Veselá mše Leoše Janáčka na staroslovanský námět: Mša glagolskaja

Nebývá zvykem, abychom ve zpravodajském vysílání Radia Praha dávali zvláštní prostor hudbě. Dnes uděláme výjimku. Je svátek slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje a pořad proto věnujeme slavnému oratornímu dílu Leoše Janáčka Mša glagolskaja. Vydejme se teď za vznikem této skladby. Naše cesta povede do Brna:

Foto: Autor

"Tento klavír je nástroj, který Janáček měl celý život. Dostala ho jeho žena Zdeňka jako svatební dar v roce 1881. Je to vynikající, už tehdy velmi drahý klavír značky Hoerbahr, vídeňská mechanika a Janáček mu byl věrný celý život. (zkouška zvuku) Je to zvukově zvláštní, ale když na to hraje mistr, tak z toho ještě něco dostane. Já už jsem si na ten zvuk zvykl a připadá mi k těm janáčkovým skladbám patřičný. Navíc to poukazuje, že některé technické problémy, jako prodlevy, s kterými jsme si nevěděli rady, tak tady mají smysl. je vidět, že to psal u tohohle klavíru. Má to větší přeznívání tónu, tak se ukázalo, že to zkrátka, co je nelogické u normální anglické mechaniky, tady funguje, tady má smysl. ten klavír je restaurován, ale ten zvuk je de facto podobný."

V domku v dnešní Smetanově ulici v Brně žil a tvořil Leoš Janáček ve svém nejlepším tvůrčím období. Provází nás muzikolog PhDr. Jiří Zahrádka.

Janáčkův dům, foto: Autor

"Nacházíme se v domě na Smetanově ulici. Ten domeček nechala vystavět Jednota pro zvelebení církevní hudby na Moravě pro ředitele varhanické školy Leoše Janáčka. V roce 1906 zakoupila budou v sousedství pro účely varhanické školy. A protože Janáček bydlel daleko, až na Starém Brně, učinili rozhodnutí, že v zahradě postaví pro ředitele dům. Janáček se sem v roce 1910 nastěhoval. Tato pracovna je vlastně jediná místnost, která je původní, včetně koberce, po kterém teď chodíte. Takže - no to můžete... tedy ta pracovna vypadá jak za Janáčka. je tady mistrův stůl s fotkou Dvořáka. Naoproti, tu nemáme, tu zřejmě Zdeňka někomu věnovala - tady byla vždycky fotka Janáčkovy dcery Olgy, která zemřela v roce 1903."

Tenhle talíř je odkud?

Foto: Autor

"Tento talíř je dárek od ruského spolku, který působil v Brně a který zakládal Janáček s vydavatelem Jožou Barvičem a dalšími. Janáčkův vztah k Rusku je obrovský a je dán už od dětsství. Janáček napsal spoustu věcí na ruskou literaturu. Nejsou to jenom opery: Káťa Kabanová, nedokončená Živá mrtvola na Tolstého, Z mrtvého domu Dostojevskij, ale jsou to věci jako Taras Bulba, kde to bylo jenom jako inspirační zdroj, Kreutzerova sonáta, a tak dále, a tak dále."

Co na tom talíři stojí?

"Ruský... kroužek... Brno. Ono to myslím není klasická azbuka... Nevím."

Jedno přečteme s jistotou. Rok.

"1910, samozřejmě. Ten kroužek od 90. let fungoval, ale potom během 1. světové války byl rozpuštěn a z pochopitelných důvodů zakázán."

Jiří Zahrádka, foto: Autor

Jsme schopni vysledovat, kde pramení Janáčkova náklonnost k východní, slovanské kultuře?

