Do pražské ZOO se po více než třech letech vrátil lachtan Gaston. Jde ale jenom o bronzovou sochu nejslavnějšího zvířete v historii pražské zoologické zahrady. Gaston je známý nejen díky tomu, že v roce 2002 odplaval s velkou vodou ze zoologické zahrady až do Německa. Více už Martina Lustigová.
Foto: ČTK
V pražské ZOO byl lachtan Gaston od roku 1991. Patřil do poslední skupiny zvířat, které ZOO získala z volné přírody. O jedenáct let později se stal jakýmsi symbolem ničivé povodně. Jak ale podotýká ředitel zoologické zahrady Petr Fejk, Gaston byl hvězdou už za svého života: "Každý den v pravidelnou hodinu bavil návštěvníky v komponovaném pořadu, ve kterém si hráli s ošetřovatelkami v takovém improvizovaném cvičení. Byla to jedna z nejoblíbenějších aktivit, které jsme v ZOO měli."
Gaston žil v pražské ZOO 11 let a měl za tu dobu 10 potomků. Jeden z nich se dokonce narodil až po Gastonově smrti. Kolik let vlastně Gastonovi bylo? "Nevíme, kolik mu bylo, protože přišel z volné přírody, ale když uhynul, tak zhruba patnáct. Lachtani se dožívají zhruba 18 let. Takže dnes už by byl vlastně dědeček."
Petr Fejk, foto: Gerald Schubert
Povodeň v roce 2002 smetla tu část zoologické zahrady, která stála blízko u Vltavy. A právě v této části byli také lachtani. Spolu s Gastonem tehdy uplavaly i jeho partnerky - Bára, Julinka a Myška. Zatímco samice se podařilo odchytit ještě na území Česka, Gaston se s velkou vodou dostal mnohem dál. "Gaston hrdinně bojoval s živlem, unášen proudem 300 kilometrů, dokonce až za hranice naší země. Doplaval až do Lutterstadtu, kde byl odchycen zcela vysílen. Při návratu zpátky uhynul," vzpomíná Petr Fejk.
Bezprostředně po povodních se lidé ptali, jestli Gastonovi v ZOO nepostaví pomníček. Tehdy to ale budilo velké emoce. O Gastonovi vyšla kniha a v Sasku se Gastonův příběh dokonce dostal na divadelní prkna. Čas pro pomník nadešel teď, tři roky po povodni, kdy se ZOO z ničivé katastrofy už vzpamatovala. Autorkou bronzové sochy, která je věrnou napodobeninou Gastona, je Veronika Richterová. Pomník prý odráží Gastonův charakter a zobrazuje ho radostného a hravého. Více mluvčí ZOO Vít Kahle: "Vypadá velmi vesele. Z jezírka vykukuje Gastonova bronzová busta a jeho tělo se samozřejmě rýsuje pod hladinou. V jezírku jsou i dvě světla, která nasvěcují tuto Gastonovu bustu. A Gaston se vesele dívá na svět."
Foto: ČTK
Dá se říct, že Gastonova smrt přinesla něco pozitivního? "Ano. My jsme byli velmi smutní, protože Gaston se už vracel zpátky v autě a ten jeho příběh jsme měli za velký happy end. Tím, že uhynul, vlastně vytvořil úplně novou story. Spoustu lidí tak dojal, že byli ochotní nám pomáhat. Připoutal ohromnou pozornost na naši zahradu, nejen v Čechách, ale i v zahraničí. Na jeho záchraně s námi spolupracovali němečtí policisté, záchranáři, zoologické zahrady. Ten příběh doslova obletěl celý svět. A on vlastně mimo jiné, jak za svého života, tak potom i tím svým povodňovým zápasem pomohl, že jsme na chvíli byli možná nejslavnější zahrada na světě. Ale dodnes ten jeho fenomén v zahradě je. Jsme zahrada, která něco prožila, která si zaslouží žít dál a pokračovat třeba v odkazu takových zvířat jako byl ten slavný, velice oblíbený, radostný, hravý lachtan Gaston," uzavírá Petr Fejk.
