Národní galerie nabízí zásadní výstavy první republiky
Jaká byla první republika? Jaké v ní byly umělecké spolky, instituce, výstavy? To se snaží přiblížit Národní galerie. Součástí expozice jsou částečné rekonstrukce zásadních výstav, které se v době první republiky konaly.
"Velká sekce je věnovaná spolku Mánes. Je to jeden z nejstarších a nejdůležitějších spolků. My jsme si vybrali prezentaci surrealistického hnutí, protože sehrálo zásadní roli ve zprostředkování kontaktů, a umožnění zásadních výstav, rekonstruujeme tam například výstavu Poesie 1932, mapujeme zásadní galerie pražské výtvarné scény, jako byl Topičův salon, Feiglova galerie, Aventinská mansarda, prostory Umělecké besedy."
Francouzská sbírka má dnes hodnotu 45 miliard korun
"Poslala nejlepší kunsthistoriky do Francie pod vedením Vincence Kramáře, což byl tehdejší ředitel společnosti Vlasteneckých přátel umění, předchůdkyně Národní galerie. Dneska Národní galerie doslova a do písmene bojuje o rozpočet na akvizice současného výtvarného umění. To je obrovský limit této instituce. Já pevně věřím, a už se o to snažím několik let, aby se akviziční fond stal pevnou součástí rozpočtu Národní galerie. Zatím tomu tak není. Máme přísliby do příštího roku, tak uvidíme, co se stane."
Dnes má francouzská sbírka hodnotu 45 miliard korun.
"Na základě státního nákupu francouzského umění 19. a 20. století získala Národní galerie svůj zlatý poklad. My máme kolem 150 prací, které patří ke skutečným skvostům naší sbírky, a pokud by nebylo toho státního nákupu, ke kterému se odhodlal tehdejší premiér Antonín Švehla v roce 1923 podporován prezidentem Masarykem, tak bychom měli docela pozoruhodnou sbírku starých mistrů, sbírku české moderny, ale rozhodně by Národní galerie neměla tu sbírkou, kterou má dnes, a která stojí na předním místě v muzejní krajině střední a středovýchodní Evropy."
Kromě expozice, která mapuje umělecký svět mladého Československa, připravila Národní galerie ke stému výročí založení republiky i tematickou výstavu Pravda vítězí(vá)! Její název parafrázuje heslo české prezidentské standardy a výstava představuje stereotypy spojené s prezentací české historie.
