Expozice Darwinův kráter nabídne i ďábla medvědovitého
Od soboty uvidí návštěvníci pražské zoo pozoruhodné zvíře - ďábla medvědovitého. Z Austrálie přijel do Prahy před Vánoci a stal se součástí expozice australské a tasmánské fauny. A nebude tu sám. Expozice nazvaná Darwinův kráter představí dvacítku druhů zvířat z Austrálie.
"Jsou čtyři, tři samičky a jeden samec. Pocházejí z chovné stanice na Tasmánii. Narodili se v roce, kdy tam pojmenovávali ďábly podle koření. Když to přeložím, tak máme paní Anýzovou, Muškátovou, Bobkovou a pana Škumpu. Jsou to naprosto výjimečná zvířata. Největší draví vačnatci, poté co byl vyhuben vakovlk. Jsou to zvířata velice ohrožená. Žijí pouze na Tasmánii, kde je ale problém s přenosnou rakovinou, kterou trpí, ale také s tím, že jich spousta zahyne na silnicích, kam si v noci přicházejí pro mršiny, pro přejetá zvířata. To, že tu máme ďábly medvědovité je pro Zoo Praha, ale i pro Českou republiku poctou. Jsme totiž druhá země v Evropě, kam přišli přímo z Tasmánie."
Ďábli medvědovití mají největší stisk mezi všemi savci
Jak přiblížil náměstek Jaroslav Šimek, ďábli medvědovití mají řadu pozoruhodných vlastnosti. Jejich čelisti dokáží například vyvinout největší stisk mezi všemi savci."Někde jsem četl srovnání, že zhruba desetikilový samec ďábla má stejný stisk jako pes čtyřnásobné hmotnosti. Je schopný detekovat až na vzdálenost jeden kilometr dobře zavánějící mršinu. Na druhou stranu má pouze černobílé vidění. Samice je březí tři týdny a rodí velké množství mláďat, uvádí se, že až 40. Mládě je ale přehnané slovo. Jsou to malinkatá růžová embrya. V první chvíli zápasí o život, snaží se dostat ke čtyřem strukům ve vaku. Těm, kterým se to nepodaří, mají smůlu. Ta velikost embryí je srovnatelná s nepříliš vyvinutým zrnkem hrachu."
"Oni opravdu působí v mnoha ohledech ďábelsky. Jsou černí, mají červené uši, které často rudnou. Když je vidíte v protisvětle, tak to působí ďábelsky. Mají hlasy, které působí agresivně. Když je sledujete, tak se někdy chovají, jakoby chtěli zaútočit, ale i jejich komunikace vypadá velmi neurvalá. Vypadá to, že se do sebe každou chvíli pustí a někdy se to i může stát. Takže to všechno vytváří tu představu. Když je ale poznáte, zjistíte, že je to jen naše interpretace něčeho, co má jiný význam,“ dodává ředitel Miroslav Bobek.Stavbu pavilonu inspiroval kráter po dopadu meteoritu na Tasmánii
Budovy nové expozice tvoří celek, který má připomínat kráter. Byl inspirován dopadem meteoritu na Tasmánii, uvedl ředitel Miroslav Bobek."Nad tím Darwinovým kráterem je tzv. ebolit, meteorit, který jsme měli na Světové výstavě v Miláně. To byla inspirace pro architekty, kteří zjistili, že na Tasmánii se nachází Darwinův kráter. Je to impaktní kráter, kde se objevuje i Darwinovo sklo, jakýsi obdoba vltavínů. Nechali se tím inspirovat, viděli tam určitou spojitost s českou kotlinou a proto tedy ten název pro celou expozici."
Ke klokanům můžete až do výběhu
Dalšími obyvateli nové expozice jsou například tři druhy tasmánských klokanů. Návštěvníci se tak mohou těšit na klokany obrovské, rudokrké či klokánky krysí. Velkým zážitkem je možnost vstoupit přímo do výběhu klokanů.
K vidění budou i ježury, zástupci stromových i jedovatých pozemních hadů a desítka ptačích druhů typických pro australskou oblast. Kromě ďáblů medvědovitých bude lákat také na vombaty - vačnatce, kteří se proslavili mimo jiné i hranatým trusem.
Pavilon měl být původně otevřený na konci března. Termín se posunul kvůli nucenému uzavření zoo kvůli koronaviru. Byla zavřená 45 dní.