Do Mexika jsem se zamilovala, říká překladatelka Eva Kubátová. Vytvořila unikátní projekt Mexikopedie
Překladatelka Eva Kubátová žije v Mexiku už několik let a je autorkou projektu Mexikopedie. Jeho prostřednictvím chce českým čtenářům představit krásy Mexika ze všech možných úhlů pohledu.
Když Eva Kubátová poprvé v osmi letech slyšela španělštinu, nenapadlo ji, že s tímto jazykem bude mít spojený celý život.
Tlumočnice a překladatelka žije v Mexiku od roku 2013. Aby zemi popsala na základě svých zážitků a zkušeností, a oplatila tak Mexiku vše, co jí nabídlo, vytvořila projekt Mexikopedie, ve kterém popisuje Mexiko od A do Z.
Nejedná se o však typické pojmy, které by si kdokoli neznalý skutečného života v Mexiku s touto zemí spojil. Noří se do mnohem hlubších kulturních a historických problémů. V Radio Prague International jsme s Evou Kubátovou mluvili o tom, jak se se španělštinou setkala a co ji přivedlo k životu v Mexiku.
Do španělštiny se zamilovala už v osmi letech
„Španělsky se učím od osmi let, kdy mě maminka vzala do Španělska na Costa Brava. Španělština mě přitahovala, byla to jedna z nejúžasnějších věcí, co jsem kdy v životě slyšela. Začala jsem tedy chodit na bilingvní gymnázium Budějovická v Praze, a poté jsem studovala španělskou filologii v Olomouci. Stále jsem ale cítila, že mne to táhne i k historii, a tak jsem se zapsala na magisterské studium oboru ibero-americká studia v Praze a udělala si doktorát. Zdá se, že toho nikdy nemám dost. A právě výzkum kvůli doktorátu mě přivedl do Mexika. V podstatě jsem se do té země zamilovala a zůstala jsem tam, protože Mexiko u mě předčilo všechny pocity, které jsem měla z jiných zemí.“
Eva Kubátová publikovala články pro zájemce o Mexiko v různých cestovatelských časopisech. Uznává, že popsat Mexiko v tomto projektu je velká zodpovědnost:
„Doufám, že to nebude znít pateticky, ale již během první návštěvy se Mexiko stalo láskou mého života. Přesněji mou životní láskou a vášní. Stále se tu něco učím. Učím se pokoře vůči této úžasné kultuře, nádherné přírodě a historii, ale i při snaze přežít hustý provoz v Ciudad de México. Doufám, že mi odpustíte ten výraz, ale zažívám tu gastronomický orgasmus z bohatství místní kuchyně. Psát o Mexiku a o této působivé kultuře je velká čest, ale zároveň i obrovská zodpovědnost.“
Nakoukneme-li do místních médií, nezřídka je Mexiko spojeno s násilím. Téma, které spolu s klasickými turistickými tématy bohužel asi nejčastěji rezonuje v mysli čtenářů.
Známí říkají: Jak tam můžeš žít, když je to tak nebezpečné?
Prolomení této bariéry je dalším z velkých cílů Mexikopedie. Chce ukázat čtenářům, že Mexiko jde mnohem dál nad rámec běžných stereotypů, a že oplývá místy, zvyky a úžasnými zážitky pro ty, kteří do země přijedou s otevřeným srdcem.
„Myslím, že s tím, jak Češi stále více objevují různé kouty planety, stoupá i zájem o Mexiko. Nicméně je velká škoda, že u nich i nadále převládají určité stereotypy, které brání tomu, aby se Mexiko mezi českými cestovateli vyšplhalo na vrchol popularity. Mezi cestovateli a ne turisty, říkám naschvál, protože dle mého názoru by každý měl cestovat s hlavou, očima a srdcem otevřenými, aby se mu přinejmenším podařilo pochopit veškerou kulturní krásu této země a její historii. Stejně tak bych si přála, aby se změnilo vnímání Mexika na základě toho, čemu říkám Nejsvatější mexická trojice - tequila, mariachi a násilí. Mexiko je totiž nekonečný vesmír rozličných zážitků, které jdou daleko za hranice běžných dávných i současných stereotypů.“
Pravdou je, že v české představivosti mají určitá témata spojená s Mexikem své místo, což Eva Kubátová vidí i u svých známých v České republice.
Češi ale mají o severoamerický stát zájem a autorka Mexikopedie doufá, že tento projekt ještě rozšíří jejich povědomí.
„Nejvíce mne bolí některé často se opakující otázky Čechů ohledně Mexika, jako například: „Jak tam můžeš žít, když je to tak nebezpečné?“, „Jak chutnají mexická burrita?“, „Mayský vzhled tvého manžela je opravdu působivý!“. Bydlíme přímo v Ciudad de México a můj manžel za celý svůj život mluvil s méně původními obyvateli, než já kvůli přípravě knihy. Uvědomili jsme si, že chceme změnit české vnímání Mexika a nabídnout Čechům informace, které by si přáli znát.“
Mexikopedie je i pro dceru, aby poznala své kořeny
Eva Kubátová říká, že Mexikopedie nejdříve vznikla kvůli tomu, aby její česko-mexická dcera lépe poznala své kořeny. Projekt se však rychle rozšířil a stal se mnohem univerzálnějším.
„Ve skutečnosti byl tento projekt nejprve zamýšlen jako odkaz pro naši česko-mexickou dceru. Chtěla jsem jí tím připomínat, že má své kořeny i v Mexiku, neboť za pár let budeme pravděpodobně žít v České republice. Když ale projekt začal přitahovat i další lidi, kteří mají Mexiko rádi stejně jako my, uvědomila jsem si, jak velkou zodpovědnost pociťuji vůči mexické kultuře.“
Mezi vtipnými historkami a zajímavostmi, ke kterým došlo během přípravy této knihy, Eva Kubátová zdůrazňuje, že oříškem pro ni byla kapitola o tradičních oděvech zvaných huipiles.
Kvůli ní musela oslovit původní obyvatele zvané Triqui, což prý nebylo vůbec lehké. Nakonec se jí však s nimi podařilo navázat vztah, kterého si velmi cení.
„Nejvíce si cením kapitoly, která se ze začátku zdála být velmi komplikovaná. Píšu v ní o tzv. huipiles, tradičním ženském oděvu původních obyvatel. Přestože jsem z akademických studií vyrozuměla, že sblížit se s nimi by mělo být snadné, opak byl pravdou. Bylo nemožné je oslovit a mluvit s nimi, aniž by si nemysleli, že využívám jejich kulturních znalostí. Bylo složité najít si k nim cestu a získat důvěru. Až díky podpoře jednoho dobrého přítele a několika neočekávaným náhodám, včetně současné pandemie, jsem začala pracovat s ženskou komunitou Triqui v Ciudad de México. Nakonec jsme si mezi sebou vybudovaly, doufám, že to mohu říci, vzájemnou důvěru, které si velmi vážím,“ říká Eva Kubátová.
