O Sametové revoluci se učí i v Chicagu
V roce 1989 nebyli ještě na světě. Sametová revoluce je pro ně datem z učebnice dějepisu. Navíc vyrůstají v cizině. V Masarykově škole v Chicagu každou sobotu na osm desítek dětí, potomků českých migrantů, zdolává nástrahy nejen češtiny, ale probírá také důležité mezníky české historie.
V Masarykově škole v chicagské čtvrti Cicero je v sobotu dopoledne rušno. Část dětí v rámci workshopu vyrábí s výtvarnicí Renátou Fučíkovou královskou korunu. V další třídě se právě probírá dějepis. Konkrétně Sametová revoluce.
„Kolik let si letos připomínáme a proč se jmenovala sametová?“, vyptává se paní učitelka Klára Moldová asi desítky přibližně jedenáctiletých školáků.
Dopátrat se odpovědi není až tak snadné. Jeden z žáků si poplete sametovou revoluci se zavražděním svatého Václava. K tomu, že jde o 30 výročí, se děti dopátrají až po značné nápovědě. Nakonec ale rok 1989 zazní, i když nejprve anglicky.
„Učit se o historii je pro mne nejtěžší,“ říká mi Emča. Naopak spolužačku Klárku historie baví ze všeho nejvíc.
Mezi žáky Masarykovy školy je také Jiří Jerry Mech, který obdržel v roce 2016 titul Rytíř krásného slova. České knížky čte stále, i když právě teď má rozečtený komiks v angličtině. To je také jazyk, který tu uslyšíte o přestávkách z dětských úst nejčastěji. Přitom doma se ve většině rodin mluví česky, tak jako v rodině Anny Hlubocky, která tu před polednem čeká na své dvě dcery.
„Čeština je pro nás důležitá, když máme v Česku kořeny, babičky, tetičky.“
A nevadí dětem chodit do školy ještě v sobotu?
„Ta starší sem tam remcala a ta mladší, které je letos pět, kterou jsem sem ještě letos nechtěla posílat, mně naopak přemlouvala, že chce chodit. Teď chodí rády.“
Masarykova škola v Chicagu živým centrem české komunity
Masarykova škola v Chicagu funguje od roku 1921. Před deseti lety ovšem prožívala určitou krizi. To se v poslední době změnilo. Nyní navštěvuje sobotní vyučování 86 dětí, kursy pro dospělé pak na 40 zájemců. Je to i díky tomu, že Ministerstvo školství a Dům zahraniční spolupráce vyslaly do Chicaga paní učitelku Kláru Moldovou. Ta společně s dalšími učitelkami, především Irenou Čejkovou, vytvořili z Masarykovy školy jedno z velmi živých center české krajanské komunity v Chicagu.
„Chicagská komunita neobsahuje pouze lidi, kteří odešli do Spojených států po Sametové revoluci, a jejichž děti tu vyučujeme v sobotu. Ale jsou tu potomci krajanů první, druhé i třetí generace. Ti se tu neustále sdružují v takzvaných lóžích. Někdy jde třeba jen o oběd jednou za měsíc, kde probírají nejrůznější záležitosti. Daří se nám i díky tomu, že tu máme velkou zahradu, takže se tu mohou scházet spolky nejrůznějšího zaměření“, říká mi Klára Moldová.
A jak vypadá výuka pro seniory?
„Vesměs jde o lidi, jejichž rodiče ještě mluvili česky. Ale protože tehdy byl tlak na asimilaci krajanské komunity, dětem se zakazovalo mluvit česky, tak dnes se tito senioři snaží alespoň něco z jazyka svých předků pochytit. Ale hlavním důvodem je potřeba se sdružovat s lidmi se stejným příběhem. A jak jim to jde, o tom bych raději nemluvila, protože by se dalo říct, že je to chyba učitelů", usmívá se Klára Moldová. „Většině těch lidí je přes 80 let. Ale jakkoli mluví špatně česky, tak je jim třeba přiznat velkou znalost české historie a zápal pro českou kulturu. A česká slova jako pivo, koláče k tomu tak nějak patří".
