Česká republika čelí další arbitráži
Lucemburská společnost EMV zahájila arbitráž proti České republice kvůli údajně zmařené investici do regionální televizní stanice TV3. Hodnotu investice společnost odhaduje na více než 45 milionů dolarů, tedy přes jednu miliardu korun. O co v kauze jde? To zjišťovala Martina Lustigová.
Tím celá záležitost připomíná kauzu kolem TV Nova a společnosti CME. Proč docházelo ke spojování zahraničních investorů a českých majitelů licencí? To je otázka pro publicistu Ondřeje Neffa. "Podle tehdy platných zákonů nesměl televizní stanici vlastnit zahraniční majitel. Takže každý zahraniční vlastník, který šel do nějakého investičního podniku na české půdě, šel do velkého rizika, protože se musel nějakým způsobem vklínit do mezer v zákonech," podotýká Ondřej Neff.
EMV pomáhala financovat Kindernayovu televizi v letech 2000 a 2001. Celý spor vypukl poté, co Rada pro rozhlasové a televizní vysílání v září 2001 odmítla převést licenci na pozemní vysílání z Kindernaye na lucemburskou firmu KTV. Proč? To vysvětlí předseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Petr Pospíchal: "Rada tehdy při studiu toho spisu zjistila, že postavení držitele licence Martina Kindernaye by v té společnosti bylo pouze formální, a došla k závěru, že by nebyla záruka, že bude mít nadále vliv na tvorbu programů a nebude moci dále zodpovídat za vysílání, tak jak to zákon vyžaduje." Licence tehdy přešla na RTV Galaxii. EMV nyní říká, že Rada pro rozhlasové a televizní vysílání jednala v rozporu se zákonem. S tím ale nesouhlasí mediální expert Milan Šmíd: "Já se domnívám, že Rada pro rozhlasové a televizní vysílání jednala v rámci zákona, i když z hlediska faktického vycházela vstříc Martinu Kindernayovi. Ale já se domnívám, že zákon nebyl porušen."
Oznámení o zahájení arbitrážního řízení české úřady nezaskočilo. Podle mluvčího ministerstva financí Marka Zemana není vyhlášení arbitráže nijak překvapivé, protože se o ní hovořilo již před třemi lety: "Arbitráž byla avizována již několik let a napadá především činnost Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Navíc v průběhu jednání, která byla realizována, protistrana nedoložila oprávněnost svých nároků." Milan Šmíd v této souvislosti dále dodává: "Já se dokonce domnívám, že oznámení je jakýmsi mediálním nátlakem na Českou republiku, aby se arbitráže zalekla a došla k mimosoudnímu vyrovnání."
Obě strany sporu by nyní měly jmenovat po jednom rozhodčím. Ti se pak budou muset dohodnout na třetí osobě, která bude zastávat funkci předsedy arbitrážního soudu. Zatím je těžké předvídat, jak celé jednání skončí. Ondřej Neff je optimistou: "Já si myslím, že tentokrát by to mohlo dopadnout ve prospěch našeho státu, protože Rada pro rozhlasové a televizní vysílání skutečně jednala a rozhodovala ve smyslu zákona - tzn. ve smyslu toho zákona, který znemožňoval kapitálové vstupy cizích společností."