Židle Ton, kolo Favorit, slavná dóza Krystal od Pavla Janáka, ale i kapesní nůž rybička či verzatilky, to vše patří k ikonám českého designu. Výstava s podtitulem Od kubismu po 21. století je součástí oslav stého výročí vzniku Československa. Premiéru měla v Miláně, teď se přemístila do pražské Galerie Českých center, a následovat budou další zastávky. Tou poslední bude na jaře příštího roku Mnichov.
Iva Knobloch, foto: archiv Iva Knobloch
Kurátorka výstavy Iva Knobloch z Uměleckoprůmyslového muzea je také spoluautorkou knihy o designu v českých zemích. Příliš se jí však nelíbí název český design?
"Zrovna v oblasti tohoto tvořivého odvětví designu bylo mnoho tvůrčích duchů, jejichž národnost nebyla česká. Byli to čeští Němci, byli to Židé. Majitelé velkých provozů také většinou nebyli české národnosti."
Design za sto let má určitě spoustu milníků.
Budova Legiobanky, foto: Petr Vilgus, CC BY-SA 3.0
"Když začneme rokem 1918, tak byl zajímavý národní dekorativismus. Skupina architektů, kteří prošli kubismem, byla po roce 1918 přesvědčena, že má česká tvorba nějakou národní svéráznost. Viděli ji ve slovanském lidovém ornamentu. Z tohoto období pochází stavby jako například Legiobanka, palác Adria. Jsou to velice zvláštní dekorativní útvary jak v architektuře, tak v nábytku, o nichž si jejich představitelé mysleli, že to je svérázná skutečně česká cesta. Ti architekti z toho potom vystřízlivěli v konfrontaci s tvorbou světovou. Další milník, ke kterému se neustále vracíme, je český funkcionalismus. Byt prostý jak denní chléb, to je představa pohodlného bytu se všemi hygienickými standardy, světlem, teplou vodou, praktickými prostorovými dispozicemi. Přetrval v nějaké podobě i v dalších desetiletích v hromadné výstavbě. Obyvatelé v oblasti bytové kultury mají určitý standard daný tím funkcionalismem 30. let. Tím se třeba lišíme od bytové kultury francouzské. Blížíme se naopak k bytové kultuře skandinávské. Ten funkcionalismus představuje nejenom milník, ale dosud přetrvávající určitý kánon, ke kterému se všichni vrací."
Tady na výstavě jsou hlavně ty drobné všední věci.
Libuše Niklová, foto: ČT
"Ano, tato výstava je putovní po Českých centrech. Nemůžeme na ni půjčovat originální předměty z muzejních depozitářů. Proto jsou zde předměty, které jsou buď vyráběny znovu, a nebo se stále ještě vyrábějí. Je tu kolekce ikon kubismu, kterou znovu do výroby zadává firma Modernista. Jsou to ty překrásné kubistické dózy Pavla Janáka. Je tu i nábytek, například Hofmannova židle, která myslím nemá srovnání, co se českého nábytkového designu týče, dále Halabalovo posuvné křeslo, které i ve své době bylo reprezentantem moderního způsobu života. Pak jsou tady Sutnarovy hračky, které dnes sice vnímáme jako okrasu interiéru, ale ve své době to byly předměty, které šly vstříc psychologii dítěte, potřebě veselých barev, které právě při pohybu vyniknou. Pro naše prostředí je ikonická i Libuše Niklová a její nafukovací zvířata. Díky výstavě Libuše Niklové v Uměleckoprůmyslovém muzeu začala firma Fatra Napajedla znovu vyrábět tyto nafukovací hračky, které si pamatujeme ze svého dětství, a které znovu zaznamenaly úspěch.
Zdroj: archiv firmy Mikov
Máme tu i běžné malé předměty, jako jsou nožíky rybičky firmy Mikov. To je předmět, který se na výstavě nejčastěji ztrácí. Pak jsou tu verzatilky firmy KOH-I-NOOR, velice úspěšný artikl v době, kdy se psalo tužkou. Dnes je to spíše vzpomínkový předmět. Jsou tady i věci, které získaly zahraniční ocenění, jako třeba nápojový set Adolfa Matury na vodu - karafa a dvě odlivky z takového lahvově zeleného skla. Tento soubor získal v roce 1960 zlatou cenu na Trienále v Miláně, což byl velký úspěch. Celý ten soubor byl v prodeji za pouhých 16 korun. Problém byl, že nebyl na pultech. Většina produktů šla na vývoz, zejména do Sovětského svazu."
Kolik souprava stojí teď?
"Mám dojem, že to je přes tisíc korun," řekla pro Radio Praha Iva Knobloch.
Na výstavě je řada dalších původně všedních předmětů, které dnes jejich obdivovatelé vnímají jako unikáty. A jejich repliky si na výstavě mohou i koupit.