"Ty základy Janáček získal ve fundaci starobrněnského kláštěra. On přišel z Hukvald do Brna jako dvanáctiletý chlapec. Starobrněnský kláštěr byl centrem vzdělanosti. Byl to augustiniánský klášter a působilo tu mnoho významných moravských intelektuálů té doby: Bratránek, Klácel, zakladatel genetiky Mendel, skladatel Křížkovský. Panoval tam vědecký a na tu dobu velmi uvolněný duch. Nejen že to bylo centrum vzdělanosti, také to bylo orientováno česky. Také tam byla cyrilometodějská tradice. To samozřejmě Janáček cítil, tím spíše, že Janáček byl podsledním rokem ve fundaci v roce 1869, kdy na Velehradě byla obrovská slavnost k tisíciletému výročí úmrtí Cyrila. Té se Janáček zúčastnil. Tam je asi ten základ, který ho potom k tomu východu a k tomu Rusku... patrně tam to někde začalo. Musíte si uvědomit, že Brno bylo německé. Při posledním sčítání 1910 se dvě třetiny obyvatel Brna hlásily k německé národnosti. Takže bylo logické, že se orientoval na východ k tomu Slovanstvu."

Ví se, že Janáček se naučil rusky a v Rusku dokonce osobně byl.

Foto: Autor

"Jistě, zajížděl tam za svým bratrem Františkem, který byl v Petrohradě. V 90. letech a začátkem 20. století v Rusku byl. Ty hrůzy ve 20. letech neviděl, ale tušil. Ty zprávy přicházely a janáček byl k tomu velmi ostražitý a nějaké snad společné soužití, to nepřipadalo v úvahu. Samozřejmě to padlo taky svobodným státem. Už to byl vztak ke znamenité ruské literatuře, k ruské duši, jak se módně říkalo, to všechno tam asi bylo, ale jenom v této formě."

Osud Leoše Janáčka bývá uváděn jako příklad pozdního uměleckého uznání. K pražskému nastudování Její pastorkyně, které Janáčkovi otevřelo cestu do světa a které teprve posílilo jeho umělecké sebevědomí, došlo v roce 1916, kdy mu bylo 62 let. Zbývá mu tehdy 12 let života, v nichž vzniká to nejpodstatnější z jeho operního a oratorního díla. Sem patří i Mša glagolskaja. Hudebně je příbuzná časově blízké opeře Věc Makropulos, Sinfonietě a podle Jiřího Zahrádky i kantátě Z mrtvého domu. Mša glagolskaja se zrodila během Janáčkova pobytu v luhačovických lázních. Začal na ní pracovat 2. srpna 1926 a na podzim byla hotova. Premiéry se v Brně dočkala o rok později. Janáček v novinách pravidelně publikoval fejetony a tak bylo možno jednoho dne v Lidových novinách číst titulek - Glagolskaja missa:

Rukopis Leoše Janáčka - Glagolská mše

"Glagolská mše je asi to nejpoddstatnější oratorní dílo. Je taky zajímavé tím, že je to dílo jedno z posledních. Jeho poslední díla jsou vždycky oříškem pro editory, protože se hodně diskutuje o konečné verzi. Zda janáček stačil provést změny nebo nestačil. To se předevšáím týká opery Z mrtvého domu, 2. smyčcového kvartetu a částečně i Glagolské mše. My víme. kdy začal tu Glagolskou mši skicovat. začal 2. srpna roku 1926 v Luhačovicích a autografní verzi dokončil 20. října v Brně. To víme podle datace na autografu."

Dá se říct, že vznikla rychle?

Leoš Janáček

"Ano. Janáček čím je starší, tím rychleji pracuje. On když dostal nápad, tak to v autografní verzi rychle zrealizoval. Toto obrovské dílo trvalo v podstatě dva měsíce. Vzhledem k tomu, že měl ještě jiné zájmy, pracoval na jiných věcech, cestoval, tak je to velmi krátká doba."

Jak je ta partitura rozsáhlá?

"Partitura je velmi rozsáhlá. Je to vlastně 3/4 hodinová skladba a to je několik set rukopisných stran, v tisku je to kolem 180 stran, což znamená, že je to velmi rozsáhlá skladba. A náročná. Jak po stránce instrumentační, i pěvecké."

V pořadu jste slyšeli ukázky Glagolské mše Leoše Janáčka v nastudování České filharmonie a Českého filharmonického sboru z roku 1988. Sbormistrem byl Josef Veselka, dirigentem karel Ančerl. Zpívali Bemo Blachut, Eduard Haken, Libuše Domanínská a další. Hovořili Jiří Zahrádka z Moravského zemského muzea, Ivo Prokop a Vilém Faltýnek.