Jaký bude další osud evropské ústavní smlouvy?
Nedávná odmítnutí evropské ústavní smlouvy v lidových hlasováních ve Francii a Nizozemsku rozpoutala i u nás živou diskusi o tom, zda má smysl pokračovat v procesu ratifikace tohoto dokumentu, zda by nebylo lepší počkat pár let, až se rozšířená Evropská unie tak říkajíc "usadí". Diskutuje se také o správnosti předchozích rozhodnutí vrcholných orgánů unie. I o tom bude řeč v dnešním vydání rubriky Česko v komentáři. S publicistou Petrem Holubem hovořil Josef Kubeczka.
Co o současné situaci po francouzském a nizozemském odmítnutí euroústavy soudíte?
"Je to především politická otázka, střet dvou názorů. Jeden z nich říká, že stačí jedno neúspěšné referendum, aby se veškerá ratifikace ukončila. Vychází se z toho, že evropskou ústavu musí schválit všech 25 členských zemí Evropské unie, a když jedna neschválila, tak pro pokračovat? Je to zbytečné vyhazování peněz. Ten to názor u nás zastává pan prezident Václav Klaus a Občanská demokratická strana. Proti tomu je ovšem jiný názor, který se odvolává na smlouvu uvnitř Evropské unie, že ratifikační proces bude pokračovat do té doby, dokud tuto ústavu neodmítne šest zemí. Pokud by ji odmítlo pouze pět zemí nebo méně, tak se má sejít Evropská rada, tedy šéfové pětadvaceti členských států a dohodnout se na dalším postupu. Tento scénář doporučuje Česká republika jako taková, protože se za ní staví předseda vlády i celá vláda."
Mnozí odborníci tvrdí, že francouzské i nizozemské NE evropské ústavě bylo především způsobeno vnitřními problémy těchto zemí. Mimo jiné tím, že se vlády obou států už dříve neptaly svých občanů na jejich názor na různá unijní rozhodnutí, například zavedení společné měny či loňské rozšíření Evropské unie. Není i v Česku unijní osvěta trochu podceňována?
"Myslím, že z toho, co jste říkal vyplývá, že opravdu je Evropská unie složitá tématika. Nelze totiž říkat, že evropské politické elity cosi zanedbaly a nezeptaly se dostatečně svých voličů na všechny své kroky. Představme si, co by se asi stalo, kdyby to opravdu dělaly. Určitě by nedošlo k rozšíření Evropské unie, mimo jiné o Českou republiku, pokud by o rozšíření bylo v původních zemích nějaké referendum. Na druhé straně platí, že i argument, že referenda o evropské ústavě ve Francii a Nizozemsku vypovídala hlavně o vnitřních záležitostech, není úplně pravdivý, protože Evropská unie tam byla zásadním tématem. Ti lidé jsou dost chytří na to, aby věděli, o čem hlasují. Francouzům se očividně nelíbil poslední postup Evropské komise, která chtěla otevřít trh se službami, a odnesla to evropská ústava. Pokud jde o Nizozemsko, tam je ten postoj mnohem úctyhodnější než u Francouzů, kteří jen hájili své sociální výhody. Nizozemci mají velice nepěkné zkušenosti z poslední doby, kdy předsedali Evropské unii. Velké státy, zrovna Francie a Německo, porušily Pakt stability, který má umožnit hladký chod eura. Právě toto porušení pravidel muselo v Nizozemcích vzbudit dojem, že ta Evropská unie nefunguje tak, jak by měla, a další rozšíření to může ještě více zkomplikovat. V obou referendech tedy byla dostatečná evropská nota. To, že by se měla evropská ústava více vysvětlovat, je samozřejmé a je možné to říkat vždy. Na druhou stranu je pravda, že minimálně v Česku je referendum o evropské ústavě je v podstatě zbytečné, protože už jsme jednou souhlasili s tím, že do Evropské unie vstoupíme, a myslím, že pocitově bude český volič i podruhé hlasovat stejně."
