičce pomohl. Takovou vážnost za první republiky ta uniforma měla."

Četník byl prostě za první republiky osobnost. A jak se měl chovat? To dokumentuje například jedno z četnických nařízení: "Četníkovi je zakázáno, když koná službu nebo vchází do místností úředních nebo bytů soukromých, tabák kouřiti, psy s sebou voditi a nepřirozeně a pitvořivě se pohybovati. Vůbec má se četník varovati všeho, co by mohlo dáti příčinu k nepříznivému posuzování, pomluvám nebo dokonce ku posměchu ze strany obecentstva."