Kubismus byl pokusem o životní sloh

Muzeum kubismu v Domě U Černé Matky Boží v Praze

České umění 20. století má dva silné a svébytné spodní proudy: kubismus a surrealismus. Ty přesahují i do současné archtektury, uměleckého průmyslu a užité grafiky. První z těchto směrů máme dnes možnost poznat lépe díky nově otevřenému Muzeu kubismu v Domě U Černé Matky Boží v Praze.

Muzeum kubismu v Domě U Černé Matky Boží v Praze
Český kubismus spatřil světlo světa v Praze kolem roku 1910, kdy se skupina mladých umělců rozhodla přenést nové postupy malířů Picassa a Braqua do oblasti architektury a umění. Odvrátili se od dosavadního výtvarného pojetí obrazu, které iluzivními prostředky opakovalo prostý pohled na skutečnost. "Maluji předměty tak, jak je myslím, nikoli jak je vidím," prohlásil Picasso a pohled na předmět do několika úhlů složil do dvojrozměrného neiluzivního obrazu. Kubistická estetika nenašla nikde na světě tak mnohostranné uplatnění, jako v Čechách druhého desetiletí 20. století. Čeští kubisté vykročili za hranice malby a přenesli tento výtvarný názor do oblasti designu a architektury.

"Česká architektura z let předválečných, tzn. 1910 - 1914, nemá na celém světě obdoby. Toto se nestavělo. Když tak byl nápad, ale k realizaci nedošlo. V tom máme tu prioritu,"říká kurátorka muzea Jana Horneková. Pavel Janák, Emil Filla, Bohumil Kubišta, Otto Gutfreund, Josef Chochol, Josef Gočár, to jsou základní jména. Unikátní návrhy českého kubisty Josefa Gočára reprezentuje i Dům U Černé Matky Boží, kde našlo Muzeum kubismu své sídlo.

Muzeum kubismu v Domě U Černé Matky Boží v Praze
Podle odborníků byl český kubismus pokusem o životní sloh, nikoli jen výtvarným stylem. Měl také prvky nacionální. České umění se toužilo orientovat na západ, na centrum světového umění. Odvrátilo se od vídeňských a mnichovských vzorů směrem k Francii. Úzký vztah českého a francouzského kubismu objevila světová veřejnost už v 60. letech minulého století, mj. díky slavné pařížské výstavě. Pokračuje architekt muzea, grafik Stanislav Kolíbal:

"Výstava roku 1966 v Muzeu moderního umění nesla název "Picasso et Braque de Prague" a to se stalo jakýmsi symbolem. A je ještě jedna slovní legrace: v Paříži si mysleli, že Kubišta, jak oni říkají Kubista, že to je pseudonym, smyšlené umělecké jméno, které je totéž co kubista.

Myslíte, že je kubismus v současném umění živý?

"To se nedá říct. Slohy přicházejí a odcházejí, vytvářejí pokrok, který je překonáván další reakcí. I čeští umělci po válce a v 60. letech nacházeli, zejména v osobě Gutfreundově určité podněty a odtamtud vzniká jejich dílo. Taky odtud čerpali posilu v období, kdy se tu tvrdě šermovalo pojmem socialistický realismus. Kubismus, zejména Gutfreund byli zářnými příklady inspirace."

Jak k vám se dostávalo povědomí o českém kubismu?

"To je věc každé osoby zvlášť. Já jsem mimopražský, žil jsem až do roku 1945 v Ostravě, takže jsem ho chápat začal až po příchodu do Prahy."

Ovlivnil vás?

"Ne, musím říct, že ne. Já jsem vycházel nejdříve z širších souvislostí, byl jsem ovlivněn předřeckou skulpturou a moderní architekturou, která se rodila v 60. letech."

Jak si vysvětlujete, že vás to tehdy minulo?

"Přišlo mi to trošku jako historismus."

Což je paradoxní, když si uvědomíme ten vliv předřeckého umění.

Ředitel národní galerie Milan Knížák je narozdíl od Kolíbala přesvědčen, že český kubismus je určitým způsobem živý dodnes. "Český kubismus měl nepochybně obrovský vliv nejenom na české umění, ale na celý italský design 2. poloviny 70. a 80. let. Ten vliv je absolutně evidentní, oni dělali dokonce jakési volné repliky českého kubistického nábytku, jistý italský přední umělec vytvořil obraz české kubistické sochy, kterou převedl do počítače. České umění reagovalo v oblasti designu na kubismus také, i když méně, a nová malba, která začala u nás vznikat na začátku 80. let se často ke kubismu vracela v pojetí obrazu. Řada umělců se v části své práce vracela například ke Kubištovi. Navíc kubismus jako komplexní přístup, pohled na realitu, touha po nějaké syntéze, to je myslím věc, která je v českém umění stále živá. I když ty výsledky nevypadají kubisticky, tak přístup a systém jsou podobné tomu, co tu bylo v českém kubismu v desátých letech minulého století."