Myslíte si, že lze vůbec vypracovat dokument, který by obsahoval různé pohledy a zájmy jednotlivých zemí a současně byl obecně závazným souborem pravidel pro všechny členy Evropské unie?
"To skutečně ukáže budoucnost. V tomto smyslu si ale myslím, že je poměrně rozumný názor německého ministra zahraničí Joschky Fischera, který říká, že s evropskou ústavou v této podobě se nedá nic moc dělat, Je to výsledek kompromisu, na kterém se účastnily všechny členské státy. A až pomine to první rozrušení či naopak se krize dále prohloubí, tak si nakonec všechny členské státy uvědomí, že nic jiného než tuto evropskou ústavu nemají a že se s ní nedá už nějak moc posunovat, protože pokud by v ní došlo k nějakým škrtům nebo doplňkům, tak by se nový kompromis hledal stejně obtížně jako na této existující smlouvě."
V souvislosti s dvojím fiaskem referenda k evropské ústavě se objevily názory, že i zavedení společné měny bylo příliš ukvapené. Z italské strany se dokonce ozvalo volání po návratu k lirám. Jaký je Váš názor na společnou evropskou měnu a snahy o zavedení eura u nás?
"Společná evropská měna je nepochybně úspěšný projekt a usnadňuje obchodní vztahy uvnitř společného ekonomického prostoru v Evropské unii. To stále platí. Italské námitky jsou dokonce důkazem toho, že společná měnová politika Evropské unie může všeobecně prospět, protože Italové kritizují euro právě proto, že by chtěli uvolnit, jak dříve měli ve zvyku, kurz své měny a vyřešit tak své ekonomické potíže pomocí inflace. To, že jim takový krok společná měnová politika neumožňuje, je všeobecně prospěšné, jak pro samotnou Itálii, tak pro okolní země. Kritika eura vychází z takové všeobecné euroskepse, kterou podnítila obě neúspěšná referenda. Radikálové říkají, že není dobrá ústava, není dobrá společná hospodářská politika, není dobré euro. Upozorňuji ale, že to jsou opravdu velmi radikální názory. Ssvědčí o tom například i názor známého euroskeptika, prezidenta Václava Klause, který říká: ano, ústava je špatná, ovšem útočit na euro nedává smysl."
A ještě jedna obecnější otázka. Jsou podle Vás současné unijní problémy přechodným mráčkem, nebo je to zárodek změny koncepce evropské integrace či dokonce náznak její demontáže?
"To bych se neodvážil nějak jednoznačně říct, protože rozhodující bude blížící se jednání summitu všech evropských států. Hodně bude záležet na tom, na čem se tyto elity dohodnou. Z mého pohledu jsou zajímavé postoje Nizozemců, kterým opravdu vadí, že Evropská unie nedodržuje pravidla, jež si sama stanovila. To je vážná chyba. A stejně tak je důležitá kritika Velké Británie, která upozorňuje, že Evropská unie nedokáže provést reformy dostatečné k tomu, aby se urychlil hospodářský růst. Pokud by se vyřešily tyto dvě zcela věcné a racionální námitky, tak by vlastně celá ta krize mohla přinést něco pozitivního. Ale zase až takový optimista nejsem. Ta krize se skutečně může ještě dále rozběhnout. Může se tam objevit ještě více emocí než dosud a evropská integrace se tím minimálně velice zbrzdí, ne-li zastaví. Blížící se summit by měl stanovit, jak by měl běžet ratifikační proces v nejbližších měsících až do konce roku 2006. A pokud to neučiní s dostatečnou autoritou, tak se můžeme spolehnout, že budeme svědky velkého politického tápání, které mohou rozhodnout až nové politické reprezentace ve všech významných zemích, což může být také až v roce 2007. Byly by to dva ztracené roky,"
řekl Radiu Praha publicista Petr Holub.